Lenin (vl. jm. Uljanov) Vladimir Iljič (1870–1924) dle IES, Academia, 1982

tvůrce marxismu epoch imperialismu, proletářských a národně osvobozovacích revolucí a výstavby socialismu a komunismu, vedoucí činitel ruského a mezinárodního dělnického hnutí, zakladatel Ruské komunistické strany, sovětského státu a organizátor světového komunistického hnutí. Jeden z největších géniů novodobých dějin lidstva. Narozen v Simbirsku (nyní Uljanosk) v rodině školního inspektora. Pokroková výchova v rodině, četba revolučně demokratické literatury, otřesné příklady utrpení prostého lidu i osud staršího bratra Alexandra, popraveného za pokus o atentát na cara, formovaly záhy jeho revoluční světový názor. Již jako student práv na Kazaňské univerzitě se aktivně zúčastnil (1887) revolučního vystoupení studentů, za což byl carskou vládou poslán do vyhnanství; studium potom ukončil externě na univerzitě v Petrohradě (1891). Po čtyřletém pobytu v Samaře, nesoucí v letech 1935 až 1991 název Kujbyšev, kde intenzivně studoval marxistickou literaturu a propagoval Marxovo učení, odešel do Petrohradu, aby se jako profesionální revolucionář věnoval výhradně revoluční činnosti. Roku 1895 založil v Petrohradě Svaz boje za osvobození dělnické třídy¹ a rozvinul úspěšný boj za vítězství marxismu v ruském revolučním hnutí. V dílech Kdo jsou přátelé lidu a jak bojují proti sociálním demokratům (1894) [dle české mutace portálu marxist.org viz: https://www.marxis

ts.org/cestina/leni/1894/041894.html; knižně vydalo nakladatelství Svoboda roku 1949] a Vývoj kapitalismu v Rusku (1899) [dle české verze portálu marxist.org viz: https://www.marxists.or

g/cestina/lenin/1898/011898/indx011898.html; knižně publikovalo vydavatelství Svoboda roku 1952] demaskoval subjektivistické koncepce liberálních narodniků², odůvodnil dějinnou roli dělnické třídy v Rusku a definoval hlavní úkoly ruských marxistů. Leninovými pracemi z tohoto období, které vynikají spojováním obecných idejí vědeckého socialismu s historicky konkrétními skutečnostmi, počíná leninská etapa ve vývoji marxismu. — Koncem roku 1895 byl Lenin zatčen, dvě léta poté – v roce 1897 – pos-lán na tři roky do vyhnanství na Sibiř. I v těchto podmínkách udržoval styk s revolučním hnutím a zabýval se přípravou plánu na založení strany dělnické třídy. V roce 1900 odešel do emigrace v západní Evropě a věnoval se realizaci svého plánu založit celoruský marxistický časopis, jímž se stala Jiskra³, jež sehrála rozhodující úlohu v ideovém semknutí marxistů v Rusku a v přípravě II. sjezdu RSDDS⁴ (Brusel-Londýn 1903), na němž byla za Leninova vedení založena bolševická strana. Její ideové a organizační zásady rozpracoval Lenin v dílech Co dělat?⁵ (1902) a Krok vpřed, dva kroky vzad⁶ (1904). ― V letech první ruské revoluce 1905-07 vyvinul Lenin rozsáhlou a významnou teoretickou a praktickou politickou činnost, dosvědčující, že v jeho osobě má ruské a mezinárodní dělnické hnutí velkého teoretika a vynikajícího stratéga revoluce. V boji proti oportunismu menševiků vypracoval v knize Dvě taktiky sociální demokra-cie v demokratické revoluci⁷ taktické zásady marxistické strany, především samu ideu hegemo-nie proletariátu v demokratické revoluci, a teorii přerůstání demokratické revoluce v revoluci soci-alistickou. ― V letech stolypinské reakce odešel znovu do emigrace a vedl houževnatý zápas proti poraženeckým náladám, jež se projevovaly politicky v pravicovém likvidátorství⁸, sektářském ot-zovismu⁹ a v oblasti filozofie v revizionismu¹⁰. V roce 1909 vyšla Leninova filozofická práce Materialismus a empiriokriticismus¹¹, v níž podrobil zdrcující kritice buržoazní filozofické směry konce 19. a počátku 20. století a revizionismus ve filozofii, analyzoval i zobecnil nové objevy přírodních věd a dále rozvinul filozofické základy marxismu. Zároveň bo-joval proti mezinárodní-mu oportunismu, zúčastnil se stuttgartského (1907) a kodaňského (1910) kongresu II. internacioná-ly a zasedání Mezinárodního socialistického byra (1907, 1909, 1911). V lednu 1912 Lenin předse-dal a řídil VI. (Pražskou) všeruskou konferenci¹², na níž se bolševici definitivně rozešli s oportunisty a vytvořili samostatnou revoluční proletářskou stranu. V předvečer I. světové války založil bolševický deník Pravda¹³, rozpracoval v boji s nacionalis-mem a levičáckým pod-ceňováním marxistických principů řešení národnostní otázky. Po vypu-knutí války odhaloval její imperialistickou podstatu a vylíčil heslo její přeměny ve válku občans-kou. Jádrem Leninovy inten-zivní teoretické činnosti v tomto období bylo studium nového stádia kapitalismu, jehož výsledkem bylo jedno z nejvýznamnějších děl marxismu v období imperialis-mu Imperialismus jako nejvyš-ší stádium kapitalismu¹⁴ , v němž rozvinul v nových podmínkách Marxovu ekonomickou teorii a zformuloval teorii novou – teorii sociální revoluce.

