Nikolaj Starikov a Alexej Plotnikov: POLSKO, GOEBBELS A KATYŇ

 

dle pořadu Federální agentury aktualit (FAN)

«Není žádných pochyb o tom, že události v Katyni jsou v širším slova smyslu nástrojem vedení hybridní války proti naší vlasti a zbraní určenou k destrukci integrity našeho vědomí. Osobně považuji případ Katyň za jeden z nejnebezpečnějších prvků této války»

Tento citát patří doktoru historických věd prof. Alexeji Jurijeviči Plotnikovi, jenž je naším dnešním hostem programu «PoStarikovsku».

☑️ Odkud polští důstojníci přišli na území SSSR, kolik jich bylo a jak se internované osoby staly válečnými zajatci?

☑️ Co byla Anžerská deklarace?¹

☑️ Jak ve městě Mednoje poblíž Tveru Poláci na základě 226 lebek identifikovali 6.296 lidí?

☑️ Co je Malá Katyň a proč budou obvinění proti Rusku nekonečná?

☑️ Jak lze popřít očividné?

☑️ Co je nepohodlný „hrob číslo 9“ v Katyni?

Chronometráž:

00:00 - Odkud se vzali zajatí polští důstojníci v SSSR? 04:08 - Co se skutečně stalo v Katyni?

12:43 - O goebbelsovské verzi událostí v Katyni

14:15 - Co říkají materiály z norimberských procesů?

16:22 - Proč Rusko na sebe i nadále bere odpovědnost za katyňské zločiny?

21:40 - Jak byly ve vísce Mědnoje „nalezeny“ tisíce zastřelených Poláků

24:02 - Co umožňuje Polsku falšovat události v lokalitě Mědnoje a Katyni

25:26 - Co dělat s polskými „památkovými“ komplexy v Rusku?

26:39 - Proč je Katyň trendem?

28:05 - Co se stalo v Palmírském lese² poblíž Varšavy

29:16 – O podivných rozdílech ve studiu katyňské otázky

 

Nikolaj Starikov (NS):

Dobrý den milí přátelé, vítejte při vysílání dalšího dílu z cyklu pořadů po-starikovsku, v němž se setkáváme se zajímavými lidmi a hovoříme o nejnaléhavějších problémech. Dnes si povíme o historických otázkách spjatých s kauzou „Katyň“, organizacích i sdruženích Sovětského svazu, především však o tom, co se skutečně v samotné Katyni stalo. A to vše s naším hostem, jímž je Alexej Jurjevič Plotnikov, doktor historických věd, profesor a člen vědecké rady Ruské vojenské historické společnosti. Alexeji Jurjeviči, vítejte…

Alexej Plotnikov (AP): Dobrý den

NS: „Rád bych zahájil naši dnešní relaci vaším citátem: «Bez jakékoli pochybnosti jsou události v Katyni v širším slova smyslu zaručeným nástrojem vedení hybridní války proti naší vlasti a zbraní určenou k destrukci integrity našeho vědomí. Osobně považuji případ Katyň za jeden z nejnebezpečnějších prvků této války», konec citátu.“ Představme si, že nás sledují lidé, kteří o takzvané katyňské kauze vůbec nic nevědí a položme si řadu otázek, abychom měli celý tento problém zkaženosti náležitě i přehledně rozložen do patřičných přihrádek. A tak pojďme na věc z úplného začátku. Odkud se v Sovětském svazu vzali zajatí polští důstojníci před začátkem Velké vlastenecké války?

AP: Dobrá, pojďme tedy od samého počátku, pokud vás však nezajímá zda bylo první vejce či slepice. Vše začalo již třicátého devátého roku německou agresí proti Polsku ze dne 1. září 1939. Polsko bylo během 20 dnů poraženo a následně okupováno německými jednotkami. Ale v souladu s dříve existující dohodou bylo ujednání dosaženo při podpisu známého sovětsko-německého paktu o neútočení dne 23. srpna 1939, který stanovil, že v případě porážky Polska, v případě likvidace Polska jako státu - a právě k té došlo v září 1939 -, si Sovětský svaz vyhrazuje právo převzít kontrolu nad zbylými částmi západního Běloruska i západní Ukrajiny, které byly pozbyty - přesněji řečeno odtrženy - Polskem od naší země jako výsledek nezdařené sovětsko-polské války z let 1919-1920. A právě to se stalo ráno 17. září 1939, přičemž samo rozhodnutí nebylo deklarováno okamžitě, a to nejen sovětskému vedení, protože bych chtěl zdůraznit, že Sovětský svaz s Polskem tehdy válku nevedl, to až ex-post se Polsko se zmohlo k vyhlášení války SSSR, ale k tomu o něco později.

Polsko bylo rozdrceno Německem provedením plánu «Weiss» a hitlerovské jednotky prošly Polskem jako příslovečný nůž máslem. Sama otázka je však velmi prostá, když nás v tomto smyslu začnou kritizovat s argumentací typu: proč jsme 17. října 1939 vyslali jednotky Rudé armády. Odpověď je po výtce zcela banální: „protože Polsko už jako stát neexistovalo... Němci nám tehdy oznámili: buď obsadíte území vy...

NS: nebo my vyjdeme…

AP: nebo my toto území zabereme sami a dojdeme na hranici 40 kilometrů od Minsku, kudy procházela ve třicátém devátém roce západní hranice Sovětského svazu.

NS: Tedy Alexejeviči kolik polských vojáků zůstalo internováno v Sovětském svazu v důsledku zavedení sovětských vojsk na území Polska?

AP: Velmi správný termín, který by se zde měl používat od samého počátku. Protože Sovětský svaz již nebojoval, byli příslušníci polské armády, kteří skončili na území zabraném Sovětským svazem, dle mezinárodního práva internováni, ale myslím, že tu nikdo neposkytne přesné odhady počtu zajatců. Škála se pohybuje od více než 600.000 věznů, což je z mého pohledu nepravděpodobné, za realističtější údaj považuji 150.000–180.000 internovaných polských vojáků, kteří skončili v sovětské zóně.

NS: Povězme si nyní podle mě jedinou pravdivou verzi událostí, jež se staly ve skutečnosti, a pak pohovoříme o variantě, kterou si vybájili Němci, podporovanou Poláky a dodnes v dojemném jednohlase opakovanou západními médii spolu s našimi liberály. Tak co se tedy z našeho pohledu ve skutečnosti stalo?

