Lenin (vl. jm. Uljanov) Vladimir Iljič (1870–1924) dle portálu kominternet.cz

             Vlastním jménem Uljanov. Tvůrce marxismu epochy imperialismu, jeho spolupracovníky
nazvaného leninismus, proletářských a národně osvobozeneckých revolucí a výstavby socialismu a komu-nismu. Vedoucí činitel ruského a mezinárodního dělnického hnutí, zakladatel Ruské sociálně demokra-tické dělnické strany (RSDDS, pozdější Komunistické strany Sovětského svazu), sovětského státu a orga-nizátor světového komunistického hnutí, jeden z největších géniů novodobých dějin lidstva.
            Pokroková výchova v rodině, četba revolučně demokratické literatury, otřesné příklady utrpení prostého lidu i osud staršího bratra Alexandra, popraveného za pokus o atentát na cara, formovaly Leninův revoluční světový názor. Již jako student práv byl za účast v revolučním povstání studentů v Kazani v r. 1887 poslán do vyhnanství; studium potom dokončil externě na univerzitě v Petrohradě (1891). Po čtyř-letém pobytu v Samaře, kde intenzivně studoval a propagoval marxismus, r. 1895 odešel do Petrohradu, kde založil Svaz boje za osvobození dělnické třídy. Koncem roku byl za revoluční činnost zatčen a 1897 poslán do vyhnanství na Sibiř.
            V r. 1900 odešel do emigrace v západní Evropě, kde inicioval založení celoruského marxistického časopisu Jiskra, který sehrál rozhodující úlohu v semknutí ruských marxistů a v přípravě II. sjezdu SD-DSR, na němž bylo 1903 vytvořeno bolševické křídlo, organizačně samostatné od r. 1912. Zásady bolševické strany rozpracoval Lenin v dílech Co dělat (1902) a Krok vpřed, dva kroky vzad (1904).

            V listopadu 1905 se vrátil z emigrace do Petrohradu, kde pracoval ilegálně. V knize Dvě taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci (poprvé vydané v červenci 1905 v Ženevě) vypraco-val taktické zásady marxistické strany, především teorii přerůstání demokratické revoluce v socialistickou. Po porážce revoluce a nástupu stolypinské reakce v prosinci (1907 Lenin opět emigroval. Následně vyšla jeho práce Materialismus a empiriokriticismus, v níž podrobil zdrcující kritice buržoazní filozofické směry a dále rozvinul filozofii marxismu. V předvečer 1. světové války založil bolševický deník Pravda. Po vypuknutí války odhaloval její imperialistickou podstatu a vytyčil heslo její přeměny ve válku občans-kou. 1916 napsal jedno z nejvýznamnějších děl marxismu-leninismu Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu.
            V době svržení carismu v Rusku v únorové revoluci 1917 pobýval Lenin ve Švýcarsku. Po příjez-du do Petrohradu v Dubnových tezích narýsoval plán pokojného přerůstání buržoazně demokratické revo-luce v socialistickou. V červenci byl nucen se uchýlit do ilegality, kde napsal Stát a revoluci.
            Dne 6. listopadu 1917 se Lenin dostavil do petrohradského štábu revoluce v paláci Smolný a ujal se vedení povstání. Povstání 7. listopadu 1917 zvítězilo a vešlo do dějin jako Velká říjnová socialistická revoluce.
            Dne 8. listopadu 1917 byl Lenin zvolen předsedou rady lidových komisařů. Řídil boj pracujících sovětského Ruska proti vnitřní kontrarevoluci a zahraniční intervenci, určoval směr sovětské zahraniční politiky, vypracoval plán výstavby socialismu založený na industrializaci, kolektivizaci zemědělství a kul-turní revoluci a rozhodujícím podílem přispěl k založení Komunistické (III.) internacionály (1919). V srp-nu 1918 byl těžce raněn eserskou teroristkou, 1922 vážně onemocněl a 21. 1. 1924 zemřel v Gorkách u Moskvy.
            Lenin ubránil marxismus před útoky nepřátel, zobecnil nejnovější vědecké objevy a novou zkušenost třídních bojů a povznesl marxistickou teorii na kvalitativně nový stupeň rozvoje.