Anatolij Wasserman: Jsem stalinista

 

inženýr, tepelný fyzik (termik), programátor, žurnalista, politický konzultant, publicista, televizní moderátor.

Téměř polovina Rusů, do té či oné míry, kladně hodnotí Stalinovu¹ roli v naší historii. V rozhovoru s Iljou Azarem („Lenta.ru“) hovořil Anatolij Wasserman o mytologii mo-derního stalinismu po výtce s vyčerpávající úplností.

— Jste pro vrácení jména Stalingrad Volgogradu, ale šest dní v roce se vám zdá nedosta-tečných. Proč?

— (vzdychá) Hlavně proto, že nesnáším pomluvu. Za posledních sedm či osm let jsem se konečně ujistil, že všichni netvoři pověšení na Josifa Vissarionoviče Džugašviliho jsou cizinci. Že jej viní ze zločinů, vůbec ne dávných, které však spáchali jiní. Navíc ze zločinů, s nimiž on sám bojoval, jak nejlépe mohl.

            Jinou věcí však zůstává fakt, že jeho síla i schopnosti byly extrémně omezené. Sám jsem dlouho pracoval jako politický konzultant a během této doby jsem se zabýval mnoha kauzami, abych zjistil, jak nevelké a zároveň omezené jsou možnosti kteréhokoli vůdce, zvláště pokud hodlá učinit něco, co se jeho podřízeným nelíbí. 

           V činnosti Džugašviliho se to projevilo zce-la jasně. Například existují docela spolehlivé důkazy, že se Josif Vissarionovič vší silou vzpí-ral tzv. Velkému teroru, že teror byl zahájen úsi-lím dvou skupin, jejichž zájmy se naprosto shodo-valy. Za prvé se jednalo o regionální a republi-kové stranické tajemníky na střední úrovni a za druhé šlo o jednu ze skupin ve vedení Lido-vého komisariátu pro vnitřní záležitosti (NK-VD), jež měla za to, že role komisariátu při ur-čování politiky země by měla být větší.

            V činnosti Džugašviliho se to projevilo zce-la jasně. Například existují docela spolehlivé důkazy, že se Josif Vissarionovič vší silou vzpí-ral tzv. Velkému teroru, že teror byl zahájen úsilím dvou skupin, jejichž zájmy se naprosto sho-dovaly. Za prvé se jednalo o regionální a repblikové stranické tajemníky na střední úrovni a za druhé šlo o jednu ze skupin ve vedení Lidového komisariátu pro vnitřní záležitosti (NK-VD), jež měla za to, že role komisariátu při určování politiky země by měla být větší.

            Bohužel byla klíčová část záznamu pléna Ústředního výboru VKS (b) z června 1937 zničena, takže je těžké říci, jak se na něm věci skutečně vyvíjely. Ale dle všech nepřímých údajů je zřejmé, že rozhodnutí o „Velkém teroru“ prosadili řádní členové Ústředního výboru, jehož většinu tvořili oblastní tajemníci, jakkoli politbyro v čele s Džugašvilim - Stalinem se všemi možnými způsoby bránilo.

            Často se ocitáme v zajetí obrazu namalovaného Nikitou Sergejevičem Chruščovem - podle nějž existoval samovládný tyran, který všem rozkazoval a všichni ho poslouchali pouze ze strachu. Tehdy však nebyl Nikolaj Ivanovič Ježov, lidový komisař pro vnitřní záležitosti - a tajemník Ústřed-ního výboru na částečný úvazek - Stalinovi-Džugašvilimu podřízen ani formálně. Dle stranických zvyklostí se měl řídit výhradně rozhodnutími Ústředního výboru, nikdy však autokratickými roz-hodnutími generálního tajemníka.

            Za Chruščova navíc došlo k události, která tento obraz zcela převrátila. Mám na mysli rok 1957, kdy se politbyro rozhodlo odvolat Chruščova, ale dva z jeho stoupenců - ministr obrany Žu-kov a tajemnice Ústředního výboru Je. A. Furcevová² - naléhavě uspořádali plénum ústředního výboru a ten vyloučil celé politbyro, kromě Chruščova. Jednalo se o skutečnou rovnováhu sil. Když se plénum o tuto pozici začalo zajímat, proti politbyru se již postavit nemohlo. Dokážu mluvit dlouho, ale spolehlivější by bylo zmínit dvě knihy, v nichž byl objektivně vyložen obraz té doby:

            «Chruščov. Tvůrci teroru» Jeleny Anatoljevny Prudnikové a «Jiný Stalin» Jurije Nikolajeviče Žukova.

            Takže žádné oprávněné důvody k přejmenování Stalingradu na Volgograd nevidím, přičemž považuji za nutné bez zbytečného otálení odejmuté jméno navrátit.

— To je poněkud neortodoxní pohled na Stalina. Jak dlouho si to myslíte?

— V letech 2004-2005 jsem byl pevně přesvědčen, že krvavý tyran Stalin jen zázrakem nestihl vy-vraždit celou zemi a zcela bezvýhradně jsem věřil v pohádky dědouška Nikity. Naštěstí jsem od té doby četl spoustu materiálů z různých studií – jak pro, tak proti – porovnal je a ujistil se, že Chruš-čov vybájil povídačky o krvavém tyranovi, když sám stál před zrcadlem. To znamená, že všechny své vlastní nedostatky připsal Džugašvilimu. Byl to právě Džugašvili - Stalin, kdo se aktivně a růz-norodými způsoby snažil velkému teroru vzdorovat. Byl to on, kdo prosadil plénum proběhnuvší v lednu-únoru roku 1938, podle nějž stranická organizace neměla právo okamžitě vyloučit zatčené ze svých řad, ale byla povinna sledovat celý průběh vyšetřování. Byl to především on, kdo prostřed-nictvím řady personálních manipulací nahradil Ježova Lavrentijem Pavlovičem Berijou a ten se dí-ky svým předchozím zkušenostem s prací ve Všeruské mimořádné komisi pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR (Čeka) nedostal do pastí, jež na jeho předchůdce Ježova nastražili jeho nejbližší podřízení té doby, čímž se podařilo zastavit krveprolití masového teroru.

— To znamená, že to byl Berija, kdo zastavil teror?

— Ano, zejména Berija. Ten se stal dne 17. listopadu 1938 lidovým komisařem a okamžitě vydal řa-du příkazů k zastavení teroru. Navíc, protože v té době byl už několik měsíců náměstkem lidového komisaře vnitra, v problematice v chodu komisariátu se orientoval zcela profesionálně a svou při-rozenou autoritou schopného manažera dosáhl toho, že jeho podřízeným nebylo lze provést státní převrat. Potom na Beriju svalili všechnu krev prolitou Ježovem, jakkoli Lavrentij Pavlovič provedl ve skutečnosti jen Velkou čistku. Ve letech 1939-40 byla vyšetřována většina zločinů Velkého teroru a většina pachatelů byla potrestána. Je pravda, že nikoli všichni: například Chruščov, jemuž krev prýtila přímo v nozder, přežil.

            Odpovědnosti se však Chruščov krásně vyhnul. Na konci roku 1937 navrhl provést inspekci stavu práce na Ukrajině, vedl kontrolní komisi a ta přirozeně dospěla k závěru, že se situace vyvíjí velmi špatně. Celé vedení Ukrajiny bylo odstraněno, mnoho z nich bylo později zatčeno a uvolněná místa téměř kompletně převzala komise. Chruščov se stal prvním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny, a tak, když zkoumali, co se dělo v Moskvě během velkého teroru, ocitl se Nikita Sergejevič na vedlejší koleji. A na Ukrajině hrál velmi kompetentně úlohu svědom-itého pitomce, protože takoví jsou třeba vždy. Ačkoli byl Chruščov ostře pokárán, vážně potrestán nebyl.

— Ale co židovský antifašistický výbor, případ lékařů?

— Židovský antifašistický výbor je s největší pravděpodobností případem organizovaným za přímé účasti Džugašviliho. I když nelze vyloučit exces vykonavatele, když celou záležitost dovedli k vyš-šímu trestu, než se původně očekávalo. Problém zde byl v mezinárodních vztazích. Sovětský svaz byl hlavním organizátorem vytvoření Státu Izrael a jeho vítězství ve válce za nezávislost. Po tomto vítězství se byl Izrael přinucen přeorientovat na Spojené státy americké, protože Sovětský svaz zoufale potřeboval finanční prostředky na vybavení přistěhovalců a obnovu toho, co bylo během války zničeno. SSSR - sám zničený válkou - nemohl Izraeli pomoci a USA - protože studená válka již probíhala - výměnou za svou pomoc požadovaly, aby se Izrael od Sovětského svazu ostře od-vrátil. A to se v politice nikomu neodpouští. Nevím, v čí, mírně řečeno, ne příliš bystré mysli, vzni-ccccckla myšlenka zabývat se Židovským antifašistickým výborem

v naději, že alespoň ze strachu o osud vlastních obyvatel Izrael tuto pozici znovu zváží.