AP: My musíme zmínit především to, že byly vytvořeny tři velké tábory, kde byla držena hlavní část zadržených včetně prakticky všech internovaných důstojníků, tehdy už polských válečných zajatců (POW). Byly to Kozelský tábor, Starobělský tábor a tábor Ostaškovský. V táborech se nacházeli polští váleční zajatci, kteří v nich byli zadržováni dle mezinárodního práva v odpovídajících, tj. nikoli špatných podmínkách. Avšak pouze po určitou dobu. Pohoda a klid dokonce včetně lázeňského odpočinku i dobré stravy v rekreačním a oddychovém středisku zaměstnanců lidového komisariátu vnitřní věci (NKVD) netrvaly dlouho, protože se dotyční zde nacházeli jen po určitou dobu. Důvodem byla skutečnost, že na jaře 1940 bylo učiněno známé rozhodnutí, tyto tábory vyložit. Už samotný termín „vykládka“ vyvolává u našich liberálů posvátnou bázeň, okamžitě se v křečích rozklepají a sborem halekají: „Vždyť

«vykládka» znamená trest smrti!“. Nejen z profesionálního hlediska je to hloupost, tupost i totální nesmysl. «Vykládka» znamenala rozebrání toho, co bylo uděláno a o čem bylo rozhodnuto ohledně další činnosti. Může být, že toto rozhodnutí nebylo příliš legální, ale na pozadí těch nejhorších obvinění proti nám je třeba konstatovat, že došlo k naprosto nevinnému rozhodnutí tyto tábory s polskými válečnými zajatci „vyložit“… a zajaté polské vojáky...

NS: Ale postavení měli stejné jako do té doby – status válečných zajatců

AP: Postavení válečných zajatců neměli, ale jejich status byl takový, že dostali odpovídající délky trestů odnětí svobody rozhodnutím (s největší pravděpodobností) tzv. zvláštní či mimořádné trojky, orgánu jenž tehdy existoval.

NS: Zde je třeba říci, za co byli souzeni a zač byli potrestáni, protože je to důležité. Nikoli za to, že bylo Poláci, ne za to, že byli důstojníci…

AP: Ne, ne, za to ne. Po jejich rekvalifikaci byli odesláni na práce ke sčítání lidu s cílem vyjmout právní kategorie lidu, právní kontingent, vycházející ze zásadní nutnosti překládat válečný kánon, což vyžadovalo jejich tvůrčí, činorodou a tvořivou práci na, řekněme, společné obraně. Kromě toho…

NS: Za co je soudili?

AP: Je nesoudili. To nebyl soud zvláštních či speciálních trojek…

NS: Za jaké zločiny byly souzeni?

AP: Byli odsouzeni jako zástupci nepřátelského státu, počítaje v to, že v mnohém bylo základem tohoto rozhodnutí, alespoň tak zvažuji, vyhlášení války Sovětského svazu polské emigrantské vládě. Kromě toho je třeba mít na paměti, že zlostné a zběsilé Polsko nám bylo krajně nepřátelským státem, který aktivně prováděl protisovětskou politiku, zabýval se sabotážními výbuchy ve spojení s rozličnými druhy diverzních skupin a páchal další protisovětské aktivity. Můžeme počítat, že bylo v průměru nějakých 180.000-200.000 válečných zajatců, z nichž většina byla poslána do skutečných koncentračních táborů, do takových koncentračních táborů, které z hlediska své ukrutnosti, krutosti režimu zacházení s válečnými zajatci, evidentně blednou před věhlasnými německými tábory smrti.

NS: Německé tehdy ještě nebyly...

AP: Německé za prvé nebyly a za druhé, pokud dokonce máme po ruce srovnávací analýzu, zcela jasně dokládající, jaké byly podmínky vazby v lokalitě pod naší kontrolou a jaké pod německou, informace, jež plně dokládají dostupné zprávy, včetně sdělení poctivých Poláků, vojenských lékařů, kteří byli doslova šokováni a zděšeni nepopsatelnou hrůzou, když tyto tábory navštívili, pak můžeme společně konstatovat, že režim Němci spáchaných zvěrstev a krutostí zaměřený na zničení polských válečných zajatců nebyl o nic méně hrůzný, než bylo u goebbelsovké soldatestky do té doby běžné. A v těchto táborech bylo rovněž různými drastickými způsoby (u)mučeno, opět až dosud ne úplně přesně vyčíslené množství v řádu několika desítek tisíc našich rudoarmějců.

NS: Vraťme se k těmto polským důstojníkům, které odeslali pomáhat při výstavbě národního hospodářství. Končí rok čtyřicátý a začíná tragický jednačtyřicátý. Dne 22. června nastupuje útok nacistického Německa, co se ve skutečnosti dělo s polskými důstojníky dál?

AP: Tak pojďme se tedy soustředit na Katyň. Katyň to je městečko Kozí hory poblíž Smolenska, protože to je nyní ve skutečnosti nejsrozumitelnější otázka a záležitost velice divokého kognitivního významu všeho, o čem mluvíme. Existuje mnoho soudních svědectví, že Poláci za a) byli ve smolenské oblasti, kde se pohybovali a pracovali až do června 1941 a za b) že došlo k pokusům o jejich evakuaci. Tato epizoda je zahrnuta zejména v materiálech Norimberského procesu. Doufám, že v Polsku alespoň nezpochybňují právě závěry Norimberského procesu. V části vlastního rozsudku týkající se Katyňského masakru je mj. jasně uvedeno, že vedoucí jednoho z táborů po příjezdu na stanici Smolensk žádal a doslova prosil, aby mu byly přiděleny vozy na evakuaci polských válečných zajatců. Na to mu bylo řečeno zcela oprávněně: na nás nastupují Němci, my potřebujeme zabezpečit obranu města, tak jaképak vagóny pro Poláky?! A vagóny Polákům prostě nedali.

NS: Co se s nimi dělo dál?