            Únorová revoluce 1917 zastihla Lenina ve Švýcarsku, po příjezdu do Petrohradu dne 3. dub-na Lenin ve svých Dubnových tezích¹⁵ narýsoval plán boje za pokojné přerůstání buržoazně-demokratické revoluce v revoluci socialistickou. Po červencových událostech byl nucen uchýlit se do ilegality, z níž řídil VI. sjezd Ruské sociálnědemokratické strany (bolševiků) RSDDSR (b), ori-entující stranu na přípravu ozbrojeného povstání, skrýval se ve Finsku, kde napsal klíčovou práci Stát a revoluce¹⁶. Lenin chápal revoluční povstání rovněž jako umění, fundovaně rozpracoval marxistické zásady tohoto pojetí a plán ozbrojeného povstání v Petrohradě, určil správný okamžik jeho zahájení a osobně řídil jeho průběh. Dne 7. listopadu povstání zvítězilo. Tento den vešel do dějin jako datum triumfu první proletářské revoluce, říjnového převratu neboli Velké říjnové socia-listické revoluce, zahajující novou éru lidstva. Na II. Všeruském sjezdu sovětů dne 8. listopadu 1917 byl Lenin zvolen předsedou rady lidových komisařů. V čele strany a sovětského státu Iljič ztělesnil vzor státníka nového, socialistického typu. Vedl a řídil boj pracují-cích sovětského Ruska proti za-hraniční intervenci i vnitřní kontrarevoluci, určoval směr sovětské zahraniční politiky, vypracoval plán výstavby socialismu i socialistické industrializace, kterou umně i dovedně v praxi realizoval J. V. Stalin, kolektivizace zemědělství, ve finále určil i směr kulturní revoluce. Jako vůdce ruského i světového proletariátu vyvinul gigantické úsilí o ideové a organizační semknutí mezinárodního ko-munistického hnutí, rozhodujícím podílem přispěl v roce 1919 k založení mezinárodní revoluční proletářské organizace nového typu: Třetí, Komunistické internacionály neboli Kominterny. V je-ho teoretických pracích (zejména Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu¹⁷, O družstevnic-tví¹⁸, O naší revoluci¹⁹, Dopis sjezdu, v němž navrhuje nahrazení J. V. Stalina v klíčové funk-ci někým, kdo by disponoval všemi vůdčími kvalitami jako toho času čerstvě zvolený generální ta-jemník, nebyl by však „hrubým“ jako Stalin) a projevech z let 1917-23 je uloženo nesmírné myšlen-kové bohatství tvořící základ marxistic-ké teorie socialistické přestavby společnosti. Dne 30. srpna 1918 byl Vladimír Iljič těžce raněn eserskou teroristou Fany Kaplanovou. Roku 1922 vážně onemoc-něl a dne 21. ledna 1924 v Gor-kách u Moskvy zemřel. Konstatujeme stěžejní fakt, totiž že právě světlá postava a organizační um i talent V. I. Lenina zůstává do dnešních dnů úhelným kamenem revoluční marxistické teo-rie a jejího triumfu v čase epochy imperialismu, Leninovými slovy deka-dentního, parazitujícího, zahnívajícího a odumírajícího kapitalismu. Leninovo dílo zůstane navždy spojeno s proletářskou revolucí obecně, se vznikem prvního socialistického státu na světě i v ději-nách lidstva zvláště, i s počátkem nové historické éry. Lenin a leninismus jako marxismus epochy imperialismu a prole-tářských revolucí má mezinárodní význam, stal se trvalým podnětem k revo-lučním procesům v rozvojovém světě a zůstává živou teorií i metodologií revolučního myšlení a re-voluční praxe. 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★ 

