Engels, Bedřich (1820-1895) dle IES (Ilustrovaného encykloedického slovníku), Academia 1982 + dalších materiálů

 

Bedřich Engels¹ vůdce revolučního proletariátu, nejbližší přítel a spolubojovník Karla Mar-xe, (1845-46) základy k dialektickému a histo-rickému materialismu a učení o světovém his-torickém poslání dělnické spoluzakladatel teori-e vědeckého komunismu a první revoluční pro-letářské strany. Jako nejstarší syn továrníka byl nucen na nátlak otce opustit gymnázium a vě-novat se obchodní činnosti. Publicistickou čin-nost započal z pozic blízkých literární skupině Mladé Německo. Filozoficky se přikláněl k levi-covému proudu mladohegelovců². V tomto du-chu vystoupil s kritikou Schellinga³ a jeho reakčně mystických i-dejí (Schelling a zjevení, 18-42). Engels přitom rozlišoval kon-zervativní systém Hegelův od jeho dialektiky. Jsa ještě pop-latný zbytkům idealismu, vyvíjí se Bedřich v této době v revo-lučního demokrata a roz-hodného protivníka feudálního ab-solutistického zřízení. Především působením Feuerbachovým přechází v letech 1842-43 k materialismu a za pobytu v Anglii, kde studoval životní podmínky proletariátu a poznal CHARTISMUS⁴, se stává proletářským revo-lucionářem. V Nástinu kritiky politic-ké ekonomie⁵ a Postavení dělnické třídy v Anglii⁶ dospěl En-gels samostatně až k materialistickému pojetí dějin. - Společně s Marxem, s nímž spolupra-coval od roku 1844, položil v Svaté ro-dině⁷(1844) a Německé ideologii základy ideologie dělnické třídy. 

  

 

Podstatně přispěl ke spojení vědeckého komunismu s dělnickým hnutím svou účastí na založení dělnických organizací. Spolu s Marxem založil první proletářskou stranu Svaz komunistů)^{9 (1847)} , napsal Zásady komunismu¹⁰, základ pozdějšího Komunistického manifestu¹¹ (1848). V revolučních událostech roku 1848 se Bedřich Engels účastnil bojů v Porýní, povstání v Bádensku a rovněž společně s Marxem vydával list Nové rýnské noviny¹² [Neue Rheinische Zei-tung]. Zkušenosti a poučení z německých revolucí obsahují spisy Revoluce a kontrarevoluce v Německu¹³ a Německá selská válka¹⁴. -  Aby zajistil Marxovi možnost teoretické a politické činnosti, vrátil se po porážce revoluce k zaměstnání u firmy Ermen & Engels v Manchesteru. Zároveň
materiálně podporoval i revoluční dělnické hnutí. Podílel se na vy-tvoření a vedení I. internacionály a získal si zásluhy o prosazování zásad vědeckého komunismu v mezinárodním dělnickém hnutí. Dílo Anti-Dühring - Pana Evžena Dühringa převrat vědy¹⁵ napsal B. En-gels v září 1876 - červnu 1878 a poprvé vyšlo ve Vorwärts v lednu 1877 - červenci 1878. V práci Anti-Düh-ring podal první ucelený výklad všech součástí marxismu, v pracích Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu¹⁶, Ludvík Feuerbach a vyústění německém klasické fi-lozofie¹⁷ a Dialektika přírody¹⁸ rozvinul dále marxismus se zřetelem k objevům přírod-ních a historických věd, přičemž předjímal i některé objevy 20. století. (spojení hmoty a pohybu, jednota času a prostoru, nevyčerpatelnost forem pohybu hmoty aj.). Engelsův podíl na Marxově stěžejním díle Kapitálu¹⁹ se po Marxově smrti pracemi na II. a III. dílu změnil ve spoluautor-ství. V 80. letech se En-gels zasadil celou svou autoritou o vytvoření mezinárodního dělnického sdružení, stojícího na pozicích marxismu – II. internacionály²⁰ (1889). Bojoval proti malobur-žoazním vlivům i proti vulgarizacím historického materialismu. Proti sílícím vlivům materialis-mu a šovinismu stavěl proletářský internacionalismus a vypracoval první konkrétní socialistický program evropského odzbrojení (Může Evropa odzbrojit?²¹)

            V posledních letech života věnoval velkou pozornost vypracování strategie a taktiky děl-nických stran v řadě zemí, bojoval proti projevům oportunismu v sociálně demokratických stra-nách i proti anarchismu²² v mezinárodním dělnickém hnutí. Znalostí lačným čtenářům dopo-ručuji fundovaný text rozhovoru s historikem doc. PhDr. Miroslavem Grebeníčkem, Csc., nazva-ný K 200. výročí narození Bedřicha Engelse²³ a otištěný v deníku Haló noviny dne 30. listopadu 2020.

Z rozličných zdrojů, uvedených v poznámkách po čarou uspořádal Lukáš Sluka

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1a) Lenin, Vladimír Iljič, Bedřich Engels, nekrolog Bedřich Engels napsal Lenin na podzim roku 1895. Byl vytištěn v č. 1/2 sborníku Rabotnik, který začal vycházet v březnu 1896.