AP: A pak se stalo to, co se v takových případech dělo obvykle. Počínaje podzimem 1941 byli Poláci v Katyni systematicky postříleni Němci³. Proč je zastřelili? Zde musíme okamžitě poukázat na dva hlavní mýty. Jeden mýtus, který se všemožně zavádí do našich myslí, je ten, že polští důstojníci = elita polského národa. To je absolutně pochybené. Již jsme řekli, že z 15.000 bylo důstojníků jen asi necelých 9.000. To už je vědomá záměna. Nemluvím již o tom, že později byly při vykopávkách u mnohých obětí nalezeny peníze. Ale co dělali Němci? Němci řekli přísahejte a služte udatnému Wehrmachtu. Ujišťuji vás, že mezi Poláky, kteří byli drženi poblíž Smolenska, ne každý toužil toto učinit. Proto s největší pravděpodobností konali podle principu: „Jestli ty nepřísaháš Wehrmachtu, jsi mu nepotřebný a jsi jeho nepřítel“, pak takové zastřelili v první řadě. Musíme mít vůbec stále na paměti, že to byla všeobecná politika Německa ve vztahu ke slovanským národům. My jsme pro ně byli podlidé – untermensch -první kategorie. Zvláště právě Poláci by si tohle měli pamatovat, nejen východní Slované, ale především oni, protože bílá polská kost byla pro Němce odpadem a Poláci měli být jako národ zcela vyhlazeni.

NS: Nemýlím-li se, pak v Polsku zemřelo pět milionů lidí...

AP: Šest milionů

NS: Šest milionů

AP: Šest milionů lidí zemřelo... a Poláci si to nepamatují. Proto zde na přístupu Němců k Polákům nespatřuji nic divného. Za prvé Němci viděli Poláky jako nepřátele a za druhé jim prostě nařídili, že Němcům „musí sloužit!“ Je ostatně příznačné, udivující a zarážející zároveň, jak obrovské množství Poláků sloužilo ve vojskách Wehrmachtu (to je zase jiná otázka). Ale většina z nich, a já nevylučuji, že rovněž větší část důstojníků řekla ne. A tudíž je bylo nutno zlikvidovat. Otázkou zůstává proč? Dotaz je to velmi prostý, tak jako otázka na to, a my se tím ještě budeme zabývat, proč na trupech zastřelených zbylo obrovské množství dokumentů umožňujících identifikaci mrtvol, což byla metoda, pomocí níž by NKVD nikdy nepostupovala. A to z důvodu existence zvláštní instrukce vydané k této situaci, protože se tehdy Němci nikoho nebáli. Měli za to, že přišli navždy.

NS: Že vyhrají válku a kdo se tím bude kdy zajímat…

AP: Vyhrají válku, tak kdo by se o to tedy zajímal... Kolik případů poprav z rukou Němců známe? Němci střelbou popravovali v ohromných počtech, všechny důstojníky i civilní obyvatelstvo, to oni vypalovali pokojné vesnice, vždyť pro Němce bylo postřílení

polských válečných zajatců svátostí. Proč? Protože váleční zajatci jsou potenciálním kontingentem pro vojska, která budou zformována a vyslána do boje proti tobě.

NS: V tuhle chvíli na východní frontě řádí německé organizace zabývající se vyhlazováním mírného obyvatelstva, komunistů, důstojníků atd., tj. tito lidé, kteří postříleli sovětské důstojníky, Židy a Cikány, přišli a polské důstojníky povraždili.

AP: Navíc jsem si jist, že Němci likvidovali v první řadě polské válečné zajatce a především důstojníky. A kdo je to takový důstojník? To je páteř kádru. Dobře chápali, že jestli by přísahali věrnost Wehrmachtu, jako Poláci, kteří v mnohém nenáviděli Německo, jež Polsko porazilo, budou proti němu dál bojovat.

NS: Nyní se Alexejeviči vrátíme ke goebbelsovské verzi událostí. Samo rozvinutí, to je právě rok 1940. Co říkal Goebbels a po něm celá současná západní propaganda?

AP: Jak známo, Goebbels byl v daném slova smyslu talentovaným mužem, jenž zastával post ministra propagandy Třetí říše a žádným ďáblem, nad nímž by bylo třeba se pozastavovat a jakým se v reálu projevil, jistě nebyl. Svou funkci nevykonával špatně.

Samozřejmě nemám na mysli tu nelidskou a zcela bezzásadovou zahraniční politiku fašistického Německa, jejíž byl součástí. V roce 1943 pod vlivem konkrétní a známé historické události události…

NS: Po porážce u Stalingradu⁴...

AP: Ano, bezprostředně po porážce u Stalingradu, po doslova evidentním stalingradském debaklu v předvečer toho, co už bylo jasné, že iniciativa postupně přechází do rukou Sovětského svazu. Navíc právě na jaře třiačtyřicátého roku byla už známa konkrétní fakta z jednání o vytvoření protihitlerovské koalice, což bylo pro Němce velmi důležité. Tu z nenadání oznamuje berlínský rozhlas, že ve výsledku provedení exhumace dne 13. dubna 1943 nelezla německá delegace v Kozích horách pod Smolenskem obrovské množství zmasakrovaných polských válečných zajatců, kteří byli okamžitě prohlášeni za oběti NKVD zastřelené údajně na jaře 1940. Zde je začátek provokace…

NS: Alexeji Jurjeviči, téměř jsme dorazili do cíle, německý rozhlas reportuje lež vydávanou za pravdu, provokace je spuštěna a poté dochází k osvobození tohoto území, přicházejí sovětská vojska a pod vedením profesora Burděnka⁵ je vytvořena speciální komise, jež provádí exhumaci, o čemž otevřeně píše sovětský tisk a ukazuje i dokládá, že tyto polské důstojníky zastřelili Němci. Co je o tom napsáno v materiálech Norimberského procesu?

AP: V materiálech Norimberského procesu je to principiální moment. Když u nás byla na konci 80. let zahájena nová a dodnes nezakončená vlna falšování případu Katyň, byl prvním, co začali fabrikovat, Norimberk. Co bylo vlastně v Norimberku řečeno? Přečtěte si doslovné dokumenty. Počáteční obvinění, to je úvodní moment jakéhokoli jakéhokoli soudního vyšetřování. Tam v sekci o válečných zločinech je jasně napsáno - černé na bílém: jedním z válečných zločinů Němců je zastřelení válečných zajatců - polských důstojníků poblíž Smolenska. To je černé na bílém.