1 Svaz boje za osvobození dělnické třídy viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180

1748429706/7173415000642280907

2a) Narodnictví, tj. společenské hnutí v Rusku 60. a 70. let XIX. století X. Ideově spojovalo prv-ky agrární demokracie s rolnickým utopickým socialismem, naději, že bude možné vynechat kapitalistickou cestu vývoje. Narodnictví dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Narodnictv%C3%AD

2b) Narodnický socialismus tj. narodnictví dle Slovníku vědeckého komunismu, Svoboda, Praha 1978 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7314766357082836597

3 Časopis Jiskra viz zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/770271205350323959

4 II. sjezd SDDSR se konal od 30. července 1903 do do 23. srpna 1903.

Na ilegálním II. sjezdu Sociálně demokratické dělnické strany Ruska v Bruselu (první se konal v roce 1898) vzplanul prudký ideologický boj mezi leninovci s tzv. oportunisty (Martova) [Ju. O. Martov – vl. jm. Cederbaum], ruský politik a žurnalista, vůdce frakce menševiků v rámci RSDDS. - dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Julij_Osipovi%C4%8D_Martov]. II. sjezd se konal od 17. (30.) července. II. sjezd SDDSR probíhal v Bruselu, kde se sešlo 45 delegátů z Ruska i emigrace; když však bylo konání sjezdu prozrazeno a belgická policie se o ně začala zajímat, účastníci přerušili jednání a přesunuli se do Londýna, kde sjezd pokračoval do 23. srpna 1903. Témata sjezdu byla následující: zřízení demokratické republiky v Rusku (minimální program), svržení kapita-listického zřízení a nastolení diktatury proletariátu (konečný cíl). Rozhodujícím výsledkem sjezdu bylo založení marxistické strany. Při volbách do stranických orgánů se vytvořily dvě skupiny: přívrženci V. I. Lenina získali při závěrečném hlasování dle sjezdového zápisu 25 hlasů, odtud název bolševici, dosl. většináři (z ruského bolšinstvo = většina), zatímco přívrženci Martova obdrželi hlasů jen 20, tudíž se pro ně ujalo pojmenování menševici – dosl. menšináři (z ruského menšinstvo = menšina). Konflikt me-zi stoupenci V. I. Lenina a Ju. O. Martova vznikl především z rozdílného chápání funkce členství ve straně, prvořadě však různého pohledu na samotný účel a smysl práce uvnitř sociálně-demokratcké strany. Vlastní II. sjezd SDDSR viz

5 Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimr Iljič, Co dělat? Palčivé otázky našeho hnutí. Rusky vydáno v březnu 1902, v češtině publikovalo nakladatelství Svoboda roku 1947. Brožuru Co dělat? napsal Lenin v roce 1902. V této knize jde vypozorovat, že Leninovy myšlenky byly ještě založeny na sociálně demokratické ideologii, radikalizace a přetvoření v bolševismus proběhlo až o pár let později. Lenin v tomto díle poukazuje na neorganizovanost strany a navrhuje nekompromisní spojení všech sil sociální demokracie. Toto spojení lze najít ve stále hojnějším vydávání různých časopisů, brožur a marxistických článků, které by pracujícím pomohly s uvědoměním jejich situace, a které by následně vedly k připojení mnoha dalších pracujících vrstev k sociálně demokratickému hnutí. Dle portálu Komunistického svazu mládeže text knihy Co dělat? rozdělen do tří částí zde:

1) http://www.ksm.cz/literatura/494-vladimir-ilji-lenin-co-dlat-palive-otazky-naeho-hnuti-1-ast

2) http://www.ksm.cz/literatura/495-vladimir-ilji-lenin-co-dlat-palive-otazky-naeho-hnuti-2-ast

3) http://www.ksm.cz/literatura/496-vladimir-ilji-lenin-co-dlat-palive-otazky-naeho-hnuti-3-ast

6 Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimr Iljič, Krok vpřed, dva kroky vzad, v pojednání jsou vylíčeny rozpory, které se projevily na II. sjezdu SDDSR r. 1903 a rozdělily stranu na bolševiky a menševiky, Leninův boj proti oportunismu v organisačních otázkách a historický význam díla "Krok vpřed, dva kroky vzad", v němž „Lenin jako první v dějinách marxismu propracoval učení o straně jakožto vůdčí organisaci proletariátu a především hlavní zbraní v jeho rukou, bez níž je nemožné zvítězit v boji za proletářskou diktaturu“. Leninovu práci Krok vpřed, dva kroky vzad vydalo Státní nakladatelství politické literatury roku 1954. 

