Stalin (vl. jm. Džugašvili), Josif Vissarionovič (1879-1953) dle portálu kominternet.cz

            Vlastním jménem Džugašvili. Vedoucí čini-tel Komunistické strany Sovětského svazu, sověts-kého státu a mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, teoretik a propagátor marxis-mu-leninismu, hrdina socialistické práce (1939), hrdina Sovětského svazu (1945), maršál Sovětské-ho svazu (1943), generalissimus Sovětského svazu (1945). Rodák z gruzínského města Gori do revo-lučního hnutí vstoupil ve svých patnácti letech. Po svém vyloučení z pravoslavného semináře za propagaci marxismu a krátkém zaměstnání ve fy-zikální observatoři vedl od roku 1901 až do únoro-vé revoluce 1917 život profesionálního revolucio-náře pracujícího v ilegalitě. Byl opakovaně vězněn a posílán do vyhnanství, odkud několikrát uprchl. Účastnil se revoluce v Zakavkazsku v l. 1905 - 1907 a byl jedním z vůdců Velké říjnové socialistické revoluce roku 1917 v Petrohradě. V první sovětské vládě, Radě lidových komisařů, zastával funkci lidového komisaře národnostních věcí.  

           Dne 3. dubna 1922 byl Stalin na Leninův návrh zvolen generálním tajemníkem úst-ředního výboru Komunistické strany Ruska (bolševiků) a v čele strany stál až do své smrti 5. března 1953. Od 6. května 1941 do své smrti byl také předsedou Rady lidových komisařů SSSR, od r. 1946 nesoucí název Rada ministrů SSSR.
            J. V. Stalin významně přispěl k vítězství sovětské moci nad domácí kontrarevolucí a zahra-niční intervencí v občanské válce, vytvoření mnohonárodnostního Svazu sovětských socialistických republik a konsolidaci strany po Leninově smrti. Se Stalinovým jménem je spojeno vítězství socia-listické industrializace, kolektivizace zemědělství, všestranný rozvoj centrálně plánovaného hospo-dářství, vědy, techniky, socialistické kultury, upevňování komunistické morálky a porážka trockistů a pravicových oportunistů, jejichž činnost směřovala k obnově kapitalismu. Je tedy nevyvratitelnou skutečností, že to byl J. V. Stalin, pod jehož vedením sovětský lid vybudoval sociálně-ekonomické základy socialismu.
            Stalinovou zásluhou byla likvidace páté kolony imperialismu před napadením So-větského svazu fašistickými agresory, která byla předpokladem vítězství Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce. Tohoto vítězství bylo dosaženo za cenu nesmírných obětí na životech vojáků, partyzánů i civilistů. Mnoho z nich umíralo se Stalinovým jménem na rtech. STALIN, pře-dseda Státního výboru obrany, BYL PRO VŠECHNY POKROKOVÉ SÍLY TÉ DOBY ZTĚLESNĚ-NÍM TRIUMFU NAD FAŠISTICKÝM BARBARSTVÍM symbolem lepší budoucnosti. Bez revoluč-ních přeměn v sovětském hospodářství by nikdy nebylo možné vítězství sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce. SOVĚTSKÝ SVAZ V ČELE SE STALINEM DOKÁZAL SPASIT VELKOU ČÁST EVROPSKÉ CIVILIZACE PŘED VYHLAZENÍM!!! KA-PITALISTIVKÉ STÁTY BY NEJENŽE NE-MĚLY SÍLY ROZDRTIT BEZ SOVĚTSKÉHO SVA-ZU FAŠISTICKOU OSU, JE VŠAK ZCELA EVI-DENTNÍ, ŽE BY NEVÁZÁNI TLAKEM PŘÍ-KLADU RUDÉ ARMÁDY VEDENÉ STALINEM NE-HNULY PROTI FAŠISTICKÉ GENOCIDĚ ANI PRESTEM!!! Po Velké vlastenecké válce byla 26. června 1945 výnosem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR zavedena nejvyšší vojenská hodnost - Gene-ralissimus Sovětského svazu, kterou dne 27. června 1945 obdržel J. V. Stalin.

            DÍKY TRIUMFU NAD FAŠISMEM, FENOMENÁLNÍ ÚLOZE J. V. STALINA A DEVED-NÉ I UMNÉ MÍROVÉ ZAHRANIČNÍ POLITICE SOVĚTSKÉHO SVAZU POD JEHO VEDE-NÍM NESMÍRNĚ VZROSTLA AUTORITA MYŠLENEK SOCIALISMU I KOMUNISMU VE SVĚTĚ A NA OSVOBOZENÝCH ÚZEMÍCH POSTUPNĚ VZNIKALY STÁTY LIDOVÉ DEMO-KRACIE, ZEMĚ PŘISTOUPIVŠÍ K BUDOVÁNÍ VLASTNÍCH HOSPODÁŘSTVÍ V RÁMCI SO-CIALISTICKÉ SOUSTAVY... Jednalo se o gigantický úspěch světového komunistického hnutí od Velké říjnové socialistické revoluce. VÁLKOU ZDEVASTOVANÉ SOVĚTSKÉ HOSPODÁŘSTVÍ PŘEDSTIHLO JEŠTĚ ZA STALINOVA ŽIVOTA SVOU PŘEDVÁLEČNOU ÚROVEŇ VÝROBY!!!