NS: Víte, co je podivné, mám knihy i materiály z Norimberského procesu, kde je přímo tohle napsáno a jež jsem na vlastní oči viděl. Když jsem se však sám snažil nalézt tyto podklady v internetu, tak předchozí věta tam je, následující rovněž, ale tato věta chybí. Otázka, může se tohle stát náhodou?

AP: Ne, to se dělá úmyslně a záměrně. Pochopte klíčový fakt, že se proti nám vede naprosto pobuřující, cynická a zcela bezzásadová informační válka. Je ještě krutější než ta, kterou vedl dr. Goebbels. Dr. Goebbels měl přece jen nějaké principy a pochopil, že existují určité argumenty, které je třeba uznat. Protože se však v katyňském případu dnes nikdo k ničemu nepřizná, lze konstatovat, že jde o válku bez pravidel. Tato válka bez pravidel dospěla k tomu, že se jednoduše drze vytáhly celé části historických dokumentů, aby je mohly v poklidu a kompletně přepsat, čemuž se říká licoměrnost a pokrytectví.

NS: A využívat toho, že internet je pod jejich kontrolou. V uvedeném duchu pak jen nechat dále vše šířit. Hlavní otázkou je, kdy Sovětský svaz připustil, že z našeho pohledu neexistující vina SSSR za provedení katyňského masakru existuje a proč naše moderní respektovaná Ruská federace neodmítne toto historické falšování?

AP: Začal bych pokusem odpovědět na druhou otázku, to už je otázka psychologie a filozofie. Stále totiž nemohu pochopit, i když pro to v zásadě existuje vysvětlení, proč jistí představitelé současné ruské vlády, kteří se hlásí k otevřeně protisovětským antikomunistickým postojům, nadále pokračují v šlapání na tyto katyňské hrábě. Celá věc spočívá v tom, že sama kauza Katyň je nástrojem neustálého tlaku na nás obecně a na naši vlast zvláště. Je to nástroj, jak jste citoval na začátku informační války, který dává lhářům velmi silné trumfy a představuje přímou hrozbu pro naši prestiž, naši image a naši národní bezpečnost. Proto, i když se držíte protisovětských názorů, je velmi obtížné si představit, že navzdory pevné argumentační bázi stojící proti vám, jste stále odhodláni pokračovat se za vyvrácenou verzi. To znamená, že tímto způsobem de facto zavdáváte možnost, aby vás pokaždé, když tak budete činit, dále bili do hlavy.

NS: Vy tak na sebe berete zločiny nacistů...

AP: Berete na sebe zločiny nacistů. Svalujete vinu na svou svou zemi za zločiny, které nikdy nespáchala a co je nejdůležitější, dáváte tak do rukou svých nepřátel masivní obušek zvaný Katyňská otázka, kterým při každé ráně, jíž vás mlátí do hlavy, na vás zároveň řvou: jsi vinen, jsi vinen, jsi vinen, následníku prokletého stalinského režimu. Ostatně dodnes nedokážu pochopit, proč se lidé, kteří se dosud přidržují protisovětských názorů, nemohou vyrvat z této katyňské pavučiny. Oficiálně přiznali, jakoby v tom, že to byla naše chyba, už koncem 80. let…

NS: Tedy za Gorbačova...

AP: To udělal především Gorbačov. Známé prohlášení z konce 80. let, jež ve skutečnosti odstartovalo tuhle kampaň pokání, a předznamenalo začátek toho, co se bude dít.

NS: Dále Jelcin…

AP: Dále Jelcin a další činovníci nynější moci, včetně prezidentů Medveděva a Putina, kteří se osobně, byť se zde každý z nich choval jinak, přesto přiznali a potvrdili údajnou vinu Sovětského svazu na popravách Poláků.

NS: Toto je velmi důležitý bod, při němž bych vás chtěl požádat, abyste první část našeho programu zakončil zdůrazněním faktu, že ministerstvo spravedlnosti Ruské federace, tedy nikoli sociální aktivisté, nikoli historici, ale oficiální ministerstvo má na oficiální žádost odpovědět tak, aby z ní bylo zřejmé, že k žádné popravě z rukou NKVD nedošlo a počet německých obětí může být úplně jiný.

AP: Počet obětí, o nichž můžeme hovořit, je tam v zásadě také stokrát snížen. Postačí, přečtu-li frMoskvuagment z tohoto memoranda a vše bude okamžitě sedět.

NS: Ano, prosím…

AP: Memoranda byly tři. Byly zaslány v letech 2010 a 2012 Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP, angl. ECHR) a hle, zejména třetí memorandum obsahuje velmi důležitý citát.

První závěr doložil, že neexistuje žádné právní potvrzení viny Sovětského svazu. Za druhé, příslušný mezinárodní ani národní soud nerozhodl, že by tento zločin byl uznán jako zločin spáchaný Sovětským svazem. To je velmi důležité. Naopak existuje rozhodnutí Norimberského tribunálu, které je přímo opačné. Píše se v něm doslova následující, přičemž jde o tzv. materiály trestního případu № 159 neboli případu Katyň, který byl uzavřen v roce 2004. Tedy v memorandu ministerstva spravedlnosti s odkazem na tuto 159. trestní věc jsou uvedena následující čísla: V současné době lze považovat za prokázaný fakt smrti v důsledku popravy 1.803 polských válečných zajatců. Rovněž je doloženo, že byli zastřeleni, o čemž svědčí s otvory po kulkách v lebce...

NS: Tedy nikoli 15.000…

AP: Ne, přesně 1.803. Navíc, a to je klíčové, je zde jasně i srozumitelně napsáno, že žádné důkazy o tom, že bychom to udělali my, nejsou.

NS: Milí přátelé, pokračujeme do druhé části programu, kde odpoví náš vážený host na pět bleskových dotazů.

Drazí přátelé, pokračujeme v dalším vydání programu Postarikovsku a dnes je naším hostem doktor historických věd, profesor Alexej Iljič Plotnikov, s nímž hovoříme o Katyni, neexistující vině Sovětského svazu a o tom, že polské důstojníky postříleli Němci.

Alexejeviči u těchto pěti otázek, které vám položím, vás požádám, abyste na ně odpověděl v takovém, řekněme bleskovém režimu.