S tzv. Spiknutím bílých plášťů je vše prohnanější. Za prvé, většina z obžalovaných v tomto případě byli Rusové. Za druhé lze podle všeho soudit, že počátečním podnětem k spuštění celé kauzy bylo zjištění, že vysoce postavený lékař, jenž ve velkém nevykonával pravidelnou praxi, má mnohem větší šanci udělat chybu než běžný lékař, který neustále pracuje s mnoha pacienty. Celá věc vlastně začala neshodami v diagnóze člena politbyra Ždanova³. Když vyšetřování začalo, nejprve se několik vyšetřovatelů, včetně halasného Rjumina, pokusilo této kauze uniknout, jakmile však pochopili, že případ je pouze odhadním a spolehlivé důkazy neexistují, musel se spolehnout jen na protichůdné názory odborníků. Rjumina potom prohlásili za hlavního organizátora tohoto případu, ale nakolik věci dobře rozumím, tak on se z toho snažil jen dostat. Potom začal kdosi kolem tohoto případu vytvářet antisemitské klepy, fámy a zvěsti, vše navzdory skutečnosti, že většina z obžalovaných byli docela bezúhonní Rusové. Židů zde bylo velmi málo, ale bylo snazší vyvolat povyk kolem tohoto případu tím, že se zaměřili na ně. Tím, kdo však v této kauze nijak nefiguroval, byl právě Džugašvili, protože jako člověk v poměrně již důstojném věku - a trpící celou škálou nemocí - nemohl dobrovolně nařídit zatčení svého ošetřujícího lékaře, aniž by se nemusel obávat kohokoli, kdo jej nahradí.

— A vraždy Kirova⁴ a Mejercholda⁵?

— A proč, ptám se, by Džugašvili zabíjel Kostrikova (Kirova), který Stalina bez výjimky podporoval ve všech vnitrostranických sporech? Společně se přátelili už od mládí, jak se říká od nepaměti, Ko-strikov mnoho let pracoval v Zakavkazsku, které Džugašvili, byť dávno žil v Moskvě, po celý život choval s láskou choval ve svém srdci. Kostrikov často pobýval v domě Džugašviliho. Ale o to nejde: pokud jsou totiž politické zájmy silnější, můžete na osobní přátelství zapomenout. Žádných poli-tických zájmů, jež by situaci nasvítily však, zdálo se, nebylo. Nedává žádný smysl, proč by Stalin měl Kirova zabíjet.

            Pokud jde o Majercholda, pak lze jen konstatovat: „Čím kdo zachází, tím také schází.“ Karl Emilijevič Majerchold byl Němec, pocházející z etnického (německy hovořícího) obyvatelstva žijí-cího od XII. století na východním pobřeží Baltského moře, na teritorii současného Estonska resp. Lotyšska. Karl Emilijevič Majerchold si v předrevolučních letech změnil jméno na Vselovoda Emil-janoviče Mejercholda a začal se vydávat za Žida, protože vztah k Baltským Němcům byl dost napja-tý a inteligence považovala Židy za bezuzdně pronásledovaný lid. Tak tedy Majerchold napsal tolik udání proti svým kolegům, že dříve či později někdo musel vypovídat proti němu. Zda je Majer-chold skutečně autorem však není známo, protože spisy trestných činů všech rehabilitovaných byly za Chruščova prostě zničeny. Zůstalo pouze osvědčení o rehabilitaci. Proto je absolutně nemožné říci, kdo a z čeho Majercholda obvinil.
Mohu vám poskytnout obecné statistiky. Od 17. listopadu 1938 do 22. června 1941 byla přezkou-mána méně než polovina rozsudků vynesených za politickou činnost během Velkého teroru. Z 2,5 milionu bylo přezkoumáno přes 100.000 (ze 700.000) rozsudků smrti - těch, které nestihly být vy-konány - a asi 1 milion verdiktů vynesených za jiné trestné činy. Z nich bylo mezi 200 a 300.000 - nepamatuji si to přesně, četl jsem to dlouho - uznáno jako obecně neopodstatněné a odsouzení byli plně rehabilitováni, přičemž pokud to bylo možné, vrátili se do svých dřívějších pozic. Dalších 200 až 300 000 trestů bylo překlasifikováno z politických na čistě trestní.

            Proč? Tehdejší trestní zákoník byl napsán roku 1922 a v roce 1926 byl změněn. V té době stále zcela upřímně věřili, že všechny trestné činy jsou spáchány kvůli některým vnějším okolnos-tem - což znamená, že je třeba změnit okolnosti, aby osoba přestala být zločincem, a je absurdní trestat osobu za to, co udělal pod tlakem. Například za znásilnění byl proto maximální trest pět let. Co měl vyšetřovatel dělat, když vidí, že před ním sedí nějaký evidentní parchant, jenž se za pět let nevrátí do normálu? Vidí, že byla znásilněna komsomolka, a píše: „Atentát na aktivistku společen-ské organizace“ — a to je zrada vlasti a za tu lze potrestat až deseti lety. Berija tedy nařídil odstra-nit politickou sestavu, zaměřil se čistě na řešení kriminality, kterou se rozhodl napříště nevkládat pod politiku. Ale od roku 1946 - bezprostředně poté, co opustil funkci lidového komisaře vnitra - se tato praxe obnovila, protože kodex zůstal stejný. Teprve od 1. ledna 1961, kdy vstoupil v platnost nový trestní zákoník, se toto robustní podčiňování zastavilo.

— Řekl jste, že Stalin neměl důvod zabít Kirova. Tak ho tedy obvinili z neodůvodněných zvěrstev. A vy Josifa Vissarionoviče cídíte do běla.

— Pokud mohu soudit dle vlastní zkušenosti se světovým děním napříč dějinami, lidé s vražednou mánií nesedí na vedoucích pozicích deset let. A Džugašvili byl od 5. května 1941 předsedou Rady lidových komisařů, to znamená, že měl nejvyšší výkonnou moc v zemi. Mám podezření, že kdyby se jeho kolegové měli důvod ho bát, našli by způsob, jak ho z tohoto místa propustit. Ve skutečnos-ti ho do nejvyššího postu sami vytáhli. Již v roce 1930 navrhl Skrjabin (Molotov)⁶ po Rykovově re-zignaci z funkce předsedy Rady lidových komisařů na tento post Džugašviliho, jenž však jedno-značně odmítl a sám Skrjabin musel v této funkci zůstat 11 let, neustále připomínaje Džugašvilimu, že toto místo náleží právě jemu, Stalinovi. Džugašvili to udělal až před samotnou válkou, kdy bylo jasné, že je nutné zkrátit řetěz velení od analytického centra, kterým byl Džugašvili, až k bezpros-tředním vykonavatelům. Skrjabin se všemi svými skvělými zásluhami nebyl analytik, ale čistý pra-ktik. Džugašvili se vyznačoval právě svými brilantními analytickými schopnostmi, kvůli nimž jej ten samý Chruščov prohlásil za neschopného jakékoli analýzy.

— Znamená to, že Stalin nemá na svědomí ani jedinou smrt?

— Ne, některá úmrtí nepochybně na svědomí má. Myslím, že kdybych dostal nabídku soudit ty li-di, o jejichž osudu bylo rozhodnuto za přímé účasti Džugašviliho, rozhodl bych se stejně. Například Postyšev, jehož Chruščov jako první prohlásil za nevinnou oběť krvavých represí, se stihl na Ukrajině během věhlasného Holodomoru projevit. Hlad tehdy byl po celém Rusku, ale na Ukra-jině místní úřady uvažovaly o skrytí hladomoru před ústředním vedením a v důsledku toho přived-ly věc k přírodní katastrofě.

— Copak s tím Stalin nemá nic společného?

— To nemá. Zde se několik nepříjemných faktorů nejednou položilo na sebe. Nejprve sucho a ob-rovské, které zasáhlo nejen naši zemi. Ti samí Haličané sice o Holodomoru nejvíc křičí, ačkoli Ha-lič byla tehdy součástí Polska. Ale sucho si hranice nevybírá, a tak postihlo většinu Polska.