Rabotnik - neperiodický sborník, který na podnět V. I. Lenina vydával v zahraničí v letech 1896-1-899 Svaz ruských sociálních demokratů pod redakcí skupiny Osvobození práce. Za svého pobytu v zahraničí v roce 1895 se Lenin dohodl s G. V. Plechanovem a P. B. Axelrodem, že sborník bude vydávat a redigovat skupina Osvobození práce. Po návratu do Ruska Lenin vyvinul obrovské úsilí, aby zabezpečil jeho vydávání finančně a zajistil pro něj dostatek článků a korespondence z Ruska. Do svého zatčení v prosinci 1895 napsal a odeslal do redakce Rabotnika nekrolog Bedřich Engels a několik dopisů, jejichž část (dopisy A. A. Vanějeva, M. A. Silvina, S. P. Šestěrnina) byla uveřej-něna v 1/2 a 5/6 č. Sborníku. Vyšlo pouze 6 čísel Rabotnika ve třech sešitech a 10 čísel přílohy (Listok Rabotnika). Kompletní text Leninova nekrologu Bedřich Engels dle české verze portálu marxist.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1895/engels.htm#3a

Engels, Bedřich, Nástin kritiky politické ekonomie vyšel roku 1844 v Německo-francouzských ročenkách, které vydával Karel Marx. Bylo tomu v době, kdy žil Engels v Bruselu a Paříži, kde společně s Marxem získal vliv ve Svazu spravedlivých, který se pod jejich vlivem přeměnil ve Svaz komunistů. Engelsův Nástin kritiky politické ekonomie - první ekonomická práce B. Engelse, v níž posuzuje ekonomickou strukturu buržoazní společnosti a základní kategorie buržoazní politické ekonomie s hlediska socialismu. Marx si i později této Engelsovy práce velmi cenil a napsal o ní, že Nástin kritiky politické ekonomie je „geniální náčrt kritiky ekonomických kategorií“ (viz předmluvu k práci „Ke kritice politické ekonomie“, 1859). Přestože tato práce svědčí o tom, že Engels definitivně přešel od idealismu k materialismu a od revolučního demokratismu ke komu-nismu, není úplně prosta vlivu etického, „filosofického“ komunismu. Místy vychází Engelsova kriti-ka buržoazní společnosti stále ještě z abstraktních principů všelidské mravnosti a humanity. Engel-sův Nástin kritiky politické ekonomie dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists

.org/cestina/marx-engels/1844/011844a.htm#2

1b) Engels, Bedřich, Postavení dělnické třídy v Anglii napsal B. Engels v Barmenu v době od září 1844 do března 1845. Poměry anglického proletariátu studoval Engels za svého pobytu v Anglii (od listopadu 1842 do srpna 1844) a chtěl původně této otázce věnovat jen jednu kapitolu zamýšlené práce o sociálních dějinách Anglie; ale když si ujasnil zvláštní poslání proletariátu v buržoasní společnosti, věnoval studiu postavení anglické dělnické třídy zvláštní práci.

Po prvé vyšla kniha německy roku 1845 v Lipsku. Druhé německé vydání vyšlo roku 1892 ve Štut-gartu. Mezitím vyšly dva autorisované překlady do angličtiny (v New Yorku 1887 a v Londýně 1892). V nových vydáních neprovedl Engels žádné podstatné změny. Avšak v „Dodatku k americ-kému vydání“ (z roku 1887), který téměř celý pojal do předmluvy k anglickému a německému vy-dání z roku 1892, pokládal za nutné upozornit čtenáře, že „Postavení dělnické třídy v Anglii“ nelze považovat za dílo zralého marxismu. „...Moje kniha,“ píše tam, „nese všechny stopy toho, že jedním z předků moderního socialismu byla německá klasická filosofie. Tak se tam — zejména na konci — klade velký důraz na tvrzení, že komunismus není jen stranickou doktrinou dělnické třídy, nýbrž theorií, jejímž konečným cílem je osvobozeni celé společnosti, i s kapitalisty, z dnešních tíživých poměrů. To je v abstraktním smyslu správné, ale v praxi víc než bezcenné. Pokud vlastnické třídy nejen necítí potřebu se osvobodit, nýbrž naopak ze všech sil se vzpouzejí, když se dělnická třída chce osvobodit, potud bude dělnická třída nucena začít a provést sociální převrat sama.“ Engels dále vysvětluje, proč se nesplnila jeho předpověď z roku 1845 o blízké sociální revoluci v Anglii: úpadek chartismu po roce 1848 a dočasné vítězství oportunismu v anglickém dělnickém hnutí uvádí Engels v přímou souvislost s průmyslovým monopolem Anglie na světovém trhu a vyjadřuje přesvědčení, že až Anglie ztratí své monopolní postavení, „bude v Anglii opět socialismus“. Engel-sovo Postavení dělnické třídy v Anglii dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxist

s.org/cestina/marx-engels/1844/121844/indx121844.html#1

1c) K 200. výročí narození Bedřicha Engelse, rozhovor Jaroslava Kojzara (Haló Noviny)s doc. PhDr. Miroslavem Grebeníčkem, CSc. ze dne 30. listopadu 2020 dle webu Institutu českélevice viz https

://institutcl.cz/blog/2020/11/30/rozhovor_grebenicek/

2 Mladohegelovci: stoupenci tzv hegelovské levice, radikálního křídla hegelovské filozofické školy, kteří na rozdíl od pravicových starohegelovců navazovali na dialektickou metodu, ale kritizo-vali konzervativní hegelovský systém. Filozofickým způsobem vyjadřovali liberální a buržoaz-ně-demokratické snahy v předbřeznovém Německu, ostře kritizovali existující tristní poměry tkvící v křesťanském náboženství obecně a pruské státní mašinerii zvláště. Zatímco D. S. Strauss (1808-1874) rozvíjel spinozovské prvky Hegelovy filozofie a kritizoval biblická dogmata, Bauer vymezoval se proti náboženskému subjektivnímu idealismu fichtovské momenty sebeuvě-domění, Max Stirner byl hlasatelem anarchismu. Byl to teprve Ludvík FEUERBACH, kdo PRO-LOMIL IDEALISTICKÝ RÁMEC STAROHEGELOVSKÉ ŠKOLY MATERIALISTICKOU KRITI-KOU NÁBOŽENSTVÍ A IDEALISTICKÉ FILOZOFIE. Na kritice idejí mladohegelovců rozvinuli Marx a Engels základy historického materialismu ve spisech SVATÁ RODINA [viz https://www.