7 Dvě taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci, Praha, nakladatelství Svoboda, 1950 

8 Likvidátorství (lat.): pravicově oportunistický a revizionistický směr v ruské sociálnědemo-kratické straně, zaměřený na likvidaci revoluční proletářské strany a popírající historické poslání dělnické třídy. Vznikl v době nástupu reakce po porážce revoluce 1905-07 a usiloval o to, aby odvrátil dělníky od přípravy nové revoluce: proletářská strana měla být nahrazena legální reformistickou stranou západoevropského typu. Likvidátorství vyjadřovalo prohloubení krize menševismu, jako otevřený přechod na pozice liberální buržoazie. Nositeli likvidá-torství byly maloburžoazní živly, které se v době vzestupu revolučně-demokratického hnutí při-mkly k sociálnědemokratické straně a po své porážce ideově žalostně kapitulovaly před caris-mem. Bolševici svedli s likvidátory vítězný boj a menševici-likvidátoři byli na VI. Konferenci SD-DSR 1912 ze strany vyloučeni. — V širším slova smyslu byly později likvidátorstvím označo-vány ty krajně pravicové oportunistické tendence v KS, jež dospěly až k popírání nutnosti revo-luční strany. Komunistická internacionála svedla s těmito tendencemi vítězný boj v období do-časné stabilizace kapitalismu ve 20. letech, KSČ v procesu bolševizace a v krizovém období kon-cem 60. let viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3441124653629792256

9 Viz otzovisté zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4290250724391080003

10a) Revizionismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5806737250473219346

10b) Revizionismus dle Slovníku vědeckého komunismu viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5245760350971040819

10c) Viz stěžejní Leninova teoretická práce Marxismus a revizionismus, kterou vydalo roku 1946 nakladatelství Svoboda dle webu slovenské Strany práce - Vzdor zde: http://vzdor.org/wp-content/uploads/2015/06/lenin_marxismus_revizionismus.pdf

11a) Lenin, Vladimír Iljič, Materialismus a empiriokriticismus, Družstvo Dílo, 1946 resp. Svoboda, Praha, 1975

11b) Lenin, Vladimír Iljič, Materialismus a empiriokriticismus analýza dle webu nový směr čítající dvě části viz 1. část zde http://novysmer.cz/index.php/2008/11/19/materialismus-a-empiriokriticismus-1/ resp. 2. část viz http://novysmer.cz/index.php/2008/11/19/materialismus-a-empiriokriticismus-2/

12 Pražská konference Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) čili VI. Všeruská konference SDDSR (18.-30. ledna 1912) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3920613754924622842

13 Pravda - orgán Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. 1912-1914; 1917-1991 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5092185781121701595naeho-hnuti-3-ast

14 Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimír Iljič, Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, Svoboda, Praha 1949. Knihu Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu napsal Lenin v led-nu - červnu 1916 v Curychu. Všímal si v ní nových jevů ve vývoji kapitalismu dávno před začát-kem první světové války. V mnoha pracích Návrh a výklad programu sociálně demokratické stra-ny (1895-1896), Čínská válka (1900), Poučení z krize (1901), Vnitropolitický přehled (1901), Kon-centrace výroby v Rusku (1912), Růst kapitalistického bohatství (1913), Zaostalá Evropa a pokro-ková Asie (1913), Historický osud učení Karla Marxe (1913), K otázce některých projevů dělnic-kých poslanců (1912) aj. odhaloval a analyzoval jednotlivé rysy charakteristické pro období im-perialismu koncentraci výroby a růst monopolů, vývoz kapitálu, boj o nové trhy a sféry vlivu, mezinárodní charakter hospodářských vztahů, parazitismus a zahnívání kapitalismu, prohlubo-vání rozporů mezi prací a kapitálem a zostřování třídního boje, vytváření materiálních předpo-kladů pro revoluční přechod k socialismu. Zvláštní pozornost Lenin věnoval odhalování koloni-ální politiky, boji za rozdělení a znovurozdělení světa a přípravě dobyvačných válek. V článku Marxismus a revizionismus (1908) Lenin napsal: „Změnily se formy, sled a charakter jednotli-vých krizí, krize však zůstaly nezbytnou součástí kapitalistického řádu. Koncentrací výroby kar-tely a trasty očividně zvyšovaly anarchii výroby, existenční nejistotu proletariátu a útlak kapitálu a v dosud nevídané míře tak zostřovaly třídní rozpory. Právě nové mamutí trasty zvlášť názorně a ve zvlášť rozsáhlé míře ukázaly, že kapitalismus spěje ke krachu — ať už jde o jednotlivé poli-tické a hospodářské krize, či o úplné zhroucení celého kapitalistického řádu“ (Sebrané spisy 17, Praha 1984, str. 41-42).

