Revizionismus dle Slovníku vědeckého komunismu

 

 
Encyklopedie 

ANTIREVIZIONISMU on-line

Revizionismu je marxismu-leninismu nepřátelský směr, který někdy vzniká v dělnickém a komunistickém hnutí ve znamení „kritiky“, „přezkoumání“, „revize“ nebo dokonce „rozvoje“ marxisticko-leninské teorie. Je obvykle jedním z druhů pravicového 

oportunismu¹, byť i „levicový“ oportunismus je spojen se zkreslováním principů marxismu-leninismu.

            Revizionismus je plodem ekonomických a společenskopolitických podmínek imperialismu. Jeho sociální základnou je privilegovaná část dělnické třídy, tj. „dělnická aristokracie“ a „dělnická byrokracie“. K zesílení revizionismu přispívají také metody „liberalismu“ a politika reforem, jež používají vládnoucí buržoazní strany. V jeho vzniku se projevuje i boj mezi buržoazní a komuni-stickou ideologií. Na jedné straně každý nový úspěch maxismu-leninismu často nutí jeho nepřáte-le, aby se vydávali za marxisty a socialisty. Na druhé straně teoreticky nepevní nebo slabí účastníky komunistického hnutí nevydrží nátlak buržoazní ideologie a klesnou na revizionistické pozice. Revizionismus také vzniká v souvislosti s velkými zvraty v dělnickém a komunistickém hnutí, kdy si jednotliví komunisté nejsou schopni uvědomit nové jevy skutečnosti a změny v taktice komu-nistických stran. Živným zdrojem revizionismu se můře stát nacionalismus.

            Zakladatelem revizionismu je Eduard Bernstein², který koncem 19. století a počátkem 20. století vystoupil s požadavkem přezkoumání Marxova učení. Již tehdy se revizionismus stal inter-nacionálním jevem, který se objevil nejen v Německu, ale i ve Francii, Belgii, Rusku a v jiných ze-mích. Revizionisté přehodnocovali marxistickou filozofii marxistickou filozofii, politickou ekonomii a teorii vědeckého komunismu. Prohlašovali například, že materialismus život již dávno „vyvrátil“, a navrhovali vrátit se zpět ke Kantově³ idealismu. Revoluční dialektic-kou koncepci vývoje navrhovali nahradit koncepcí evoluční. Požadovali „opravit“ Marxovu politickou ekonomii a vypracovali teorii „stability“ malovýroby, nebo tvrdili, že monopoly odstraní hospodářské krize. Prohlašovali také, že třídní rozpory se „otupují a mírní“, že buržoazní demokracie a všeobecné volební právo zlikviduje půdu pro třídní boj. HLÁSALI „TEORII“ POSTUPNÉHO VRŮSTÁNÍ KAPITALISMU DO SOCIALISMU, a proto VYSTUPOVA-LI S ODMÍTÁNÍM SOCIALISTICKÉ REVOLUCE a DIKTATURY PROLETARIÁTU. Tlačili děl-nické hnutí na cestu reformismu⁴ a vytyčili heslo „KONEČNÝ CÍL NENÍ NIČÍM, HNUTÍ JE VŠÍM!“ V odmítání revolučních základů Marxova učení, pro revizionismus tak charakteristickém, se projevil vliv buržoazní ideologie na dělnické hnutí. „Revizionismus neboli ̋přehodnocení ̋ marxismu,“ psal Lenin, „je dnes jedním z hlavních, ne-li nejhlavnějším projevem buržoaz-ního vlivu na proletariát a buržoazní demoralizaci proletářů“ (V. I. Lenin, Spisy 20, str. 328). Lenin neustále a důsledně odhaloval Bernsteinovy názory i pojetí, plány a vize jeho stoupenců, ukazoval nebezpečí revizionismu a odhaloval jeho sociální kořeny a jemu imanentní podstatu. V tomto boji Lenin marxismus obhájil a pomohl posílit i upevnit revoluční křídlo v mezinárodním dělnickém hnutí.

            Pro současný revizionismus je charakteristické nejen úsilí pomlouvat marxismus-leninis-mus a prohlásit jej za „zastaralý“, protože údajně ztratil význam pro společenský vývoj, ale přede-vším snaha Leninovými slovy „vykleštit revolučního ducha marxismu, podrýt víru pracujících v socialismus a odmítat stěžejní úlohu avantgardní strany i zavrhovat proletářský internacionalis-mus, přičemž svůj úkol v otázce zdárného fungování komunistické strany zří v aplikaci demokra-tického centralismu.