marxists.org/cestina/marx-engels/1844/ch00.html] a NĚMECKÁ IDEOLOGIE [viz K. Marx, B. Engels, Německá ideologie, Kritika nejnovější německé filosofie v jejích představitelích Feuerbachovi, B. Bauerovi a Stirnerovi a kritika německého socialismu v jeho různých prorocích dle portálu mar-xist.org – čeština zde: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1845/011845/index-I.html] 

3 von Schelling, Friedrich Wilhelm Joseph (1775-1854) byl německý filozof, představitel idealismu dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Schelling

4 Chartismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Chartist%C3%A9

5 Engels, Bedřich, Nástin kritiky politické ekonomie vyšel roku 1844 v Německo-francouzských ročenkách, které vydával Karel Marx. Bylo tomu v době, kdy žil Engels v Bruselu a Paříži, kde spo-lečně s Marxem získal vliv ve Svazu spravedlivých, který se pod jejich vlivem přeměnil ve Svaz ko-munistů. Engelsův Nástin kritiky politické ekonomie - první ekonomická práce B. Engelse, v níž po-suzuje ekonomickou strukturu buržoazní společnosti a základní kategorie buržoazní politické eko-nomie s hlediska socialismu. Marx si i později této Engelsovy práce velmi cenil a napsal o ní, že Nástin kritiky politické ekonomie je „geniální náčrt kritiky ekonomických kategorií“ (viz předmluvu k práci „Ke kritice politické ekonomie“, 1859). Přestože tato práce svědčí o tom, že En-gels definitivně přešel od idealismu k materialismu a od revolučního demokratismu ke komunis-mu, není úplně prosta vlivu etického, „filosofického“ komunismu. Místy vychází Engelsova kritika buržoazní společnosti stále ještě z abstraktních principů všelidské mravnosti a humanity. Engelsův Nástin kritiky politické ekonomie dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1844/011844a.htm#2

Karel Marx a Bedřich Engels, Německá ideologie - Práce o Feuerbachovi je první samostatný celek obsáhlého společného díla Marxova a Engelsova „Německá ideologie“, které se zachovalo v nedo-končeném rukopise s četnými Marxovými poznámkami na okraji. Práce o Feuerbachovi obsahuje kritiku Feuerbachova „nazíravého“ materialismu a rozvinutí Marxových a Engelsových názorů na dějiny a komunismus. Je to první jejich soustavný výklad materialistického pojetí dějin. Připojeny jsou i proslulé Marxovy these o Feuerbachovi, jež Engels charakterizoval jako „první doku-ment, v němž je uložen geniální zárodek nového světového názoru“. Česky vydalo nedokon-čené dílo Německá ideologie nakladatelství Svoboda roku 1952. 

6 Engels, Bedřich, Postavení dělnické třídy v Anglii napsal B. Engels v Barmenu v době od září 1844 do března 1845. Poměry anglického proletariátu studoval Engels za svého pobytu v Anglii (od listopadu 1842 do srpna 1844) a chtěl původně této otázce věnovat jen jednu kapitolu zamýšlené práce o sociálních dějinách Anglie; ale když si ujasnil zvláštní poslání proletariátu v buržoasní spo-lečnosti, věnoval studiu postavení anglické dělnické třídy zvláštní práci.

            Po prvé vyšla kniha německy roku 1845 v Lipsku. Druhé německé vydání vyšlo roku 1892 ve Štutgartu. Mezitím vyšly dva autorisované překlady do angličtiny (v New Yorku 1887 a v Londýně 1892). V nových vydáních neprovedl Engels žádné podstatné změny. Avšak v „Dodatku k americké-mu vydání“ (z roku 1887), který téměř celý pojal do předmluvy k anglickému a německému vydání z roku 1892, pokládal za nutné upozornit čtenáře, že „Postavení dělnické třídy v Anglii“ nelze po-važovat za dílo zralého marxismu. „...Moje kniha,“ píše tam, „nese všechny stopy toho, že jedním z předků moderního socialismu byla německá klasická filosofie. Tak se tam — zejména na konci — klade velký důraz na tvrzení, že komunismus není jen stranickou doktrinou dělnické třídy, nýbrž theorií, jejímž konečným cílem je osvobozeni celé společnosti, i s kapitalisty, z dnešních tíživých poměrů. To je v abstraktním smyslu správné, ale v praxi víc než bezcenné. Pokud vlastnické třídy nejen necítí potřebu se osvobodit, nýbrž naopak ze všech sil se vzpouzejí, když se dělnická třída chce osvobodit, potud bude dělnická třída nucena začít a provést sociální převrat sama.“ Engels dá-le vysvětluje, proč se nesplnila jeho předpověď z roku 1845 o blízké sociální revoluci v Anglii: úpa-dek chartismu po roce 1848 a dočasné vítězství oportunismu v anglickém dělnickém hnutí uvádí Engels v přímou souvislost s průmyslovým monopolem Anglie na světovém trhu a vyjadřuje přes-vědčení, že až Anglie ztratí své monopolní postavení, „bude v Anglii opět socialismus“. Engelsovo Postavení dělnické třídy v Anglii dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1844/121844/indx121844.html#1

7 Marx, Karel, Engels, Bedřich, Svatá rodina aneb Kritika kritické kritiky. Proti Brunovi Bauerovi a spol. je první společné dílo Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Tato práce, napsaná v záři až listopadu 1844, vyšla v únoru 1845 ve Frankfurtu nad Mohanem.

