Socialistická internacionála

 

Socialistická internacionála, mezi národní sdružení sociálnědemokratických stran, které uplat-ňuje a razí reformistickou politiku a linii v dělnickém hnutí. Roku 1978 čítala svými členy 57 po-litických stran, včetně v té době tzv. „stran ve vyhnanství“, sestávajících z emigrantů - původ-ních členů sociálnědemokratických stran tehdejších socialistických zemí. K SI přimyká rovněž řada mezinárodních socialistických organizací (mj. ženských, mládežnických atd. apod.). Pro ideově politickou platformu SI (tj. demokratický socialismus¹) je charakteristický reformismus², orientace nikoli na socialistickou revoluci, nýbrž na modernizaci, „zlepšení“ kapitalismu.

            Již I. kongres Socialistické internacionály konaný v červenci 1951 ve Frankfurtu nad Mohanem vyhlásil jádrem činnosti sociální demokracie liberalismus vtělený do programu tzv. „renovace“ kapitalistického zřízení, čímž definitivně zavrhl marxistické učení o socialismu. Kongres odhodil principy proletářské solidarity a připojil se k zahraničně politické strategii imperialismu. Přijal deklaraci „Cíle a úkoly demokratického socialismu“ a stanovy Socialistické internacionály. Ve stanovách jsou formulovány teze o způsobu svolávání kongresů, o funkcích rady Socialistické internacionály, v níž jsou zastoupeny všechny strany, o funkcích předsedy a místopředsedů Socialistické internacionály. Jak zdůrazňují činitelé této internacionály, neurčuje Socialistická internacionála politiku socialistických stran, ale pouze je registruje. Proto jsou re-zoluce kongresů závazné pouze pro ty strany, jež pro ně hlasovaly. Následující kongresy Socialis-tické internacionály konkretizovaly politické pozice sociální demokracie vzhledem k současným aktuálním problémům. Značná pozornost u nich byla věnována mezinárodním otázkám, jejichž posuzování ukázalo, že Socialistická internacionála šla zpravidla v duchu imperialistické politiky, aktivně podporovala systém vojenských bloků. Rezoluce přijaté o koloniální otázce a o stavu v zemích „třetího světa“ dokázaly snahu Socialistické internacionály usměrnit národně osvobozenecké hnutí do proudu reformismu. Ostré antikomunistické pozice zaujali předáci Socialistické internacionály v otázce vztahů k mezinárodnímu komunistickému hnutí, k socia-listickým zemím (při posuzování tzv. „maďarské otázky“ a „československé otázky“). „Pouze de-mokratický socialismus může učinit člověka svobodným,“ uvádělo se v rezoluci Socialistické in-ternacionály „O postavení demokratického socialismu v současnosti“, i když ani v jedné zemi, kde sociální demokraté stáli v čele vlády, nebylo likvidováno kapitalistické vykořisťování ani útlak monopolů. Bez ohledu na pokusy předáků Socialistické internacionály dokázat, že prý právě tato internacionála pokračuje v tradicích I. internacionály, nepodařilo se vyvrátit prostý fakt, že celé dějiny reformismu jsou dějinami odklonu od marxismu, který zákonitě končí přechodem na anti-marxistické pozice.

            V posledních letech se v činnosti Socialistické internacionály objevily nové proudy, odrá-žející krach tvrdého antikomunistického kursu předáků sociální demokracie, odhalující rozpor mezi snahou realisticky přistupovat k posuzovaným problémům (všeobecná situace ve světě, sociální demokracie a „třetí svět“, odzbrojení) a tradičním antikomunismem, který znemožňuje politický realismus, akční jednotu všech členů dělnické třídy. Kongresy Socialistické internacio-nály v Istbornu (1969) a ve Vídni (1972) evidentně ukázaly, že v nejdůležitějších zahraničně poli-tických otázkách současnosti se sociální demokracie vyvíjí v pozitivním směru. Objevují se i po-suny v oblasti vztahů s komunistickými stranami. Jestliže dříve sociální demokracie rozhodně od-mítala jakékoli formy spolupráce s komunistickými stranami, pak dnes uznává, že strany Socialis-tické internacionály „mohou přijímat usnesení“ o navázání kontaktů s komunisty. Celkově však Socialistická internacionála zůstává i nadále na pravicově oportunistických a revizionistických pozicích.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Demokratický socialismus viz dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), a-i, str. 469, Academia Praha 1980 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8592269090552699994?hl=cs

2a) Reformismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku, Academia 1982 viz https://www.blogger.c

om/blog/post/edit/2155501801748429706/1210378348156647773?hl=cs

2b) Reformismus (dle Slovníku vědeckého komunismu)