            Jisté oživení revizionismu mezi některými členy komunistických stran se objevilo ve druhé polovině 50. let, kdy jednak vlivem úspěchů dělnického hnutí a v zásadě zdárnému směřování svě-tového socialistického společenství, dosáhli pracující vyspělých kapitalistických zemí zvýšení mezd, zlepšení sociálního zabezpečení atd., jednak zesílil tlak buržoazní ideologie v souvislosti s kontrarevolučním povstáním v Maďarsku⁵. K novému oživení revizionismu došlo ve druhé polo-vině 60. let, zejména v souvislosti s pokusy antisocialistických sil v Československu svést jej z cesty úspěšné výstavby socialistické společnosti⁶. Revizionisté (českoslovenští Ota Šik a J. O. Fischer francouzský Roger Garaudy atd. atp.) vystoupili s „novými modely socialismu“, přičemž evidentně odmítli komplexní zákonitosti socialistického budování. Vyhlásili boj proti ideji nevyhnutelnosti socialistické revoluce, proletářské diktatury i klíčovým principům proletářského internacionalis-mu, čímž svého času pochopitelně i zcela zákonitě museli sklouznout a ve finále i definitivně sklouzli k flagrantními i prvoplánovému antisovětismu. Fetišizaci vědeckotechnické revoluce (do)provázeli sveřepým odmítáním stěžejní role dělnické třídy v revolučním hnutí, namísto níž na piedestal rozhodující síly revizionisté postavili tzv. „nový historický blok“, v němž klíčové místo zaujímala inteligence a studenti.

            Lze konstatovat, že reakce vždy, a tedy i v současnosti vkládá do revizionismu své nemalé naděje. Pokud existuje imperialismus, může snadno a s plnou mediální podporou lehce pronikat pronikat do komunistického hnutí, kde se projevuje právě v podobě revizionismu. Revoluční strany obecně - zvláště pak ty marxisticko-leninské – proto musí zaměřit neustálou pozornost čistotě vlastních řad a své revoluční ideologie i bděle a ostražitě bránit pronikání revizionismu a oportu-nismu jak zprava i „zleva“, kterážto slova byla vznesena na Mezinárodní poradě komunistických a dělnických stran v Moskvě roku 1969 (viz Mezinárodní porada komunistických a dělnických stran v Moskvě 1969, Praha, 1970, str. 176-177).

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1a) Oportunismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Oportunismus

1b) Oportunismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku IES viz 

2a) Bernstein, Eduard (1850-1932), německý revizionistický politik a publicista, teoretik německé sociální demokracie, autor knihy Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie (dle webových stránek Strany demokratického socialismu viz http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/eb_psusd.htm), v níž vyslovit „slavnou“ tezi: „Hnutí je mi vším, konečný cíl ničím“, jakkoli sama věta ve skutečnosti zněla: „Konečný cíl, ať jakýkoliv, mi není ničím, hnutí jest mi vším“.

2b) Bernstein, Eduard (1850-1932) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_B

ernstein

2c) Bernstein, Eduard (1850-1932) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES): německý politik a novinář, teoretik německé sociální demokracie a jeden z vůdců II. internacionály

α) II. internacionála podle Slovníku vědeckého komunismu viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=606981;

β) II. internacionála dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Druh %C3%A1_interna

cion%C3%A1la];

γ) Prof. Galkin, I. S., II. internacionála (1889–1914) viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?

c=466163

3 Kant, Immanuel (1724-1804) německý filozof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství. Jeho Kritikou čistého rozumu začíná nové pojetí filosofie, zejména v epistemologii (teorii poznání) a v etice. Kant významně ovlivnil pozdější romantické a idealistické filosofy 19. století a novější filosofii vůbec dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Immanuel_Kant

4 Reformismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5109997165120656309

5a) Viz kniha Jánose Bérecze Kontrarevoluce perem i zbraní vydaná nakladatelstvím Svoboda roku 1970  

5b) Viz Sluka, Lukáš Nejen k maďarské kontrarevoluci z podzimu 1956 zde: https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=482602

6 Viz mj. kniha Rudolfa Černého Jak se dělá kontrarevoluce, již v roce 2009 vydalo středočeské nakladatelství Orego.