            „Svatá rodina“ je posměšná přezdívka bratří Bauerů a jejich stoupenců sdružených kolem listu „Allgemeine Literatur-Zeitung“ [„Všeobecné literární noviny“]. Ve své polemice proti Bauerům a jiným mladohegelovcům (čili levým hegelovcům) Marx a Engels zároveň kritizují i idealistickou filosofii Hegelovu.

            Mezi Marxem a mladohegelovci došlo k hlubokým názorovým neshodám již v létě 1842, když byl v Berlíně založen kroužek tzv. „svobodných“. Když se Marx v říjnu 1842 stal redaktorem listu „Rheinische Zeitung“ [„Porýnské noviny“], z nímž spolupracovali i někteří berlínští mladohe-gelovci, postavil se proti tomu, aby byly v listu uveřejňovány bezobsažné a domýšlivé články, jaké psal kroužek „svobodných“, odtržený od skutečného života a utápějící se v abstraktních filozofic-kých sporech. Za dva roky, které uplynuly od Marxova rozchodu se „svobodnými“, se theoretické a politické neshody mezi Marxem a Engelsem na jedné straně a mladohegelovci na druhé straně pro-hloubily a staly nesmiřitelnými. Způsobil to nejen Marxův a Engelsův přechod od idealismu k materialismu a od revolučního demokratismu ke komunismu, ale i vývoj, kterým za tuto dobu prošli bratří Bauerové a jejich stoupenci. V listu „Allgemeine Literatur-Zeitung“ se Bauer a jeho skupina zřekli „radikalismu z roku 1842“ a „Rheinische Zeitung“ jako jeho nejvýraznějšího předsta-vitele, sklouzli k nejnechutnějšímu, vulgárnímu subjektivnímu idealismu, k propagování „theorie“, podle níž jen vyvolené osobnosti, nositelé „ducha“, „čisté kritiky“ jsou tvůrci dějin, a masa, lid je v dějinném procesu jen jakýmsi pasivním materiálem, jen pouhou přítěží.

            Marx a Engels se rozhodli věnovat svou první společnou práci odhalení těchto škodlivých, reakčních myšlenek a obraně svých nových, materialistických a komunistických názorů.

            Za Engelsova desetidenního pobytu v Paříži vypracovali Marx a Engels plán knihy, kterou původně nazvali „Kritika kritické kritiky. Proti Brunovi Baurovi a spol.“, rozdělili si její kapitoly a napsali „Předmluvu“. Engels napsal své kapitoly ještě před odjezdem z Paříže. Marx, jemuž připadl úkol vypracovat větší část knihy, pracoval na ní do konce listopadu 1844; značně při tom rozšířil zamýšlený rozsah knihy, využil pro své kapitoly části ekonomicko-filosofických rukopisů, na nichž pracoval na jaře a v létě 1844, dále svých studií z dějin francouzské buržoasní revoluce z konce XVIII. století a mnoha svých výpisků a konspektů. Když byla kniha v tisku, doplnil Marx titul slo-vy: „Svatá rodina“. V obsahu knihy bylo uvedeno, které kapitoly napsal Marx a které Engels (viz ob-sah). Protože rozsah knihy při nevelkém formátu přesahoval dvacet tiskových archů, uchránilo ji to podle předpisů, které tehdy platily v řadě německých států, před předběžnou cenzurou.

8 Karel Marx a Bedřich Engels, Německá ideologie - Práce o Feuerbachovi je první samostatný ce-lek obsáhlého společného díla Marxova a Engelsova „Německá ideologie“, které se zachovalo v ne-dokončeném rukopise s četnými Marxovými poznámkami na okraji. Práce o Feuerbachovi obsahu-je kritiku Feuerbachova „nazíravého“ materialismu a rozvinutí Marxových a Engelsových názorů na dějiny a komunismus. Je to první jejich soustavný výklad materialistického pojetí dějin. Připojeny jsou i proslulé Marxovy these o Feuerbachovi, jež Engels charakterizoval jako „první doku-ment, v němž je uložen geniální zárodek nového světového názoru“. Česky vydalo nedokon-čené dílo Německá ideologie nakladatelství Svoboda roku 1952.

9 Svaz komunistů (1847) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8148952160075804970

10 Engels, Bedřich, Zásady komunismu je návrh programu Svazu komunistů. O tom, zda má být program sestaven ve formě katechismu (v podobě otázek a odpovědí), se jednalo už před prvním sjezdem, na němž byl reorganizován Svaz spravedlivých a přejmenován na Svaz komunistů (červen 1847). V září 1847 rozeslal londýnský ústřední výbor Svazu komunistů (Schapper, Bauer, Moll) ná-vrh „Komunistického katechismu“ krajům a obcím Svazu. Tento dokument, na němž byl patrný vliv utopického socialismu, Marxe a Engelse neuspokojoval, stejně jako „opravený“ návrh, který vy-pracoval v Paříži „pravý“ socialista Moses Hess. Dne 22. října na zasedání krajského výboru Svazu komunistů v Paříži Engels Hessův návrh ostře kritizoval a dosáhl toho, že byl zamítnut. Engels byl pak pověřen vypracováním nového návrhu. Staly se jím Zásady komunismu, které krátce poté napsal.