            Za druhé, přechod na kolektivní metody obdělávání půdy. Ne všichni vedoucí nových kol-chozů (kolektivních farem) mohli organizovat práci kolektivu - a bylo dost lidí, kteří se hodlali přenést na cizích zádech a jen předstírali, že pracují.

            Jelena Prudniková publikovala sérii článků v časopise «Expert», kde zkoumá skutečný stav zemědělství v té době. Je překvapivé, že počet obětí činil pouze 3 miliony. Pravda, podle oficiálních údajů bylo 7 milionů obětí, z toho 3 miliony na Ukrajině, ale je to výsledek statistického přehmatu (v tomto případě hrubého přestřelení). Celkově to fungovalo, protože po takovém hladomoru už v zemi k žádnému dalšímu nedošlo, i když do té doby k nám hladomor přicházel každé čtyři roky.

            Demografický pokles ukrajinského obyvatelstva, tj. rozdíl mezi tím, jaký byl ve skutečnosti a jaký by být mohl, kdyby nedošlo k žádným šokům, činil tři miliony, avšak z této sumy tvořila nad-měrná úmrtnost pouze jeden milion a další dva pak lidé, kteří šli pracovat do nových průmyslo-vých oblastí. Ti se na nových místech přihlásili k „ruské“ národnosti, protože jen fanatického sepa-ratistu mohlo tehdy napadnout, aby se sám nazval pohrdavou polskou přezdívkou „ukrajinec“. Teprve po zavedení pasů s rubrikou „státní příslušnost“ se objevil systém evidence, nevycházející z tvrzení dané osoby. Proto se dosáhlo obrovského poklesu počtu obyvatel Ukrajiny, ale s hladem je spojena pouze jejich zanedbatelná část (ne více než třetina). Pokud shrneme údaje o demografic-kém poklesu všech regionů postižených hladem, vyjde nám 7 milionů, ale když vezmeme statistiky za celou zemi, pak se demografický pokles vyjeví v řádu 3 milionů. Vše ostatní byla migrace.

— Vy jste však hovořil o Postyševovi⁷

— Byl jedním z těch, kteří v té době vládli na Ukrajině - a jejichž organizační selhání vedlo k tomu, že hlad na Ukrajině byl akutnější než v jiných regionech. V Šolochovově⁸ románu Rozrušená ze-mě⁹ zmiňuje autor masové vybíjení tažných zvířat na Kubáni¹⁰, protože každý doufal, že když vlastního vola sní, bude moci pracovat v kolchozu. A kolektivní farma nevlastní žádný jiný majetek, než ten, na nějž se složili členové kolchozu. Ve středním Rusku, kde již v roce 1921 zažili masové vybíjení dobytka, věděli, že se z toho stal katastrofický hladomor, protože nebylo čím orat. Úřady přijaly tvrdá opatření, viníkům pohrozily těžkými tresty a případ uzavřely, takže po konci strašlivého sucha bylo možno opět zasít. Avšak na Ukrajině to vedení včas nezaznamenalo.

Putin v sobě postupně překonává stejné bludy, jaké jsem já sám 

překonal před sedmi nebo osmi lety.

            Nemluvě o tom, že Postyšev¹¹ byl jedním z předních propagátorů, jenž zavedl samotný pojem „Ukrajinec“, zasloužil si - jako organizátor separatismu - již za toto trest smrti. Alespoň dle mého názoru. Mimochodem ještě jeden malý, ale vtipný detail: co do počtu popravených na obyvatele byly na prvním místě ve Velkém teroru regiony vedené Chruščovem¹², Postyševem¹³ a Eiche¹⁴.

Mimochodem, ještě jeden drobný, ale zábavný detail: POKUD JDE O POČET POPRAVENÝCH NA HLAVU, ZAUJALI ČELNÍ PŘÍČKY «VELKÉHO TERORU» TY OBLASTI SSSR, V JEJICHŽ ČELE STÁLI CHRUŠČOV, POSTYŠEV a EICHE. Postyšev a Eiche byli zastřeleni v roce 1939 a Chruščov byl první, kdo je rehabilitoval a nazval je nevinnými oběťmi krvavého tyrana Stalina. Tak tedy promiňte, ale kdo pak je tu tyranem s rukama až po ramena v krvi?!?

Obecně lze říci, že bohužel až v posledních desetiletích se tehdejší obraz začal rozkrývat a obnažovat ve všech detailech, přičemž právě na gigantickém a bezprecedentním vědeckém obratu se podílely olbřímí archivní fondy. Důležité je, že soubory dobových materiálů byly mohutné, protože dva nebo tři dokumenty není těžké zfalšovat. CELÁ SLAVNÁ tzv. «ZVLÁŠTNÍ SLOŽKA O KATYNI» JE KOMPLETNĚ SLOŽENA VÝHRADNĚ Z PADĚLKŮ, a to je již dávno prokázáno. Původním originálem je tam snad jen obal.¹⁵

— Znamená to, že Poláci nebyli zastřeleni lidmi z NKVD?

— Samozřejmě. Navíc Němci sami v roce 1943 zveřejnili hmotné důkazy o své vině, avšak tehdy tomu nepřikládali žádnou důležitost. Soudobí vědci pečlivě prozkoumali německé dokumenty a fotografie z roku 1943 a jsou přesvědčeni, že obsahují nesporné důkazy o německé vině.

Tak velké množství dokumentů zkrátka zfalšováno být nemůže, protože materiály jsou vzájemně propojeny. Například před 10–12 lety zveřejnil časopis Lechaim ¹⁶ článek, že v roce 1953 NEEXISTOVAL ŽÁDNÝ PLÁN NA DEPORTACI SOVĚTSKÝCH ŽIDŮ. Obecně je poměrně obtížné dokázat něčeho neexistenci (právě proto vznikl termín presumpce neviny). Zajímavé je, že důkazy byly nalezeny v archivech Ministerstva železnic. Ukázalo se, že úplně každé vyhoštění sovětského obyvatelstva zanechalo otisk.

A takových stop bylo ostatně přehršel. Například v roce 1936 byli všichni Korejci vystěhováni z Dálného východu do Střední Asie, od té doby je Čekisté nebyli schopni odlišit od Japonců a vztahy s Tokiem se prudce zhoršily, když Japonsko začalo dobývat Čínu, a naši se tehdy obávali, že Japonci poslali své agenty v přestrojení za Korejce.

Poněvdž deportace nejsou trestem, ale přesídlením z technických důvodů, byly připraveny velmi pečlivě. Nezbytnou se však ukázala potřeba předem objednat kolejové soupravy přizpůsobené k mamutí přepravě osob s ohromnými zavazadly věcí nutných k chodu domácnosti. Rovněž bylo třeba dovézt na nádražní uzlové stanice dostatek potravin, rozšířit a dislokovat lékařskou službu. A především rozplánovat jízdní řády carga, aby byl zajištěn průjezd dalších vlaků. Z žádné proběhlé deportace nezůstaly záznamy v archivech ministerstva železnic, a z plánů na deportaci Židů se žádné takové důkazy nejenže taktéž nedochovaly (bylo by možno říci, že všechny dokumenty pozřel Pažravec absurdistánský), za to však zůstalo ohromné množství materiálů o aktuálním plánování a probíhajících pracích z různých archivů, jež se vzájemně takřka stoprocentně shodují.

Kromě toho bylo vydáno mnoho pamětí, jež dosud nemohly být zveřejněny, mimo jiné proto, že šly proti stávající politické linii. Proslulý dělostřelecký konstruktér Vasilij Gavrilovič Grabin podrobně popisuje své setkání s Džugašvilim. Z této charakteristiky je zcela evidentní i naprosto zřejmé: Grabin měl co do činění s PRVOTŘÍDNÍM VŮDCEM A MANAŽEREM OD BOHA, jenž prostě ŽÁDNÉ MASOVÉ VRAŽDĚNÍ NEPOTŘEBOVAL… Stalin naopak dokázal svou nikdy nepolevující prací, státnickým umem, vlastním příkladem a především nezlomnou vůlí doslova vyždímat ze sovětských občanů ty nejkvalitnější, v pravdě humánní lidské vlastnosti a to prostředky, jež tkvěly ve vynikající organizační znalosti jeho státního řízení. Takovým způsobem spravoval socialistickou šestinu světa chirurgických zákroků neužívaje.