Otázka №1: dnes jsme se podrobně bavili o Katyni, rád bych též řekl pár slov o vsi Mědnoje u Tveru⁶. Zde je několik podivných a prazvláštních faktů, jež jsou ozvučovány místními historiky pořádajícími kulaté stoly, což znamená, že veřejnost zatím činí, pravděpodobně bez aktivní pomoci státu vše pro to, aby tato falešná verze goebbelsko-polsko-liberální (resp. polských liberálů) byla rozmetána. Existují však fakta, o nichž je nepohodlné už jen promluvit. Podívejte, počítá se, že pohřbených je více než 6 tisíc polských důstojníků, zároveň je však otázkou, proč se má za to, že se jedná o polské důstojníky. Řeknu vám to takto: při exhumaci, jež byla na místě prováděna bagrem, tedy šlo o nepřístojnost a nehoráznou drzost (pro niž Židé užívají trefné pojmenování «chucpe»), a žádnou exhumaci, byly nalezeny ostatky dvou set čtyřiceti tří lidí. Ještě jednou: 243 osob. To jest byly nalezeny tělesné pozůstatky čili ostatky 243 trupů, avšak sami Poláci tvrdí, že se jich našlo 6 tisíc, přičemž zde bylo nalezeno 226 lebek, 103 těl se stopami kulek a hle Poláci dle nalezených 120 lebek 243 lidí identifikovali 6.296 jmen.

Mám tu však Alexejeviči otázku „Jak je možno pomocí 220 lebek identifikovat více než 6.000 (šest tisíc lidí)?

AP: To je nemožné a hlavně je nemožné určit jejich národnost.

Ptejme se takto: „komu patří 243 kosterních ostatků? To je snad na kostech napsáno, že toto je Polák?!“

NS: A nějaké dokumenty…

AP: Žádné dokumenty tam nejsou, to je naprostá lež. Poblíž nebyly žádné dokumenty zjištěny. Nalezena byla další jáma, v níž ležely vedle sebe nějaké věci a kufry, klobouky atd. ale předně, jak jsou tyto věci spojeny s těmito s nalezenými ostatky? To za prvé. A za druhé, proč by měly patřit Polákům, také není dokázáno. To jest z právního úhlu pohledu absolutní nula. Z pohledu práva tato exhumace, jež mimochodem probíhala v rozporu s procesními pravidly, pozbývá jakýchkoli právních důsledků.

NS: Alexejeviči, druhá otázka, jakkoli jsou sama fakta zcela evidentní… Jak mohla polská strana při existenci těchto faktů postavit pomníky více než 6.000 (?) obětem…

AP: 6.300

NS: 6.311, když neexistují žádná fakta o jejich smrti, jejich tělech, jejich identifikaci, jejich dokumentech, když prostě chybí samy důkazy?

AP: To je pro nás ta nejodpudivější věc, je to nechutná a hanebná událost 90. let. Takovou podlost provedli Poláci na základě extrémně tristní a téměř bezvýchodné situace, jež v naší zemi existovala, kdy ve skutečnosti v Rusku nebylo státní moci. Poláci nemají žádné zásady, není jim nic svaté, je to naprosto nestydatý národ, alespoň ti lidé, kteří tuto verzi realizují. Říkám to zcela otevřeně, nemám se za co stydět a Poláci za to jednou sami historicky zaplatí. Pokud jde o samy památkové komplexy, jsou dva: jeden v Mědnom, druhý v Kozích horách v Katyni. V těch samých memorandech Ministerstva spravedlnosti, které jsme společně citovali, je jasně napsáno, že memoriály vytvořili v 90. letech Poláci nejen bez oficiálního povolení, ale dokonce i bez kontaktování hlavního vojenského státního zastupitelství Ruské federace, což znamená, že byly vyrobeny nezákonně. Informace na nich obsažené s vyraženými jmény jakoby popravených obětí, pro nás proto nemají žádný právní význam.

NS: Alexeji Jurjeviči, vy sám jste tak vlastně přistoupil ke třetí otázce, kterou jsem vám chtěl položit. co dělat s těmito reálně existujícími komplexy memoriálů dnes, když evidentně, průkazně i doložitelně falšují historická fakta?!

AP: Udělat lze jen jedno, a to šlápnout na krk své vlastní písničce, našim liberálům a ultra-liberálům, především však naší páté koloně, řekněme vše otevřeně a nazvěme věci pravými jmény. A ruské orgány učiní jediné správné a pravdivé rozhodnutí. Na základě memoranda orgánů finanční spravedlnosti a existujících informací je třeba vytvořit následující oficiální prohlášení: „Protože komplexy byly instalovány nelegálně a protože neexistuje žádný důkaz toho, že by proběhl pohřeb lidí, kteří byli údajně zastřeleni námi, tyto komplexy musí být rozebrány a odeslány do Polska. A nechť tyto své představy instalují a realizují na vlastním území, ať si tam vyvěšují jaké libo vlajky a účastní se tvorby kultu mučednictví polské paměti, který je nebývale (spíše však abnormálně) rozšířen jak v polských dějinách, tak i v polském povědomí.

NS: Následující otázkou je opět citát od vás: „´Není žádných pochyb o tom, že za nejnovějšími malými Katyněmi budou následovat další, protože sami polští falzifikátoři dějin, kteří kompletně ztratili smysl pro realitu, se sotva zastaví,´ konec citátu“. Co jste měl na mysli, Alexeji Jurjeviči?

AP: Tvrdím se vší vážností a zcela seriozně, že se Katyň stala nejen symbolem protiruské, doslova rusofobské kampaně (nazvěme věci pravými jmény), jež má takovou protrahovanou či vlekoucí se tendenci, trend. Celá věc se má tak, že v Polsku pod jménem Katyň stále vymýšlejí nové a nové důvody, jak nás obvinit z jakýchsi zločinů, které jsme nespáchali. Katyň je jméno obecné. Proto existuje Katyň číslo jedna – hlavní. Kromě ní je do celé kauzy už poměrně dlouhou dobu zapojena tzv. „malá Katyň“. Ta se také „Malá Katyň“ jmenuje. Katyň se zkrátka jmenuje všechno. Nám to objasňuje a dokládá fakt, že v pětačtyřicátém roce, během známé operace, čekistické vojenské operace v Augustovském pralese v týlu naší běloruské fronty, bylo chyceno obrovské množství ozbrojených banditů.

My oba víme, že takové věci...