            Engels považoval Zásady komunismu jen za předběžný nástin programu a v dopise Mar-xovi z 23.-24. listopadu 1847 vyslovil názor, že by bylo účelné vypracovat program v podobě „Ko-munistického manifestu“ a upustit od zastaralé formy katechismu. Druhý sjezd Svazu komunistů (29. listopadu až 8. prosince 1847), na kterém Marx a Engels hájili stanovisko, že program proletář-ské strany má být vypracován na vědeckém základě, uložil Marxovi a Engelsovi, aby vypracovali program v podobě manifestu. V Manifestu Komunistické strany použili zakladatelé marxismu mnoha thesí formulovaných už v Zásadách komunismu. (Pozn. V rukopisu je místo odpovědi na 22. a 23. otázku slovo „zůstává“. Patrně to znamená, že odpověď má zůstat v té podobě, jak byla for-mulována v jednom z předběžných návrhů programu Svazu komunistů, které se nedochovaly.

11 Komunistický manifest neboli Manifest Komunistické strany je nejvýznamnější programo-vý dokument vědeckého komunismu. „TENTO NEVELKÝ SPISEK VYDÁ ZA CELÉ SVAZKY: JE-HO DUCH ŽIJE A DODNES POBÍZÍ VPŘED VŠECHEN ORGANIZOVANÝ A BOJUJÍCÍ PROLE-TARIÁT CIVILIZOVANÉHO SVĚTA“ (V. I. LENIN). „Manifest Komunistické strany“, který Marx a Engels napsali jako program Svazu komunistů, vyšel poprvé v Londýně v únoru 1848 jako brožura o 23 stranách. V březnu až červenci 1848 vycházel v demokratickém orgánu němec-kých emigrantů „Deutsche Londoner Zeitung“ [„Německé londýnské noviny“]. Německý text pak byl téhož roku vydán v Londýně jako třicetistránková brožura, v níž byly opraveny některé tiskové chyby prvního vydání a upravena interpunkce. Tento text pak brali Marx a Engels za základ dalších autorisovaných vydání. Roku 1848 byl „Manifest“ přeložen i do mnoha evropských jazyků (do fran-couzštiny, polštiny, italštiny, dánštiny, vlámštiny a švédštiny). Jména autorů „Manifestu“ se ve vydá-ních z roku 1848 neuváděla; poprvé byla uvedena v tisku roku 1850, při uveřejnění prvního anglic-kého překladu v chartistickém orgánu „Red Republican“ [„Rudý republikán“], v předmluvě redak-tora tohoto listu George Juliana Harneye.

            Roku 1872 vyšlo nové německé vydání „Manifestu“ s menšími autorskými úpravami a s Mar-xovou a Engelsovou předmluvou. Toto vydání, stejně jako další německá vydání z roku 1883 a 1890, vyšlo pod názvem „Komunistický manifest“.

            První ruské vydání „Manifestu Komunistické strany“ vyšlo roku 1869 v Ženevě v pře-kladu Bakunina, který na několika místech text zkomolil. Nedostatky prvního vydání byly odstraněny ve vydání, jež vyšlo v Ženevě roku 1882 v Plechanovově překladu. Zásluhou Plechano-vova překladu začaly se ideje „Manifestu“ šířit v celém Rusku. Marx a Engels, kteří pokládali propa-gaci marxismu v Rusku za velice důležitou, napsali k tomuto vydání zvláštní předmluvu.

            Po Marxově smrti vyšlo několik vydání „Manifestu“, přehlédnutých Engelsem: roku 1883 ně-mecké vydání s Engelsovou předmluvou; roku 1888 anglické vydání v překladu Samuela Moora, které Engels zredigoval a opatřil předmluvou a poznámkami; roku 1890 německé vydání s novou Engelsovon předmluvou. K tomuto vydání napsal Engels rovněž několik poznámek. Roku 1885 byl v listu „Socialiste“ uveřejněn francouzský překlad „Manifestu“, pořízený Marxovou dcerou Laurou Lafarguovou a přehlédnutý Engelsem. Engels napsal rovněž předmluvu k polskému vydání „Mani-festu“ z roku 1892 a k italskému vydání z roku 1893.

            Po prvé vyšla kniha německy roku 1845 v Lipsku. Druhé německé vydání vyšlo roku 1892 ve Štutgartu. Mezitím vyšly dva autorisované překlady do angličtiny (v New Yorku 1887 a v Londýně 1892). V nových vydáních neprovedl Engels žádné podstatné změny. Avšak v „Dodatku k americké-mu vydání“ (z roku 1887), který téměř celý pojal do předmluvy k anglickému a německému vydání z roku 1892, pokládal za nutné upozornit čtenáře, že „Postavení dělnické třídy v Anglii“ nelze po-važovat za dílo zralého marxismu. „...Moje kniha,“ píše tam, „nese všechny stopy toho, že jedním z předků moderního socialismu byla německá klasická filosofie. Tak se tam — zejména na konci — klade velký důraz na tvrzení, že komunismus není jen stranickou doktrinou dělnické třídy, nýbrž theorií, jejímž konečným cílem je osvobozeni celé společnosti, i s kapitalisty, z dnešních tíživých poměrů. To je v abstraktním smyslu správné, ale v praxi víc než bezcenné. Pokud vlastnické třídy nejen necítí potřebu se osvobodit, nýbrž naopak ze všech sil se vzpouzejí, když se dělnická třída chce osvobodit, potud bude dělnická třída nucena začít a provést sociální převrat sama.“ Engels dále vysvětluje, proč se nesplnila jeho předpověď z roku 1845 o blízké sociální revoluci v Anglii: úpadek chartismu po roce 1848 a dočasné vítězství oportunismu v anglickém dělnickém hnutí uvá-dí Engels v přímou souvislost s průmyslovým monopolem Anglie na světovém trhu a vyjadřuje přesvědčení, že až Anglie ztratí své monopolní postavení, „bude v Anglii opět socialismus“. Engelsovo Postavení dělnické třídy v Anglii dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1844/121844/indx121844.html#1