— Řekl jste, že deportace nejsou trest. Ani deportace kavkazských národů?

— Vypadá to, že nikoli. Sám jsem dlouho věřil, že to byl trest, rozmazaný rovnou vrstvou.

Za to, co se krymským Tatarům nebo Vajnachům během války podařilo, by podle válečných zákonů měl být téměř každý muž v plodném věku zastřelen nebo za polehčujících okolností uvězněn na 20–25 let. Protože by to však znamenalo úplnou likvidaci všech obyvatel těchto národů už v příští generaci, byl mezi jejich populaci prostě tento trest rovnoměrně rozprostřen a výsledkem byla deportace.

Nedávno však vyšla kniha Olega Kozinkina, kde zkoumal otázku: které národy byly deportovány a které nikoli. Pro deportaci právě ze severního Kavkazu nestačilo být vinen, ale bylo také nutné, aby vedení příslušného regionu nebylo s to zaručit bezpečnost nákladní dopravy. To znamená, že Vajnachové se v té době nacházeli poblíž jednoho z klíčových ložisek a nalezišť zlata, Kalmykové se pohybovali podél hlavních ropovodů vedoucích z Baku do středu země a tudíž je deportovali. A ostatních národů, z nich vzešel přibližně stejný počet přeběhlíků a kolaborantů, se to nedotklo, protože jejich vedení dokázalo, že dokáže převzít kontrolu nad situací a zabránit sabotážím a diverzi.

— Byl to tedy humánní nápad?

— Ano, protože jakékoli jiné možnosti, které by více odpovídaly psanému zákonu, by vedly k výrazně vyššímu počtu obětí.

— Stojí snad za to vyřešit problém Kavkazu právě teď?

— Ne, problém Kavkazu nelze v současnosti takhle řešit. Náš nynější vnější nepřítel se naštěstí nenachází na území naší země a my si tak můžeme dovolit méně rychle působící postup. Především se vyrovnejte s Vajnachy a jim podobnými kombinací místního biče a federálního cukru. V čele Čečenska je jeden z bývalých ozbrojenců, který dobře ví, jak sami fungují, a dokud s nimi úspěšně bojuje, bude Čečensko dostávat poměrně vysoké dotace. Navzdory povídačkám není tolik přímých dotací z federálního rozpočtu, ale skutečnost, že nárůst daní v Čečensku je největší v zemi, je mnohem vážnější pomocí než externí dotace. Pokud by však došlo k otevřené konfrontaci, pak by bylo třeba uvažovat o otázce deportace zcela vážně.

— Otevřená konfrontace proběhla již dvakrát.

— Ne ne, já mám na mysli otevřenou konfrontaci, avšak nikoli s Vajnachy. Tehdy jsme rovněž bojovali s vnějším nepřítelem, ten však právě Vajnachy zneužil jako zbraně.

— Obdobně jsou ozbrojenci financováni arabskými zeměmi...

— Ano, ale dokud nedojde k otevřené válce s vnějším nepřítelem, je možné dodávky ozbrojencům omezit, a proto ještě není nutné uchýlit se k akutním opatřením. Pokud taková potřeba vyvstane, nebude to proto, že by zlý Putin bral na rohy dobrého Medveděva, ale kvůli objektivním důvodům, s nimiž se Putin i Medveděv vypořádávají stejnou měrou.

— Kdo je vnější nepřítel?

— (vzdychá) Spojeným státům americkým zůstala dlouhodobě v rukou pouze jediná exportní komodita - nestabilita. Dokázal jsem to elementární ekonomickou aritmetikou. Neriskují tedy vnést nestabilitu na naše území přímo na křídlech B-52 a „tomahawků“, protože dobře vědí, že dostanou zaplaceno stejnou mincí. Prozatím si tedy můžeme dovolit být laskaví.

— Kolik let?

— Těžko říct. Faktem je, že v samotných Spojených státech existuje několik protichůdných procesů. Optimální variantou by pro ně bylo opustit Světovou obchodní organizaci (WTO), uzavřít hranice pro dovoz a obnovit vlastní produkci. Jakkoli by takový krok byl velmi výhodný pro výrobce, pro obchodníky by byl nerentabilní. Mnohokrát jsem řekl i napsal: Otevřená konfrontace mezi výrobci a obchodníky zuří již drahně dlouhou dobu. I když se zdá, že jde o věci vzájemně souvisící, obchodníkům je stručně řečeno úplně jedno čím obchodují – domácí produkcí nebo dováženými výrobky. A právě proto je duel objektivní. Vycházeje z takového stavu se v USA od atentátu na J. F. Kennedyho výrobci tradičně seskupovali kolem republikánů, zatímco obchodníci se točili okolo Demokratické strany. V mé malé domovině, na Ukrajině, jsou pracovníci ve výrobě seskupeni kolem Strany regionů a obchodníci si vybrali strany z rezavé části politického spektra. V Rusku jsou výrobci seskupeni kolem Putina a obchodníci - kolem Medveděva, a pokud mohu soudit zcela bez ohledu na přání samotných Putina a Medveděva, pak se ukázalo, že jsou nejkomfortnějším centrem krystalizace.

— Tak kolik mrtvých jde za Stalinem? Deset tisíc nebo kolik?

— Má na svědomí smrt asi tisíce lidí, které osobně znal a s nimiž pracoval. Ale ani zde není vše jasné. Například maršál Jegorov, s nímž byl Džugašvili během polské kampaně v roce 1920 na Jihozápadní frontě, byl – a to dokonce třikrát - zařazen na seznam osob podezřelých z trestných činů, za něž se běžně vyměřuje trest smrti (tzv. První kategorie). Dvakrát ho Džugašvili z tohoto seznamu vyškrtl vlastní rukou. Není známo, jaké argumenty mu byly poskytnuty potřetí: během rehabilitace byl případ zničen.

Existuje hřích zkresleného pohledu na minulost neboli chybná retrospektiva, když hodnotíme události na základě toho, co víme nyní, bez ohledu na to, jak se samy jevily lidem, kteří tehdy žili a věděli jen to, co bylo v té době k dispozici. Na základě následků se tedy občas snaží přehrát začátek Velké vlastenecké války v různých verzích alternativní historie. Přesto se válka i pro ty nejzarytější vykladače alternativních dějin zpočátku pro naši zemi vyvíjela krajně nepříznivě. Při nejúspěšnějších kombinacích se mohlo podařit vyhrát ne za čtyři roky, ale za tři.

— A za to, že válka začala pro SSSR zpackaně, také nelze Stalina vinit? Měl v rukou přece velení.

— Od června 1937 do června 1941 vypadlo z ozbrojených sil SSSR asi 37.000-38.000 činovníků středního a vysokého velení. Z nich pak z důvodů souvisejících s politickou nedůvěrou přibližně 9.000 lidí. A z těchto 9.000 jich bylo následně 5.000 zatčeno a odsouzeno. Zbytek byl vyřazen z ozbrojených sil kvůli nemoci, smrti, dosažení mezní věkové hranice a především kvůli pijatikám, hýřivým večírkům a bitkám. Z celkového počtu těch, kteří odešli, byla přibližně polovina následně vrácena do kádru ozbrojených sil, včetně 5 000 osob, jež byly propuštěny kvůli politické nedůvěře, přičemž 2.000 z nich bylo odsouzeno podle paragrafu „vlastizrada“. To nezní jako masakr.

Důvody vojenských neúspěchů jsou různé. Za stejné čtyři roky vzrostly ozbrojené síly SSSR pětkrát. Tehdejší vyšší vojenské instituce prostě neměly čas cvičit, školit ani náležitě formovat velící kádry. Kromě toho, abyste se stal velitelem, bylo třeba setrvat na předchozím postu nejméně dva nebo tři roky a je důležité neskákat po krocích. Protože pokud velíte pluku, musíte stavět bojové mise praporu, ale k tomu potřebujete znát jeho možnosti.

Armádní generál Pavlov¹⁷, který na začátku války velel západní frontě, je často obviňován ze zrady. Má to několik důvodů - bylo už dost zvláštní, jak se choval v posledních předválečných dnech. Jedním z nejtěžších obvinění proti Pavlovovi ale byla ztráta kontroly nad velením. To je pro generála absolutně neodpustitelné a za takové počínání si zaslouží trest smrti. S vypuknutím bojových akcí začal hekticky a v nervech formovat frontové divize a snažil se každé přidělit neprodlený úkol. Když velel jedné divizi, druhá neměla ponětí co dělat.