NS: ...To je tzv. Armija Krajowa (česky Zemská armáda)⁷…

AP: …tu do toho počítaje, právě v jejích řadách bylo zatčeno několik stovek lidí, o nichž Poláci dnes tvrdí, že je NKVD zastřelilo bez soudu. Nazývalo se to „Malá Katyň“ a těchto malých Katyní bude nekonečně mnoho...

NS: Proč jsme mimochodem nikdy neslyšeli o tom, co se událo v Palmírském lese poblíž Varšavy, řekněte prosím našim váženým divákům, co se tam stalo a proč jsme o tom nikdy neslyšeli.

AP: Nu přece proto, že je to pro Poláky nevýhodné, jedná se o neslavně známý tzv. pamírský masakr provedený Němci, kteří dnes prostě nemohou dokázat opak. A to nijak... Jednalo se o faktické a cílené zničení polské inteligence.

NS: Kdy to bylo?

AP: Bylo to nedlouho předtím, než nám začala být připisována odpovědnost za události v Katyni. Stalo se to téměř bezprostředně po německé okupaci Polska v roce 1940.Takových poprav bylo několik, Němci záměrně vyčlenili pár stovek zástupců skutečně polské inteligence, kteří neměli s armádou nic společného, a na místě je zastřelili...

NS: Mnohokrát vám děkuji Alexeji Jurjeviči, drazí přátelé, zde končí druhá část našeho programu, přecházíme k části závěrečné, v níž náš vážený host odpoví na vaši otázku.

Vážení přátelé, pokračujeme v aktuálním vydání programu Po-Starikovsku. Dnes je naším hostem Alexej Jurjevič Plotnikov, doktor historických věd, profesor a hovoříme o všem, co souvisí s katyňským příběhem.

Alexeji Jurjeviči, naši milí diváci nás požádali, abychom vám položili následující otázku, jaký je nejpodivuhodnější příběh spojený s vaším studiem katyňské otázky?

AP: Takových je opravdu mnoho, ale já bych uvedl jeden z těch příběhů, které se snaží v Polsku všemi možnými způsoby ignorovat a umlčovat. Jak všichni víme spočívá vše v tom, a spolu jsme to mnohokrát rozebírali, že již v jedenačtyřicátém roce byla podepsána dohoda o vytvoření vojenských jednotek, které měly bojovat s Němci. Byla to takzvaná Andersova armáda. Avšak nejen armáda Anderse, jak všichni víme, ale i Anders osobně, odmítli bojovat na východní frontě a její korpus byl odeslán (to je samostatná historie, proč jsme s nimi postupovali tak humánně) k Britům. Byl zformován druhý sbor, čítající přibližně 80.000 lidí…

NS: Je vůbec otázkou kolik Poláků bylo na území Sovětského svazu, a všechny jsme měli údajně postřílet… a přitom se polská armáda trvale formovala i nadále

AP: A nadto pokládám otázku: z jakého důstojnického sboru byly polské armády vytvořeny?

NS: Jestli všechny důstojníky postříleli...

AP: Pokud všech 15.000 postříleli a všichni byli důstojníky, je už právě toto tvrzení absurditou samo o sobě... Navíc podle dostupných informací tvořili bývalí váleční zajatci, kteří sloužili jako čestní důstojníci, méně než polovinu důstojnického sboru Andersovy armády. A přibližně jednu třetinu druhého vojenského korpusu již vytvořeného pod velením Sigmunda Berlinga⁸. Sám Berling byl v historii úplně jinou postavou, jež nebyla protisovětským rusofobem jako Anders. Byl naopak přesvědčený antifašista, jenž si sám zvolil boj proti Němcům, v němž bojoval statečně. My oba dobře víme, že právě Berligovy jednotky se staly základem budoucí polské armády. Následně byl vytvořen 2. vojenský kontingent. Ale předtím, než byl poslán na frontu, byla provedena, já bych tak řekl, velmi vážná sakrální ideologická akce. Zástupci této nově vytvořené divize pod velením Sigmuda Berlinga, vedené Sigmudem Berlingem, dorazily do Katyně a u katyňských hrobů složili slavnou přísahu. Říká se jí „Berlingův slib“. K dispozici jsou dokumentární záběry, pročež tedy vše zůstává pro dějiny zdokumentováno. O tom, že se budou Němcům mstít za své soudruhy, kteří zde byli právě Němci zabiti už nikde nenajdete ani zmínku. Ale protože to absolutně odporuje všemu, co se současné polské úřady snaží zdůraznit, nynější polská správa, Zdůrazňuji, že nynější polské orgány nejsou orgány Polské lidové republiky, jež se držela naprosto normální spravedlivé verze popravy v Katyni. Noví mocní se katyňskou kauzu všemi možnými způsoby zkreslit, zkomolit, především však zcela překroutit. A teď se ukazuje, že Berlingův vlastní generál, který byl mimochodem v Polsku kvůli tomu vystaven veřejné obstrukci, až do konce života nezměnil názor. Dokonce navzdory tomu, že ho svého času přinutili vyslovit větu o ruském vrahu, držel se až do konce svého života toho, že to byli Němci, kdo střílel a vraždil. Hle, zde je polský generál Zygmund Berling, který na rozdíl od zbabělého Anderse bojoval proti Němcům a do žádné Mezopotámie neuprchl. A právě tento generál vyslovil zmíněnou přísahu. A nikdo se této přísahy nezřekl, bez ohledu na to, že se mnozí pokusili tvrdit opak.

NS: Drazí přátelé, těmito větami zvláštní vydání našeho pořadu končí. Zbývá jen dodat, že – jak doufám i věřím – nenechají ruské úřady resp. správa Ruské federace naše občany „ve štychu“ a vydají oficiální dokumenty, v nichž seznámí naše obyvatelstvo s odmítnutím, toho, co Sovětský svaz nikdy neudělal. To je velmi důležité nejen proto, že zločinci musí být zodpovědní za svá provinění. Avšak tohle je dnešní obžaloba Ruska současného, osočení Sovětského svazu = Ruska z toho, co se stalo v Katyňském lese u vsi Mednoje v Tverské oblasti (jejíž hlavní město neslo mezi lety 1931 až 1990 název Kalinin⁹) a je základem nejen dalších nekonečných obvinění proti naší vlasti, ale především nástrojem bezbřehého očerňování naší domoviny, našeho státu v dnešní době. Znamená to jedině: pokud se vzdáme své poctivé a pravdivé minulosti, připravujeme si nepoctivou a nepravdivou budoucnost.