12 Nové rýnské noviny (Neue Rheinische Zeitung) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2915469887789638096

13 V práci „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“ vyložili Marx a Engels své názory na nejdůležitější otázky německé revoluce z let 1848-1849. K napsání této práce vybídl Marxe jeden z redaktorů pokrokového buržoazního listu „New-York Daily Tribune“ [„Newyorská denní tribuna“] Charles Dana, když začátkem srpna 1851 vyzval Marxe ke spolupráci s tímto listem. Marx se v té době zabýval studiem politické ekonomie, a proto požádal Engelse, aby napsal sérii článků o ně-mecké revoluci. Při psaní těchto článků používal Engels jako pramene hlavně „Neue Rheinische Zeitung“ [„Nových porýnských novin“] a dalšího materiálu, který mu dodal Marx, s nímž si neustá-le písemně vyměňoval názory. Marx také prohlížel články, než byly odeslány do redakce. Série člán-ků „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“ vycházela v „New-York Daily Tribune“ od 25. října 1851 do 23. října 1852 s Marxovým podpisem. Teprve roku 1913, když byla uveřejněna korespondence mezi Marxem a Engelsem, vyšlo najevo, že články napsal Engels. Za Marxova a Engelsova života už „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“ znovu nevyšla. Jako samostatnou knihu vydala toto dílo poprvé anglicky Marxova dcera Eleanor Marxová-Avelingová roku 1896; téhož roku vyšel i německý překlad. Roku 1900 vyšlo francouzské vydání v překladu Marxovy dcery Laury Lafarguové. Roku 1899 byl v Berlíně vydán ruský překlad prvních tří kapitol knihy; první úplné vydání v ruském pře-kladu z angličtiny vyšlo v Londýně roku 1900; několik nových vydání vyšlo v Rusku v letech první ruské revoluce a konečnč vydal knihu několikrát Institut marxismu-leninismu při ÚV KSSS. Česky vychází „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“ poprvé.

V „New-York Daily Tribune“ byly články otiskovány bez nadpisů kapitol; ty doplnila Eleanor Mar-xová-Avelingová v anglickém vydání z roku 1896, odkud byly převzaty i pro toto vydání.

Plný text Marxovy a Engelsovy práce Revoluce a kontrarevoluce v Německu dle české sekce marxistického internetového archivu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1851/081851.html#26a

14 Dílo „Německá selská válka“ napsal Engels v létě roku 1850 v Londýně a otištěno bylo v „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“ v dvojčísle 5-6. Hlavním Engelsovým prame-nem po faktografické stránce byla kniha německého demokratického historika Wilhelma Zimmer-manna „Allgemeine Geschichte des grossen Bauernkrieges“ [„Všeobecné dějiny velké selské války“], díl 1-3, Stuttgart 1841-1843.

„Německá selská válka“ vyšla znovu roku 1870 jako separátní brožura s předmluvou, v níž Engels objasňuje úlohu rolnictva jako spojence proletariátu. Poněvadž kniha měla u německých dělnic-kých čtenářů velký ohlas, byla opět vydána roku 1875; toto vydání doplnil Engels předmluvou. V osmdesátých letech se Engels chystal „Německou selskou válku“ přepracovat a doplnit ji novým obšírným materiálem z německých dějin. „Svou ‚Selskou válku‘ přepracovávám úplně znova,“ psal Sorgovi 31. prosince 1884. „Selská válka tu bude vylíčena jako úhelný kámen celých německých dě-jin.“ Avšak příprava vydání II. a III. dílu „Kapitálu“ a jiné neodkladné práce znemožnily Engelsovi uskutečnit tento záměr. Zachoval se pouze nedokončený rukopis zamýšlených doplňků k „Němec-ké selské válce“ a řada rukopisných poznámek. Kompletní korpus textu práce Bedřicha Engelse Ně-mecká selská válka dle české sekce marxistického internetového archivu viz https://www.maxists

.org/cestina/marx-engels/1850/081850/index.html#2a

15 Engels, Bedřich, Anti-Dühring - Pana Evžena Dühringa převrat vědy dle https://www.marx

ists.org/cestina/marx-engels/1877/AntiD/index.html

16 Engels, Bedřich, Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu, kniha byla napsána v roce a autor v ní shrnuje historii rodiny od pradějin lidstva, její vývoj přes Řecko a Řím, rody Keltů a Němců, vytvoření státu a vztah k rodině. Engelsovu práci Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu vydalo roku 1949 nakladatelství Svoboda.

17 Engels, Bedřich, Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie, 1886 viz https://w

ww.marxists.org/cestina/marx-engels/1886/ludfeu/index.html

18 Engels, Bedřich, Dialektika přírody patří mezi díla, která za života svých autorů nespatřila svě-tlo světa. V případě tohoto dokonce ani nebyla soustavně uspořádána látka, kterou k tomuto téma-tu Engels napsal. Jednotlivé části mají charakter předběžných náčrtků a poznámek. Přesto tu exis-tují společné základní myšlenky a jednotný harmonický plán.

Těsně před smrtí shrnul Engels svůj materiál pro „Dialektiku přírody” do čtyř svazků. Společně s další pozůstalostí se pak po Engelsově smrti dostaly jeho rukopisy do rukou vedení německé soci-ální demokracie a jejich fotokopie později do Moskvy. Tam byla také „Dialektika přírody” poprvé vydána. Historie dokumentu je popsána v redakční předmluvě Institutu Marxe-Engelse-Lenina včetně seznamu materiálů, které publikovány nebyly.