Ale proč? Protože Pavlov, jakkoli neměl žádné náležité velitelské schopnosti, natož um či dovednost, byl to on, kdo reálně velel vojenským svazkům a bojovým jednotkám větším než divize procházeje při tom několika fázemi vojenské kariéry jako šéf Hlavního tankového velení. Sám přitom absolutně proto nevěděl, co od armády požadovat, jak jí velet, natož pak jaké rozkazy vydávat.

Od momentu agrese ze samého počátku Velké vlastenecké války jsme prožívali nejhrůznější realitu. Když se z leteckého poručíka stane za pár let generálporučík a dostane se na čelo vzdušných sil SSSR - a to se stalo Ryčagovi¹⁸ -, je jasné, že se jako velitel dopustí nejednoho tragického selhání za druhým.

A nyní k Ryčagovi. Na pravidelném setkání s Džugašvili(m) se diskuse stočila ke kolosálnímu počtu nehod. Doslova každý den totiž havarovalo nejméně jedno vojenské letadlo. Ryčagov se dokonce nechal v té době slyšet: „Vy nás nutíte létat na rakvích.“ Džugašvili najednou prudce zrychlil chůzi, změnil výraz tváře a odvětil: „To jste nemusel říkat“, což vyslovil s neobvykle silným gruzínským přízvukem, rovněž tak však chybně v struktuře fráze.

Obvykle bezprostředně po těchto příbězích o Ryčagovi říkají, že byl zatčen a zastřelen v říjnu 1941. Nu hle, a při tom vypustí, že se schůzka konala v lednu a byl zatčen 24. června 1941. Výsledkem setkání bylo jeho odvolání z funkce vrchního velitele letectva a následně vyslání na Frunzeovu akademii, aby dokončil studium, což se mu ve finále nepodařilo. Byl to velitel letectva, jenž byl odpovědný za kontrolu a schvalování letadel v továrnách, a pokud řekl, že byl nucen létat na rakvích, znamená to, že se pokusil přenést odpovědnost na Džugašviliho za neplnění svých oficiálních povinností. Mám podezření, že kterýkoli jiný ze sovětských vůdců, nastoupili později, by se neomezil pouze na vyslání Ryčagova ke studiu. Byl zatčen poté, co se zcela provalil krach jeho řízení sovětského letectví v prvních dvou dnech války.

— To znamená, že Stalin byl geniální vrchní velitel?

— Ne geniální, ale velmi talentovaný. Stal se hlavním velitelem, když vyšlo najevo naprosté fiasko práce tehdejšího lidového komisaře obrany maršála Tymošenko¹⁹. Úlohou Džugašviliho bylo zpočátku pouze naslouchat názoru několika vojenských specialistů - Timošenka, náčelníka generálního štábu Šapošnikova²⁰ a několika dalších lidí, porovnat jejich rozhodnutí a zjistit, které je správné. Nezávislá strategická rozhodnutí začal Josif Vissarionovič dělat až v roce 1942. Zpočátku šlo o zcela očividná rozhodnutí, jako například nutnost zesílit tlak poblíž Rževa, ačkoli sám Ržev nic neřešil. Celá záležitost prostě tkvěla v konfiguraci tehdejší silniční sítě: stanovila, že strana, jež se vzdala svých pozic v centru, se okamžitě dostane do problémů na bocích bojové linie.

Evidentní strategické rozhodnutí sahá až do roku 1944. „Deset stalinských úderů“, kdy byla zvolena jejich sekvence tak, aby se Němci neustále pokoušeli přesouvat jednotky z jednoho sektoru fronty do druhého a neustále se tak zpožďovali. Zde se již jednalo o vyšší strategickou pilotáž a šlo o Sta-linovo první rozhodnutí, zasluhující vrcholné uznání.

Před tím učinil Josif Vissarionovič rozhodnutí, která byla zjevně nezbytná, avšak taková, aby za ně nikdo jiný nemohl převzít odpovědnost. Kdo kromě něj mohl na sebe vzít odpovědnost za demon-táž již zahájené hlavní trati Bajkalsko-amurské magistrály (rusky Байкало-Амурская магистраль, zkráceně BAM)²¹, rozhodnout o přesunu pražců na levý břeh Volhy a Němcům tam zcela nečekaně postavit železnici a zároveň i zajistit hromadění vojsk pro slavnou Stalingradskou proti ofenzívu?

— Ale co obvinění zbytečných obětí sovětské armády během války?

— Počítáme-li s výsledky celé války, pak i (po)dle nejpříznivějších odhadů pro našeho nepřítele padli na každé tři nepřátelské vojáky čtyři vojáci sovětští. To je slušná míra ztráty.

Bylo to dáno tím, že na začátku jsme ztratili neporovnatelně více než oni, ale na konci války to byli oni, kdo ztratili víc. Důvody ztrát jsou objektivní. Stačí se podívat do Polska. To bylo až do poloviny 30. let vojensky mocnější než Německo. Poláci dokonce od začátku války plánovali útočné akce proti Východnímu Prusku. Dne 1. září tam začaly boje, dne 17. září byla polská vláda evakuována z Polska. Devět měsíců trvala podivná válka s Francií, jež disponovala prakticky stejně silnými ozbrojenými sílami jako Německo, a byla obrněna obrovským pásem opevnění - Maginotovou linií. Francie měla více tanků a její tanky byly mocnější i výkonnější než německé. A samy ozbrojené síly Francie byly obecně považovány za nejsilnější v Evropě. Následně přešlo dne 10. května 1940 Německo do útoku a po 12 dnech, se dne 22. června Francie vzdala. Na pozadí těchto událostí lze Džugašvilimu prostě těžko cokoli vytknout.

— Vy považujete J. V. Stalina za nejmocnějšího vůdce XX. století a jednoho z nejrozhodnějších vůdců v celé historii Ruska.

— Přesně tak. Vidím totiž, co vykonal a co ostatní...

— A který z ruských vůdců s ním snese srovnání?

— Zcela nepochybně Kateřina Veliká a s určitými výhradami pak Petr Veliký, protože ten - na rozdíl od Džugašviliho - obyvatelstvo nešetřil. Snad ještě vždy mírumilovný Alexandr III., ale to je diskutabilní. Jakkoli sám zahájil solidní industrializaci, nebyl na rozdíl od Džugašviliho s to (u)řídit její směr. Je známo, že půl století před první světovou válkou vykazovalo Rusko nejstrmější tempo rozvoje z hlediska formálních ukazatelů. Pohleďme však na podíl světové produkce tří nejrychleji rostoucích zemí: Spojených států amerických, Německé říše a Ruské říše. Jako výchozí bod bereme rok 1874 - 40 let před začátkem války. Předběhli jsme všechny, ale přesto jsme zaostali, a ačkoli jsme rozvíjeli ekonomiku za zahraniční investice, pro investory jsme dokázali vytvořit nejpříznivější podmínky. Francouzi investovali ohromné částky peněz do ruských železnic, ale vyvinuli hlavně silnice jdoucí v podélném směru - od středního Ruska k západní hranici. Francouzi měli eminentní zájem na tom, aby v případě vypuknutí nepřátelských akcí maximálně urychlili mobilizaci ruské armády. V důsledku toho muselo již v sovětských dobách dojít k rozvoji železnic v poledníkovém směru. A my jsme prostě museli završit jejich dostavbu.

— A Putin?

— Zatím v podstatě vidím, že Putin v sobě postupně překonává stejné bludy, jaké jsem v sobě já překonal před sedmi nebo osmi lety. Doufám, že bude touto cestou pokračovat a stane se skutečně špičkovým lídrem.

— Liberální bludy?

— Nejen to... Představy toho, co je liberální, jsou u nás bohužel vykládány dosti mlhavě a neurčitě, tedy vágně. Ale na rozdíl od Medveděva neřekl prezident Putin nikdy nic, co by bylo možno chápat jako přiznání sovětské viny v Katyni. A na rozdíl od Dmitrije Anatoljeviče (Medveděva) Putin ani jednou neřekl, že by mělo být vše okamžitě privatizováno. Podle mého názoru Vladimír Vladimirovič postupně ustupuje od plamenného liberalismu a libertarianismu, jimiž se nakazil v kanceláři petrohradského starosty Anatolije Alexandroviče Sobčaka. Je pro něj obtížnější tudy prorazit, protože má méně času na abstraktní a teoretické úvahy. Ale správným směrem jde každopádně.