Z ruštiny přeložil Lukáš Sluka

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭ 

1 Anžerská deklarace byla vyhlášením tzv. polské exilové vlády, které bylo podepsáno dne 18. prosince 1839 ve francouzském městě Anžer (fr. Angers). Jakkoli bylo v této deklaraci Německo prohlášeno hlavním nepřítelem Polska, byl zároveň potvrzen válečný stav se SSSR. Všichni Poláci byli také vyzváni, aby se připojili k jednotkám protihitlerovské koalice, přičemž cílem emigrantské polské vlády sídlící toho času v Londýně bylo obnovit předválečné hranice Polska.

2 Palmírský les: Polský památník v lese Palmiry byl založen v roce 1948. Nachází se v lese poblíž vesnice Palmiry (Czosnów) v národním parku Kampinos v Mazovském vojvodství. Během německé okupace Polska v letech 1939 až 1943 zde jednotky gestapa a SS prováděly tajné hromadné střelby polského civilního obyvatelstva. Památník se nachází v blízkosti bývalých hromadných hrobů.

3a) Viz kniha ZPRÁVA ZVLÁŠTNÍ KOMISE O KATYNI pro zjištění a vyšetření okolností, za nichž byli německými fašistickými vetřelci postříleni v Katyňském lese zajatí polští důstojníci, Nakladatelství Svoboda v Praze 1945 zde: https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585780

3b) Kluz, Karel, Goebbelsova časovaná nálož Katyně. Proč se ztratily důkazy o Katyni

viz zde: https://kuryrnet.webnode.cz/news/goebbelsova-casovana-naloz-katyne-proc-se-ztratily-dukazy-o-katyni/

3c) Lži o Katyni odhaleny viz Ukázalo se však, že dokumenty o Katyňském masakru, které na konci 80. let vytáhl z rukávu člen politbyra Alexander Jakovlev, nejsou ničím jiným než obyčejným padělkem a soud je tedy ani nevzal v potaz Jevgenij Novikov. Soviet Russia Today (Sovětské Rusko dnes) viz článek zde: https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=475678

3d) Verze nacistické propagandy, že Sověti postříleli 14.000 nebo 22.000 polských válečných zajatců v Katyni v roce 1940 byla vážně zpochybněna!

Vše potvrdil důkaz v podobě tzv. Smoking gun (Kouřící zbraň), dokumentu předloženého Jelcinem předsedovi polské vlády v roce 1991.

Kouřící zbraň, jež za frenetického antikomunistického hýkání publikačně obroubila takřka celý svět, byla nakonec s ostudou nucena svou neslavnou pouť zakončit jako prokázané falsum.

3e)  Obšírné bádání na katyňské téma vypracovala v červenci 2002 členka KS Velké Británie (ML) Ella Rule, jejíž spis Katyňský masakr zpáchali němečtí nacisté je k dispozici v češtině (https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=422172).

4 Brilantní triumf stalinské Rudé armády ve Stalingradu a její doslova bezprecedentní a epochální rozdrcení do té doby neporazitelného Wehrmachtu, běsné teroristické hydry německých vetřelců, nazval ministr propagandy III. říše Joseph Goebbels s odkazem na Bitvu u Thermopyl (ozbrojené střetnutí mezi spojenými jednotkami části řeckých městských států a vojsky perského krále králů Xerxa I, která proběhla v srpnu nebo září 480 př. n. l. a Řekové v ní podlehli perské přesile), Thermopylami na Volze.

5 Burděnko, Nikolaj Nilovič [22. 5. (3. 6)] 1876 - 11. 11. 1946 Ruský a sovětský chirurg a zakladatel ruské neurochirurgie. Mudr. Burděnko byl vedoucím chirurgem Rudé armády (1937-1946), roku 1939 se stal akademikem a prvním ředitelem Akademie lékařských věd SSSR (1944-1946), roku 1943 byl Burděnko jmenován Hrdinou socialistické práce, generálplukovníkem zdravotnických služeb, přičemž již v roce 1941 mu byla udělena Stalinova cena. Byl veteránem rusko-japonské války, první světové války, finské zimní války i II. světové války. Nikolaj Burděnko se narodil dne 3. června 1876 v obci Kamenka v Nižnělomovské gubernii. V roce 1891 vstoupil do teologického semináře a po promoci v roce 1897 odešel do Tomsku, kde byl přijat na nově otevřené Tomské státní univerzitě. Po dokončení dvou semestrů byl Burděnko z univerzity vyloučen za účast na studentském revolučním hnutí a byl donucen Tomsk opustit. V roce 1906 absolvoval univerzitu v Tartu a roku 1910 se stal profesorem této univerzity. V roce 1918 se stal profesorem na Voroněžské univerzitě; od roku 1923 byl profesorem lékařského oddělení Moskevské státní univerzity. Toto oddělení bylo v roce 1930 přeměněno na I. Moskevský zdravotnický institut. Zde vedl až do konce svého života fakultní chirurgickou kliniku, jež dodnes nese jeho jméno. V roce 1929 se stal Burděnko ředitelem Rentgenového institutu při neurochirurgické klinice Lidového komisariátu pro veřejné zdraví, díky němuž mohl být roku 1934 vytvořen na světě první neurochirurgický ústav. Během druhé světové války, v roce 1943, byl Burděnko jmenován předsedou Mimořádné státní komise pro vyšetření Katyňském masakru, tzv. „Burděnkovy komise“, která prokázala postřílení polských důstojníků a vězňů Němci. Jeho jméno se rovněž objevilo v oficiální sovětské zprávě týkající se koncentračního tábora v Osvětimi, jejíchž důkazů použil Norimberský tribunál jako oficiálního dokumentu SSSR.

6 Tver (mezi lety 1931 a 1990 se jmenovalo Kalinin) je město v evropské části Ruské federace a středisko Tverské oblasti. Přesněji leží na soutoku řek Volha a Tverca na silnici a železniční trati spojující (170 km) a Petrohrad (485 km). Žije zde přibližně 419 tisíc obyvatel.