Tato verze vznikla v roce 1950 v nakladatelství Svoboda překladem německého originálu „Dialektik der Natur”, vydaného v Moskvě roku 1935, v redakci podle ruského vydání z roku 1948. Engelsova práce Dialektika přírody dle webových stránek Strany demokratického socialismu viz http:// www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/fe_dp.htm

19a) Marx, Karel, KAPITÁL Kritika politické ekonomie, Díl první. Výrobní proces kapitálu. Napsáno 1867

Anotace:
Obsahem knihy je analýza a kritika kapitalistické společnosti a zejména kapitalistického způsobu výroby a distribuce statků. První, nejstudovanější část Kapitálu obsahuje analýzy hodnoty zboží a peněžního oběhu; opět je probírána užitná hodnota a směnná hodnota, vztahy vzniku směnné hodnoty a pracovní doby dělníka, přeměnu práce v peníze apod. Marx zavádí pojem „nadpráce“: dělník musí odpracovat určitou nutnou pracovní dobu, aby vznikla hodnota, z níž uživí sebe a rodinu; poté však musí pracovat dále, aby uživil také kapitalistu. Z této „nadpráce“ tedy vzniká nadhodnota, která je však dělníkovi odcizena, neboť si ji přivlastní kapitalista, a tím dělníka vykořisťuje. Marx se také věnuje problému přelidnění, dělby práce a strojové výroby, která vede k prodlužování pracovní doby, neboť stroj je nejefektivnější, běží-li stále.
            Vlastnosti zboží jsou podle Marxe vysvětlitelné jedině ze vzájemných vztahů mezi výrobci, nikoliv ze zboží samého: zatímco si lidé myslí, že hodnota zboží — např. zlata — je objektivně danou vlastností předmětu, ve skutečnosti je závislá na sociálně-ekonomických vztazích. Buržoa-zní společnost, která připisuje zboží nevnímatelné vlastnosti a hodnoty a „uctívá“ je, se tak dopou-ští „zbožního fetišismu“, který je přirovnáván k uctívání svatých ostatků. viz https://www.marxists

.org/cestina/marx-engels/1867/kapital/index.htm, knižně Státní nakladatelství politické literatury, Praha, 1954, první vydání v překladu dr. Theodora Šmerala roku 1887

19b) Marx, Karel, Kapitál, Kritika politické ekonomie, Díl druhý, Kniha druhá, Proces oběhu kapitálu, první vydání 1885, česky SNPL, Praha 1954

19c) Marx, Karel, Kapitál, Kritika politické ekonomie, Díl třetí, Kniha třetí, Celkový proces kapitalistické výroby, napsáno 1863-1883, upravil a uspořádal Bedřich Engels 11 let po Marxově smrti.

20a) II. internacionála podle Slovníku vědeckého komunismu viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=606981

20b) Prof. Galkin, I. S., II. INTERNACIONÁLA viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=

466163

21 Viz Krejčí, Oskar, Mezinárodní politika - Marxizmus a mezinárodní politika, nakladatelství Ekopress, 2021, ukázka z knihy:

„Engels také rozpracoval teorii odzbrojení. Jeho práce Může Evropa odzbrojit? (1893) vyšla původ-ně jako série článků, později jako brožura. Pozoruhodná je mimo jiné tím, že vybočuje z klasické představy o marxistickém řešení mezinárodních konfliktů a problematiky války prostřednictvím sociální revoluce. Jak však již bylo řečeno, například Reinhold Niebuhr pokládal marxisty za „syny světla“, bezbranné idealisty. Jeho přesvědčení vycházelo z podobnosti liberálního a marxistického vidění racionality a tvárnosti člověka, tedy společného dědictví osvícenství: je prý chybou marxis-mu, že „nechápe věčný a trvalý charakter lidského sobectví… Dějiny jsou tvůrčí, nikoliv však vyku-pitelské.“ 731

            Ve zmíněné práci Může Evropa odzbrojit? Engels vypracoval projekt odstranění vá-lek v Evropě, který může sloužit jako ukázka raného politického idealismu. Tento odzbro-jovací plán lze shrnout do čtyř hlavních kroků:

* Předně Engels navrhoval „postupné zkracování vojenské služby na základě mezinárodní smlouvy“. V době vzniku tohoto projektu tvořily výdaje na živou sílu 80 až 90% vojenského roz-počtu, a lze tedy tento návrh pokládat za vhodně zvolený hlavní směr počátku odzbrojovací akti-vity.

* Postupné snižování vojenského potenciálu navrhoval Engels spojit s takovou volbou dalších smě-rů odzbrojovacích procesů, „které může každá dnešní vláda přijmout, aniž ohrozí bezpečnost ze-mě“. Čili, postupné odzbrojování při zachování bezpečnosti chápané jako zajištění mocenské rov-nováhy.

* Zároveň Engels požadoval německou iniciativu, která by měla ukázat, že právě Německo je ochotno postavit se do čela odzbrojení, jak to „po právu přísluší zemi, která dala signál ke zbrojení“. Řečeno dnešním jazykem, důvěryhodnost odzbrojení je dána jen tehdy, když iniciati-vu převezme nejsilnější, což jedině může vést k proražení zrcadlového efektu v pohledu na poten-ciálního protivníka a odstranění bezpečnostního dilematu.