— Směrem ke státnímu socialismu, který nyní vyznáváte?

— Ano. Nedávný výzkum s mojí účastí ukázal, že do roku 2020 podmínky v oblasti informačních technologií dozrají, takže socialismus bude ve všech ohledech výnosnější než kapitalismus. Navíc už je jasné, že provést nový přechod od kapitalismu k socialismu je v zásadě možné v nepřízvučném režimu, což znamená tak, aby se nikdo nezranil a každý získal víc, než ztratil. Ale zatím je to známo pouze ve smyslu axiomu bytí – existence lidstva, což znamená, že ještě není jasné, jak přesně to udělat. Některá specifika dráhy tohoto přechodu ještě budou prozkoumána, ale doufám, že se nám podaří vlastní bádání završit ještě před koncem roku 2020.

Bratři Bilalovové a Magomedovové mají vážné potíže, což znamená, že

 rozhlasová stanice «Serebrjanyj dožď» (Stříbrný déžď) a televizní kanál

 «Dožď» mohou brzy snížit platy svých zaměstnanců.

U nás jsme socialismus tradičně spojovali s nedostatkem a s GULAGem, tedy Hlavní správou nápravně-pracovních táborů (pozn. překl.). Spojovat však socialismus s GULAGem je neopodstatněné, přinejmenším nevhodné, spíše však nehorázně drzé neboli „chucpe“. My se této lživé asociace musíme zbavit ještě před rokem 2020, abychom nadcházející mohutné, doslova olbřímí rozšíření lidských schopností přivítali s radostí a nikoli s úlekem, bázní či obavami.

— Gulag tedy neexistoval?

— Nyní to tak je, ale říká se tomu GUIN [tj.Hlavní informační odbor ministerstva vnitra]. A na jednoho obyvatele je v něm mnohem více lidí než tehdy v Gulagu. A Spojené státy americké mají svá vlastní vězení. Ve třicátých letech navíc existovaly tábory pro veřejné práce - pokud jde o podmínky vazby, byly horší než náš GULAG. Vždy existují místa odnětí svobody, a obávám se, že vždy budou.

Socialismus jako celek však nezávisel na přítomnosti GULAGu. Máme u nás velmi populární mýtus vypuštěný Američany, že sovětské zboží je levnější, protože v Sovětském svazu se využívalo nucených prací. S přihlédnutím k významu ochrany vězňů, s přihlédnutím k jejich nevyhnutelně nízké produktivitě nucené práce, je GULAG nerentabilní. V SSSR to přirozeně věděli - a využili nejmenší příležitosti k propuštění dalších lidí do jejich domovů. I těm, kteří byli v době války odsouzeni za kolaboraci s Němci, byl několikrát snížen trest, aby je mohli co nejdříve propustit na svobodu. Vznikl mýtus, že nejlepší způsob, jak vydělat peníze na trhu, je znárodnit ztráty a privatizovat zisky. Ve Spojených státech je běžnou praxí převádět vězně na práce v soukromých firmách. Odpovědnost za údržbu a ochranu nese stát a společnost získává čistý zisk. Celkově je tam práce vězně méně zisková, ale protože ztráty jdou státu, může firma cenu snížit. Přenesli tedy vlastní představy na nás.

— Od popření Gulagu k popření holocaustu není daleko.

— Jak jste pochopili, já jsem v tom zainteresovaná osoba. Nepochybuji, že Němci v Evropě zabili něco mezi 5 a 6 miliony Židů. Jakkoli Němci zpočátku považovali za konečné řešení vysídlení všech Židů někam daleko od Evropy, v roce 1940 dokonce plánovali je vystěhovat na Madagaskar. Existují ale poznatky, že Britové se proti tomuto plánu postavili. Teprve poté, co nejprve estonští a poté lotyšští nacisté oznámili, že všichni Židé na území, které jim bylo svěřeno, byli fyzicky zničeni, přemýšleli Němci o takovém řešení problému a v roce 1942 učinili rozhodnutí: protože neexistují žádné jiné možnosti, je možno se Židů zbavit jejich fyzickou likvidací. Všimněte si, že v kyjevském Babím Jaru byli Židé zastřeleni ani ne tak Němci, jako místními policisty.

Nepopírám samotný fakt, že nacionální socialisté Židy nenáviděli a zcela systematicky, plánovaně i cíleně je vyhlazovali, ale i v tomto faktu je mnoho zajímavých detailů, jež ukazují, že měli mnoho kompliců.

Pokud jde o Gulag a pokud vycházíme z Berijovy rehabilitace, můžeme předpokládat, že v Gulagu bylo od 1 milionu do 2 milionů internovaných, kteří si takový osud nezasloužili, ale celkově není existence Gulagu za socialismu nevyhnutelností a navíc socialismus není v kauze Gulagu nijak zainteresován.

— A do roku 2020 musí Putin z Ruska udělat království státního socialismu?

— Nikoli, to není věc Putina nebo Ruska. Přechod k socialismu bude zároveň prospěšný po celém světě. Do roku 2020 bude celková výpočetní kapacita celého globálního počítačového parku dostatečná k výpočtu úplného a přesného optimálního plánu pro veškerou globální produkci za méně než jeden den.

— A nyní?

— Nyní to bude trvat asi tisíc let. To znamená, že mluvíme o celosvětové transformaci. Další věcí je, že země, jež se začne připravovat předem, bude takový přechod schopna provést v pohodlnějších podmínkách. Proto doufám, že naše přípravy začnou dostatečně dlouho před rokem 2020.

— V loňském roce vzrostla síla liberální opozice. Neobáváte se, že by mohla zmíněné transformaci stát v cestě?

— Vzestup liberální opozice v loňském roce poškodil pouze liberální opozici samotnou. Dostatečně rychle sama prokázala, jak je zoufale málo početná, především však vyprázdněná, plytká a bezobsažná. Nebyla ani schopná předložit vlastní program. A to nepočítám slova Kasparovova alternativního programu o tom, že současná vláda chce krást a zabíjet, ale opozici takové právo nedá. Nemyslím si, že by si Kasparov skutečně myslel, že by mu mělo být přiděleno právo krást a zabíjet, mám za to, že se přeřekl, ale stejně nikdo z opozice nenabídl nic lepšího. Myslím si tedy, že jak se zastaví ideologická a finanční podpora, toto hnutí přijde vniveč. Ideologická podpora pochází ze zahraničí od milých organizací na způsob amerického libertariánského think-tanku Cato Institute²². Materiální podpora také vyschne: bratři Bilalov a Magomedov mají vážné potíže, což znamená, že rozhlasová stanice Serebryany Dozhd a televizní kanál Dožď mohou brzy snížit platy svým zaměstnancům.

— Považujete Navalného a další opozičníky či odpůrce za nepřátele země?

— Nejsou samozřejmě nepřáteli země, ale otázkou je, co pro svou zemi chtějí a jakou ji chystají budoucnost. Člověk, který věří, že se Rusko bude mít lépe jako dodavatel levné ropy, levné pracovní síly a levných náhradních dílů pro lidi na Západě, může docela upřímně věřit, že je to dobré. Nepovažuji se však za svou povinnost tento názor sdílet. Nejde o nepřátelství jako takové, ale pouze o to, že člověk upřímně považuje za užitečné pro vlastní zemi to, co je důležité dle názoru drtivé většiny jejích občanů, jakkoli je pro tu samou drtivou většinu evidentně vražedné.

— Poměrně snadno operujete slovem „popravit“…

— Téměř až do Velké vlastenecké války nebyl v sovětském právu termín „nejvyšší trest“, existovala nejvyšší míra sociální ochrany - trest smrti nebo vyhoštění ze SSSR bez práva na návrat. To je obecně logické. Společnost se prostě jen bránila lidem představujících pro ni nebezpečí. A bylo jí jedno, zda pošle člověka do zahraničí nebo na onen svět. Pouze jí šlo o to, aby neškodil…

Jediným problémem je, že po roce 2020 nebude již kvůli univerzálnímu socialismu místa, kam by mohli být tito lidé vyhoštěni bez poškození společnosti. V souladu s tím budete buď muset takové lidi popravit, nebo hledat způsoby převýchovy. Doufám, že se najdou dostatečně rychle.

— Liberály bude nutno popravit?

— Ty, co na základě svého liberalismu podniknou akty, které uškodí ostatním.

— Jsou masové demonstrace škodlivé?