7 Armija Krajowa (česky Zemská armáda) fungující v letech 1942-1945 dle české wikipedie zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A1_arm%C3%A1da

8 Berling, Zygmunt Henryk (1896-1980) byl polský generál a politik, který svou vojenskou kariéru zahájil dlouho před druhou světovou válkou a za nezávislost Polska bojoval od svých mladých let. Berling byl spoluzakladatelem a velitelem první polské armády, jež bojovala na východní frontě Druhé světové války. Zygmunt Berling se narodil dne 27. dubna 1896 v Limanowu, tehdy části Rakouska-Uherska. V roce 1914 vstoupil do polských legií Józefa Piłsudského, kde sloužil u 2. a 4. legie pěšího pluku (Pułk Piechoty Legionów). Během tzv. „Přísahové krize“ z června 1917, při níž Piłsudski doufal v porážku Ruska za pomoci Rakouska-Uherska a Německa, a říjnem 1918, sloužil v rakousko-uherské armádě. Na konci první světové války vstoupil do právě zrozené polské armády a stal se velitelem pěchotní roty 4. pěšího pluku. Během Polsko-sovětské válce se Berling projevil jako schopný velitel v bitvě u Lvova a získal medaili Virtuti Militari. Po válce zůstal v armádě a v roce 1923 byl povýšen do hodnosti majora. Nejprve sloužil u štábu 15. pěší divize velitelství V. okrskového sboru v Krakově. V roce 1930 byl povýšen na podplukovníka a následně velitele 6. resp. 4. pěšího pluku. Berling odešel z aktivní služby v červnu 1939 kvůli svým problémům spojeným rozvodem a konfliktům se svými nadřízenými. Berling se neúčastnil polské obrany během německé invaze do Polska 1. září 1939. Poté, co do města Vilna vešly jednotky Rudé armády dle podmínek paktu Molotov-Ribbentrop, byl Berling spolu s mnoha dalšími polskými důstojníky zatčen příslušníky sovětské tajné policie NKVD. Zůstal v izolaci až do roku 1940, nejprve ve Starobělsku a později v Moskvě, nakonec souhlasil se svou spoluprací se Sověty. Po dohodě Sikorský-Majskij ze dne 17. srpna 1941 byl Berling navržen jako náčelník štábu obnovené 5. pěší divize a později velitel dočasného tábora pro polské vojáky v Krasnovodsku. Berling odmítl opustit Sovětský svaz s armádou vedenou Władysławem Andersem, jejíž byl sám Berling formálně členem. Spolu s dalšími dvěma důstojníky byl v nepřítomnosti souzen před soudem Andersovy armády, který je odsoudil k smrti. Rozsudek uvolnil generála Kazimierze Sosnkowskiho, polského vrchního velitele sil loajálních londýnské exilové vládě.

Od roku 1940 se Berling podílel na vytvoření polské divize v Sovětském svazu, zpočátku v rámci sovětské Rudé armády. V září 1942 a během následujících měsíců se spolu s polskou a sovětskou spisovatelkou, novinářkou a levicovou politickou aktivistkou Wandou Wasilewskou (1905–1964) obrátili na Josefa Stalina s žádostí o povolení založit polskou divizi. Dne 8. dubna 1943 navrhl Berling zřízení nové polské armády a k povolení došlo po přerušení sovětsko-polských diplomatických vztahů.

V květnu 1943 byla v Sovětském svazu vytvořena komunisty vedená Polská lidová armáda. Byla to nová formace polských ozbrojených sil na východě. Berling byl jmenován velitelem první jednotky, 1. pěší divize Tadeusze Kościuszka, a byl Stalinem povýšen na generála. Dne 22. července 1944 se stal zástupcem velitele polské armády na východní frontě. Dne 1. srpna 1944 zahájila podzemní Polská zemská armáda, řízená polskou exilovou vládou v Londýně, 63denní Varšavské povstání, pokus osvobodit město od okupačních německých sil před příchodem Rudé armády. Ve dnech 15.–23. září, kdy bylo povstání ve finální fázi, kdy bylo spolu s první polskou armádou na východním břehu řeky Visly a varšavské čtvrti Praga již zajištěno, vedl Berling záchranné akce, jež zahrnovaly přechod Visly a vytvoření předmostí na západním břehu. Neúspěšná operace, možná ne zcela konzultovaná s Berlingovými sovětskými vojenskými nadřízenými, vyústila v těžké ztráty polské armády a snad i způsobila Berlingovo propuštění z funkce brzy poté. Byl převezen na válečnou akademii v Moskvě, kde zůstal až do svého návratu do Polska v roce 1947. V Polsku Berling organizoval a řídil Akademii generálního štábu (Akademia Sztabu Generalnego). V roce 1953 odešel z armády.

Vládní kariéra Zygmunda Berlinga:

Po roce 1953 zastával Zygmunt Berling různé vládní funkce. V letech 1953 až 1956 byl státním podtajemníkem na ministerstvu národního zemědělského průmyslu (Ministerstwo Państwowych Gospodarstw Rolnych), v letech 1956 až 1957 byl státním podtajemníkem na ministerstvu zemědělství (Ministerstwo Rolnictwa) a v letech 1957 až 1970 byl generálem. Rovněž zastával post Inspektora lovu (Inspektor Generalny Łowiectwa) na ministerstvu lesního hospodářství (Ministerstwo Leśnictwa).

9 Kalinin, Michail Ivanovič (1875 – 1946), sovětský stranický a státní činitel a pedagog, hrdina socialistické práce (1944). Člen SDDSR od roku 1898, organizátor marxistických kroužků, za revoluční činnost několikrát vězněn. V roce 1912 byl zvolen členem ÚV SDDSR, účastnil se únorové revoluce v r. 1917 a Velké říjnové socialistické revoluce, 1919 se stal kandidátem a 1926 členem politbyra strany, zároveň byl od r. 1919 předsedou (Všesvazového) Ústředního výkonného výboru SSSR, známého pod ruskou zkratkou VCIK, resp. CIK. Tento vrcholný orgán moci v SSSR mezi sjezdy sovětů byl v r. 1936 nahrazen Nejvyšším sovětem SSSR, jehož byl M. I. Kalinin předsedou prezídia až do své smrti v r. 1946.
M. I. Kalinin se jako pedagog zabýval otázkami komunistické výchovy a morálky. Jeho nejvýznamnější projevy a stati jsou shrnuty v knize O komunistické výchově, kterou vydalo roku 1949 nakladatelství Mladá fronta.