* Engels spojoval pozitivní odpověď na německou iniciativu ve Francii, což je předpoklad vzestup-né spirály odzbrojení, s kladnou reakcí veřejného mínění a jeho tlakem na francouzskou vládu.732

            Dalším směrem, v němž marxisté přispěli k teorii mezinárodní politiky, bylo již zmíněné studium militarismu, tedy důsledků sobeckých zájmů a aktivit části buržoazie, jak o tom hovoří 18. kapitola. Rosa Luxemburgová (1871-1919) [Róza Luxemburgová ŽIVOTOPIS viz https://lukassluk

a.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=539794] pokládala militarismus za absurdní mrhání obrovských výrobních sil, vedoucí ke snižování životní úrovně dělnické třídy za účelem jejího sociál-ního zotročení a zároveň znamenající pro kapitalisty ekonomicky nejskvělejší, nenahradi-telný způsob investování, jakož i sociální a politickou oporu jejího třídního panství. DNES I ŘADA NEMARXISTICKÝCH AUTORŮ POKLÁDÁ TOUHU PO ZISKU A MOCI VLÁDNOU-CÍCH SKUPIN ZA PŘÍČINU VÁLEK. Mnoho uvedených „argumentů bylo začleněno do hlavního proudu liberální kritiky zahraniční politiky USA – bez přijetí širšího filozofického systému, tvořící-ho základ marxismu.“ 733

Velký význam pro rozvoj marxismu měla teorie imperialismu zformulovaná Vladimírem I. Leni-nem (1870-1924). Kritiku imperialismu jako zdroje válek rozpracovávali ovšem jak marxisté jako byl Rudolf Hilferding, tak také liberálové jako zmíněný John Hobson. Leninova koncepce nevní-mala imperialismus jako politiku rozšiřování území státu obecně, ale jako stadium vývoje kapita-lismu, přičemž válka je v tomto období přirozeným nástrojem politiky naplňující ekonomické záj-my vykořisťovatelů. Podle Leninovy knihy Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu (1916) „za kapitalismu není myslitelné, aby se sféry vlivu, zájmy, kolonie apod. rozdělovaly jinak než pod-le síly účastníků dělení… Síla účastníků dělení se však mění nestejnoměrně…“ Koalice se stávají od-dechem mezi válkami. A tak „mírové spolky připravují války a samy opět vznikají z válek, přičemž se navzájem podmiňují a plodí z jedné a téže základny imperialistických souvislostí a vzájemných vztahů světového hospodářství a světové politiky střídání pokojného a násilného způsobu boje.“734

Nová etapa vývoje marxistické či leninské [„leninismus je marxismem epochy imperialismu a pro-letářské revoluce“,735 psal Josif Stalin (1878-1953)] představy mezinárodní politiky začala v okam-žiku, kdy bolševické vedení přijalo tezi, že je možné vítězství socialismu v jedné zemi. Zkušenosti ukázaly, že za revolucí v Rusku nenásledovaly revoluce v ekonomicky rozvinutějších zemích, což nastolilo otázku, jaká má být role ruské revoluce. Obě vize – Trockého představa využít sovětské Rusko k podpoře permanentní revoluce, nebo Stalinova idea budování socialismu v jedné zemi – vyžadovaly rozpracovat vizi státní politiky. Vítězná Stalinova koncepce budování socialismu v jed-né zemi byla spojena se zásadou, že „revoluce zvítězivší země nemá se považovat za soběstačnou veličinu, nýbrž za oporu, prostředek k uspíšení vítězství proletariátu ve všech zemích“.736 Světová revoluce vyžadovala podporu nového státu, tedy sovětského Ruska, ale i takových mezinárodních organizací, jako byla Komunistická internacionála či Informbyro. Tento nový přístup byl spojen s Leninovou představou imperialismu, jeho zákonitého směřování k válce.

Původní Marxova představa, že kolonialismus je zrůdný, ale má civilizační funkci, obsahovala rizi-ko, že marxismus bude spojován s liberální vizí modernizace. Navíc internacionalismus marxismu u mnoha autorů vedl k přehlížení významu národnostní otázky. Skutečnost, že revoluce proběhla v carském Rusku, si ovšem vynutila rozpracování i tohoto tématu, což v počáteční etapě výrazně ov-livnila Stalinova práce Marxismus a národnostní otázka (1912–1913). Na ní navázalo hledání pro-pojení s antikoloniálním hnutím, které získalo své výchozí krédo v Sunjatsenově programu osvobo-zení Číny.

Fakt, že se Mongolsko po revoluci a lidově-demokratické země po 2. světové válce nespojily do jed-noho státu, lze pokládat za pokračování dalšího rozvoje teze o vítězství socialismu v jedné zemi. Objevil se napřed pojem „socialistický tábor“ a po vypuknutí rozporů mezi Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou vize „socialistického společenství“. Představy o míru prostřednictvím socialistické správy společnosti v jednotlivých státech byly ovšem vážně zpochybněny ozbrojeným pohraničním konfliktem mezi SSSR a ČLR (1969) a čínsko-vietnamskou válkou (1979).

Vznik strategických zbraní a objevení se možnosti sebezáhuby lidstva postupně vedly k úpravám představ o kapitalistickém směřování k válce. Jak ukazuje 6. kapitola, na XX. sjezdu KSSS (1956) byla zformulována teze o možnosti vyhnout se nové světové válce. Objevila se vize mírového sou-žití států s rozdílným společenským zřízením. Tato teze však neznamenala zřeknutí se konfronta-ce, a to zvláště v tzv. třetím světě.

Začalo hledání spojenců jak mezi kapitalistickými státy, tak mezi hnutími – především protikoloni-álními. Politickou praxi socialistických států pak nejlépe vyjadřuje analytické krédo realistického paradigmatu spojené s idealistickými vizemi radikální změny v podobě socialistického světového státu. Původní marxismus byl ovšem především originální teorií globalizace.

KREJČÍ, Oskar: Mezinárodní politika. 5. upravené vydání. Praha: Ekopress, 2014. 804 s. ISBN 978-80-87865-07-1

22 Anarchismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Anarchismus

23 K 200. výročí narození Bedřicha Engelse viz http://www.halonoviny.cz/articles/view/54600314