            Lenin pozorně sledoval a studoval nejnovější literaturu o kapitalismu. Svědčí o tom jeho recenze na knihuj. A. Hobsona Vývoj soudobého kapitalismu (viz Sebrané spisy 4). V srpnu 1904 začal Lenin překládat Hobsonovu knihu Imperialismus (viz Spisy 37, Praha 1959, str. 341 a poz-námku 354). Rukopis tohoto Leninova překladu nebyl dosud nalezen.

            Všestranným studiem monopolistického stadia vývoje kapitalismu se Lenin začal zabývat na počátku první světové války. Vyžadovaly to zájmy revolučního boje dělnické třídy v Rusku i v jiných kapitalistických zemích. K správnému vedení revolučního hnutí a úspěšnému boji proti ideologii imperialistické reakce, proti reformistické politice kompromisů s imperialisty bylo tře-ba „pochopení základní ekonomické otázky, bez jejíhož prostudováni nelze vůbec porozumět nynější válce a nynější politice, tj. otázky, jaká je ekonomická podstata imperialismu“.

            Literaturu o imperialismu začal Lenin intenzívně studovat zřejmě od poloviny roku 1915 za pobytu v Bernu. Tehdy začal sestavovat přehled literatury, vypracovával osnovy, dělal si výpis-ky a poznámky a psal konspekty. Přípravný materiál ke knize Imperialismus jako nejvyšší stadi-um kapitalismu (Sešity o imperialismu) má přibližně 50 tiskových archů. Obsahuje výpisky ze 148 knih a z 232 článků, uveřejněných v 49 různých periodických publikacích.

            Začátkem ledna 1916 přijal Lenin nabídku, aby napsal knihu o imperialismu pro legální vydavatelství Parus, založené v prosinci 1915 v Petrohradě. V první polovině února 1916 se Lenin přestěhoval z Bernu do Curychu, kde pokračoval ve shromažďováni a zpracovávání materiálu o imperialismu. Při práci na knize, Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu používal knih vypůjčených nejen z curyšské kantonální knihovny, ale objednával si je i z jiných měst.            

            Dne 19. června (2. července) 1916 napsal Lenin M. N. Pokrovskému, který žil ve Francii a redigoval pro vydavatelství Parus knižnici o západoevropských státech za první světové války, že mu posílá rukopis. Pokrovskij však rukopis odeslaný současně s dopisem nedostal, takže ho Le-nin musel poslat znovu. Kromě toho jej vydavatelství požádalo, aby už hotový rukopis zkrátil z pěti na tři tiskové archy, avšak Lenin rukopis odmítl zkrátit.

            Menševici z vedení vydavatelství vyškrtli ostrou kritiku Kautského a Martova a provedli v rukopise takové úpravy, které nejen stíraly osobitost Leninova stylu, ale do-konce překrucovaly jeho myšlenky. Leninovo slovo „přerůstání“ (kapitalismu v imperialismus) nahradili slovem „přeměna“, „reakční charakter“ (teorie „ultraimperialismu“) zaměnili slovy „za-ostalý charakter“ atd. V polovině roku 1917 vyšla kniha pod názvem Imperialismus jako nejno-vější etapa kapitalismu (Populární pojednáni) s Leninovou předmluvou datovanou 26. dubna 1917. Plný text Leninovy stěžejní práce o povaze imperialismu jako závěrečného stádia kapita-lismu Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1916/061916/ch00.html#2

15 Revoluční myšlenky, V. I. Lenin, Dubnové teze viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=538819

16 Lenin, Vladimír Iljič, Stát a revoluce dle české sekce Marxistického internetového portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1917/statarindx.htm

17  Lenin, Vladimír Iljič, Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu dle české sekce Marxis-tického internetového portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1920/detnemindx.htm

18 Lenin, Vladimír Iljič, O družstevnictví, Svoboda, Praha, 1953

19 Lenin, Vladimír Iljič, O naší revoluci, O úkolech proletariátu v naší revoluci resp. Návrh platformy proletářské strany [viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1917/dubtez.htm]