          Nejvýznamnější statě a projevy J. V. Stalina byl vydány pod názvy Marxismus a národnost-ní a koloniální otázka [rusky publikováno r. 1937, česky pak nakladatelstvím Družstevní práce v roce 1952 a Otázky leninismu, tj. souborné vydání Stalinových textů a projevů věnujících se leni-nismu, obsahující např. práce jako: „O základech leninismu“ (Svoboda, 1946), „Říjnová revoluce a taktika ruských komunistů“, „K otázkám leninismu“ (Svoboda, 1948), přičemž vlastní práci Otázky leninismu vydalo nakladatelství Svoboda roku 1950, O hesle diktatury proletariátu a chudého rolníka v období přípravy října“, „O pravém nebezpečí ve VKS(b)“, „K otázkám ag-rární politiky v SSSR“, „K otázce politiky likvidace kulactva jako třídy“, „Nové poměry - nové úkoly hospodářské výstavby“, „O některých otázkách dějin bolševismu“ atd. Druhé z těchto děl obsahuje také významnou stať „O dialektickém a historickém materialismu“ napsanou pro knihu „Dějiny Všesvazové komunistické strany (bolševiků)“, kterou vydalo pražské naklada-telství Svoboda roku 1953 (viz dle . Významným přínosem k politické ekonomii je poslední Stalinovo dílo Ekonomické problémy socialismu v SSSR.
            Za 31 let, po která stál J. V. Stalin v čele Komunistické strany Sovětského svazu, se dopustil i chyb, které byly zvláště po XX. sjezdu KSSS v roce 1956 neúměrně zveličovány na úkor úspěchů. Projevilo se, že v posledních letech Stalinova života stanuli v nejvyšších stranických a státních fun-kcích lidé skrývající svou pravicově oportunistickou orientaci nebo kolísaví, kariéristé čekající na Stalinovu smrt (kterou někteří z nich urychlili přinejmenším neposkytnutím pomoci). Sami se po-díleli na vytvoření kultu osobnosti Stalina jako neomylného vůdce, což vedlo k nahrazení tvořivého rozvoje marxismu-leninismu a bolševické kritiky a sebekritiky neužitečným a stagnaci podporují-cím holdováním Stalinově genialitě. Patrně nejvýznamnějším skutečným Stalinovým pochybením bylo, že tomuto procesu nedokázal i pro zhoršující se zdravotní stav zabránit, ačkoliv se např. přehnané glorifikaci své osoby mnohokrát postavil.
            „Odhalení" Stalinova kultu osobnosti, kterým se revizionističtí vůdci po jeho smrti snažili zveličit vlastní zásluhy, vedlo k pošpinění předchozích 30 let budování socialistické společnosti, znechucení a odrazení milionů čestných komunistů a jejich sympatizantů a rozkolu v mezinárodním komunistickém hnutí. Chruščovovy útoky na Stalina, často založené na překrucování a zatajování skutečnosti a revizi leninismu, se staly podkladem pro zostření ideo-logické antikomunistické kampaně světového imperialismu. Ke škodě světového komunistické-ho hnutí nebyly sovětským vedením postava J. V. Stalina ani jeho zásadní, všestranný a bezprecedntní přínos až do rozpadu SSSR objektivně zhodnoceny, aniž by byly rozebrány skutečné příčiny a následky negativních jevů období jeho vlády. PŘEDEVŠÍM NEBYLA UČI-NĚNA PŘÍTRŽ CHRUŠČOVOVĚ REVIZIONISTICKÉ LINII, jež byla pouze zmírněna po od-chodu Nikity Sergejeviče z jeho postů. Právě zhoubné pokračování chruščovovské revizi-onistické linie umožnilo nástup M. S. Gorbačova a jeho společníků do čela KSSS a SSSR. Ti prohloubili i finalizovali útok na samu podstatu sovětského státu, nadále maskovaný „bo-jem proti kultu osobnosti", čímž dovršili probíhající kontrarevoluční procesy (jež sami vy-volali) a s pomocí KGB umožnili nejdříve obnovu kapitalismu ve většině socialistických ze-mích a následně zničení sa-motného Sovětského svazu jako první země vstoupivší na ces-tu natolik úspěšného budování rudé-ho projektu, že dokázal rozdrtit ozbrojenou pěst teh-dejšího kapitalismu - německý nacismus, vy-budovaný z peněz západních bank a po uši vyzbrojený a plně protežovaný Západem. Skutečnost, že nacistické Německo bylo Západem plně protežováno a hýčkáno potvrzují mj. konání olympiády v Berlíně roku 1936 i vyhlášení Adolfa Hitlera mužem roku 1938 americkým časopisem Time.