— To nejsou, takové akce jsou někdy hloupé, ale škodlivé nikoli. Avšak například rozdrobení jednotného energetického systému Ruska je objektivně škodlivá akce. Sice jsem jej svého času podporoval a dokonce jsem vedl zpravodajský kanál na webu zasvěcený reformě, ale když jsem po více než roce takové práce trochu porozuměl energetickým problémům, vyjádřil jsem se za nutnost takové transformace. A pak jsem se dle výsledků celého našeho hospodaření přesvědčil, že rozesetí takzvané ekonomie namísto ekonomie politické je objektivně škodlivá akce, protože takto vyškolený člověk nemůže vnímat celou ekonomiku en bloc, a proto je na svém postu odsouzen přijímat rozhodnutí jen s vysokou mírou pravděpodobnosti, a i když je to prvoplánově prospěšné, pro ekonomiku jako celek to má znaménko záporné. Proto budou muset být veškeré kádry Vyšší ekonomické školy - snad s výjimkou učitelů matematiky nebo cizích jazyků - převedeny k vykonávání takového typu zaměstnání, který nesouvisí se vzděláním a výchovou.

— Nu dobrá, alespoň nepopravovat.

— Popravovat za organizování akcí, které reálně přímo kradou něčí život. A zde stačí jen použít opatření sociální ochrany.

Dle webových stránek Colta.ru přeložil Lukáš Sluka

 

1a) Stalin [vl. jm. Džugašvili], Josif Vissarionovič Stalin (1879-1953) dle potrálu kominternet.cz: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2234052386359440876?hl=cs

1b) Furr, Grover, Stalin a boj za demokratickou reformu (1. část), Motto prof. Grovera Furra: Po dlouhou dobu jsem měl podezření, že verze sovětských historiků ohledně Studené války má vážné trhliny. PŘESTO JSEM VŠAK NEBYL PŘIPRAVEN NA TAKOVÝ ROZSAH LŽÍ, JÍMŽ JSEM SE DO TÉ DO TÉ DOBY UČIL JAKO FAKTŮM viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429

706/3243866961103698892 resp. Stalin a boj za demokratickou reformu (2. část) viz https://ww

w.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/186186422440968344

1c) Pokračování revoluce během Stalinovy éry sovětských dějin (komletní korpus provenience Komunistické strany Velké Británie (marxleninské) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/

2155501801748429706/4584902937625375438

1d) Fursov, Andrej Iljič, Stalin a vítr dějin viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662317

1e) Fursov, Andrej Iljič, Několik slov o J. V. Stalinovi - šokující pravda o Stalinovi viz https://luka

ssluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=655727

1f) Izraelský analytik Jakov Kedmi vysvětluje, proč Stalinova popularita roste https://www.b

logger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7290875045084143880

1g) Jak ve skutečnosti zemřel J. V. Stalin? https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=655420

 1h) Losurdo, Domenico, Obrat v historii Stalinova obrazu (v originále Stalin, historie a kritika čer-né legendy (s esejem Domenica Losurda) – moto: Když vidím, že zatímco Hitler a Mussolini proná-sledovali lidi kvůli jejich rase a vymysleli na to děsivé protižidovské zákonodárství, jaké známe, a vidím současně Rusy skládající se ze 160 ras, kteří se snaží o spojení těchto ras, překonávají při tom existující odlišnosti mezi Asii a Evropou, tento pokus o sjednocení lidského společenství, dovolte mi jen prohlásit: toto je křesťanské, toto je eminentně univerzalistické v katolickém smyslu“, Lo-surdo, Domenico, Obrat v historii Stalinova obrazu dle portálu Komunistického svazu mlá-deže viz http://www.ksm.cz/teorie/4374-domenico-losurdo-obrat-v-historii-stalinova-obrazu

2 Furcevová. Jekatěrina Alexejevna (1910-1974), sovětská státní a stranická činitelka, první tajem-nice Moskevského městského výboru KSSS (1954-1957), členka prezídia ÚV KSSS (1957-1961), ta-jemnice ÚV KSSS (1956-1960), ministryně kultury SSSR (1960-1974).

3 Ždanov, Andrej Alexandrovič (1896 – 1948), sovětský státní a stranický činitel. Člen RSDDS(b) od 1915, od 1930 člen a od 1934 tajemník ÚV VKS(b), od 1935 kandidát a od 1939 člen předsednictva ÚV VKS(b). 1934 - 1944 stál v čele leningradské stranické organizace. Za Velké vlastenecké války 1941 - 1944 byl členem vojenské rady leningradského frontu, 1944 získal hodnost generálplukov-níka. Sehrál významnou úlohu při řízení obrany Leningradu. Od r. 1944 se zvláště zabýval ideolo-gickými otázkami, problémy marxisticko-leninské filozofie a literální teorie. Stal se dvojnásobným nositelem Leninova řádu.

4a) Kirov [vl. jm. Kostrikov], Sergej Mironovič (1886-1934), dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku, Academia, 1981, S. M. Kirov byl dne 1. prosince 1934 zavražděn, významný ruský bolše-vik, revolucionář a politik, státní i stranický činitel. Člen VKS (b) od roku 1904 a účastník tří rus-kých revolucí [únor (březen) 1905], [únor (březen) 1917], [říjen (listopad) 1917]. Od roku 1926 vedl stranickou organizaci v Leningradě a od roku 1930 byl členem politbyra ÚV VKS (b).

4b) Kirov [vl. jm. Kostrikov], Sergej Mironovič (1886-1934) dle portálu CzWiki viz https://czwiki.cz/Lexikon/Sergej_Mironovi%C4%8D_Kirov

5 Mejerchold-Reich, Vsevolod Emiljevič (1874–1940), ruský avantgardní režisér a herec, divadelní teoretik, zakladatel stylizovaného divadla v Rusku a představitel konstruktivismu, dle české wiki-pedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Vsevolod_Emiljevi%C4%8D_Mejerchold

6 Molotov [vl. jm. Skrjabin] Vjačeslav Michajlovič (1890-1986) Sovětský politik, člen pozdější KSSS od r. 1906. Studoval na gymnáziu v Kazani a petrohradské polytechnice, od r. 1911 pracoval se Sta-linem v redakci ilegálních bolševických novin Pravda, opakovaně byl vězněn, 1909-1911 a1913-1915 pobýval ve vyhnanství, z druhého vyhnanství utekl a vrátil se do Petrohradu, kde se stal 1916 čle-nem městského výboru bolševické strany. V době únorové revoluce 1917 byl členem ruského politbyra ÚV, za Velké říjnové socialistické revoluce členem petrohradské Vojenské revoluční rady. V l. 1921-1957) byl členem ÚV, 1921 - 1930 tajemníkem ÚV VKS(b), 1926-1952 členem politbyra ÚV VK-S(b) a 1952 - 1957 předsednictva ÚV KSSS. V l. 1930-1941 byl předsedou a 1941-1957 náměstkem předsedy rady lidových komisařů SSSR (od r. 1946 rady ministrů), 1939-1949 a 1953-1955 lidový komisař, resp. ministr zahraničí. V l. 1957-1960 byl sovětským velvyslancem v Mongolsku, 1960 - 1962 zástupcem SSSR v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii ve Vídni.
            V. M. Molotov se po roce 1956 postavil proti oportunistické politice N. S. Chruščova, který zdiskreditoval největší úspěchy sovětské moci stupňujícím se hanobením J. V. Stali-na a oslaboval pozice Sovětského svazu oportunismem v zahraniční politice a subjektivis-mem ve všech oblastech činnosti. Chruščov se za Stalinova života významně podílel na vytváře-ní kultu Stalinovy osobnosti a jeho následným odsuzováním prosazoval své zájmy. Molotov se stal nejaktivnějším členem tzv. protistranické skupiny, ve které se sjednotila většina nejbliž-ších Stalinových spolupracovníků za účelem sesazení Chruščova z pozice prvního tajemní-ka ÚV KSSS. Proto byl v r. 1957 Molotov uvolněn z vrcholových funkcí a při dalším stupňování protistalinské politiky v r. 1961 vyloučen z KSSS a o rok později donucen odejít z veřejného života. Vjačeslav Michailovič byl znovu přijat do strany byl až r. 1984, kdy post generálního tajemníka za-stával K. U. Černěnko.
M. Molotov zemřel v Moskvě dne 8. listopadu 1986 ve věku 96 let. Byl posledním žijícím význam-ným účastníkem Velké říjnové socialistické revoluce. V době jeho smrti už byl generálním tajemní-kem KSSS renegát M. S. Gorbačov a do rozpadu prvního státu dělníků a rolníků zbývalo jen pět let...
           Molotovovy vzpomínky a myšlenky, které jsou cenným dokumentem ke studiu sovětských dějin, byly po zániku SSSR publikovány F. I. Čujevem v knize Vzpomínky Molotova.

7 Postyšev, Pavel Petrovič (1887-1939) byl sovětský státní i stranický činitel, organizátor stranické propagandy a publicista, dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Posty%C5%A1

ev

8 Šolochov, Michail Alexanrovič (1905–1984), sovětský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za lite-raturu dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Michail_Alexandrovi%C4%8D%C5%

A0olochov

9a) Šolochov, M. A. Rozrušená země, román, v němž autor zobrazuje jeden úsek porevoluční pro-měny sovětské vesnice. Jde o vesnici kozáckou, v níž lidé žijí uprostřed vzájemných složitostí mezi-lidských vztahů, přičemž sám děj se odehrává na pozadí probíhající kolektivizace zemědělství a vy-tváření kolchozního hospodářství. První díl Rozrušená země vypráví události proběhnuvší před druhou světovou válkou. https://www.databazeknih.cz/knihy/rozrusena-zeme-i-226419

9b) Šolochov, M. A., Rozoraná celina, rozhlasová hra SK. 1960 viz https://www.youtube.com/watch?v=lYCo5P4XBBM&t=3338s

10 Kubáň dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kub%C3%A1%C5%88

11 Postyšev, Pavel Petrovič (1887–1939) byl sovětský státní i stranický činitel, organizátor stranické propagandy a publicista. Narodil se v rodině tkalce. Roku 1904 vstoupil do Ruské sociálně demo-kratické dělnické strany a ztotožnil se s jejím bolševickým křídlem. Později byl zatčen a deporto-ván na Sibiř. Stal se jedním z propagátorů bolševismu na Sibiři. V roce 1923 byl vyslán z dálněvý-chodní republiky, aby dohlížel na organizování výboru komunistické strany v Kyjevě. V roce 1925 se stal členem ústředního výboru komunistické strany na Ukrajině. Za své vlády dohlížel na tvorbu kolchozů a industrializaci na Ukrajině. V roce 1933 se stal prvním ministrem Charkova a Charkov-ské oblasti. Byl přímo účasten ve spuštění tzv. Velkých čistek, řízených a organizovaných šéfem NK-VD N. I. Ježovem. Roku 1938 byl odstraněn ze všech vládních funkcí, zatčen a dne 26. února 1939 měl být zastřelen v cele ve spánku. 

12a) Chruščov, Nikita Sergejevič (1894–1971), sovětský revizionistický politik, spiklenec přímo a osobně se podílející se na smrti J. V. Stalina (přinejmenším neposkytnutím akutní pomoci hlavě státu), pučistický vůdce, jenž po pletichářské a úskočné uzurpaci moci v SSSR prováděl netřídní a de facto antikomunistickou politiku vycházející se směsi populismu, avanturismu a voluntarismu. Svým antistalinským převratem Chruščov zahájil provádění bezectné, podlé a kompletně vylhané agendy kodifikované jeho lžemi, které, jakkoli pronesené zbaběle na tajném a uzavřeném zasedání po skončení XX. sjezdu KSSS nechal bez skrupulí a zcela vědomě prostřednictvím západních médií vyhlásit před světem.

            Na vlastním XX. sjezdu KSSS se Nikita Sergejevič navždy zapsal do dějin neuvěřitelnou a bezpříkladnou hanebností, podlostí a doslova jidášskou zradou své vlasti, prvního státu úspěšně budujícího socialismus i komunistického hnutí. Řízení prvního socialistického státu světa v lids-kých dějinách pod Chruščovovým vedením vedlo zkraje k erozi a počínajícímu schizmatu revoluč-ních komunistických sil obecně a socialistických států zvláště, a následně k rozkolu vřelých vztahů s Čínskou lidovou republikou (v čele s Mao Ce-tungem) i s Albánskou lidovou socialistickou re-publikou, jíž vedl Enver Hodža. V letech 1953 až 1964 zastával Chruščov až do jeho odvolání z roz-hodnutí ÚV KSSS roku 1957, k němuž došlo kvůli krizi uvnitř stranického vedení, byl Chruščov od-volán ze své funkce prvního tajemníka ÚV, když se proti jeho politice postavila většina členů před-sednictva ÚV (Molotov, Kaganovič, Malenkov, Vorošilov, Bulganin, Pervuchin, Saburov, Šepilov). funkci prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. (ÚV KSSS) uštědřil do té doby jednotnému komunistickému hnutí světa bezprecedentní škodu a v letech 1958 až 1964 post předsedy rady ministrů (premiéra) Sovětského svazu (SSSR).

12b) Grover Furr hovoří o své knize Chruščov lhal viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=4

52129

12c) Sluka, Lukáš, Zamyšlení bolševika dle portálu CzechFreePress (CFP) viz https://www.czechfre

epress.cz/blogy/zamysleni-bolsevika.html

13  Postyšev, Pavel Petrovič (1887-1939) byl sovětský státní i stranický činitel, organizátor stranické propagandy a publicista, dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Posty%C5%A

1ev

14 Eiche (Eikhe Eihe), Roberts Indrikovič (1890-1940), lotyšské národnosti, v roce 1937 jmenován lidovým komisařem zemědělství SSSR, byl prvním tajemníkem Západo-sibiřského oblastmího výboru VKS (b). Jakkoli byl Roberts Indrikovič členem Ústředního výkonného výboru SSSR i brat-rancem sovětského vojevůdce Genricha Christo-foroviče Eiche(ho), byl BYL R. I. EICHE JEDNÍM Z ORGANIZÁTORŮ MASOVÝCH REPRESÍ. 

15a) Lži o Katyni odhaleny MOTTO: „Ukázalo se však, že dokumenty o Katyňském masakru, které na konci 80. let vytáhl z rukávu člen politbyra Alexander Jakovlev, nejsou ničím jiným než obyčejným padělkem a soud je tedy ani nevzal v potaz…“

Novikov, Jevgenij, Soviet Russia Today (Sovětské Rusko dnes).

Dne 18. června 2012 VYNESL SOUD SENZAČNÍ VERDIKT, který PŘIZNAL FAKT, že GORBA-ČOVOVY a JELCINOVY „dokumenty“, svalující VINU ZA POPRAVY TISÍCŮ POLSKÝCH DŮS-TOJNÍKŮ V KATYNI NA STALINA a SOVĚTSKOU STRANU, BYLY FALZIFIKÁTY falzifikáty! Oněměly politicky korektní liberálové z Echa Moskvy, umlkly Facets (Aspekty), ztichla i Novaja gazeta. Jednalo se o mezinárodní senzaci na nejvyšší úrovni. Co si ale teď s tím vším počít? Nezapomeňme, že po vítězství Rudé armády u Stalingradu, se „v roce 1943 Goebbels snažil zničit protihitlerovskou koalici a vnést mezi Sovětský svaz a Spojené státy nedůvěru, roz-kol a vrazit mezi ně klín pomocí rozšíření lži o tom, že Stalin a Berija nařídili popravu 10 tisíc polských důstojníků, řekl roku 2010 poslanec Viktor Iljuchin. [Viz Viktor Iljuchin: Za Jelcina se mrzačily i dějiny dle portálu Střípky ze světa zde: http://www.stripkyzesveta.cz/cz/media/1034/viktor-iljuchin-za-jelcina-se-mrzacily-i-dejiny]

RUSKO NENÍ ZODPOVĚDNÉ ZA MASOVÉ VRAŽDY POLSKÝCH DŮSTOJNÍKŮ V KATYNI! Právě takové rozhodnutí vynesl v roce 2010 Evropský soud pro lidská práva. Vlastní text Lži o Ka-tyni odhaleny dle portálu Podle webových stránek http://sovietrussianow.blogspot.cz/2012/11/lies-about-katyn-revealed.html#.VWMyTEZg_Ag

15b) Katyň - Kampaň zahájena Goebbelsem MOTTO: Americký soudce Norimberského tribu-nálu Robert H. Jackson již v roce 1952 přiznal, že NA PŘÍKAZ SVÉ VLÁDY NEUZNAL „Katyňské krveprolití“ JAKO VÁLEČNÝ ZLOČIN, SPÁCHANÝ NĚMCI. Michail Sergejevič nařídil Hlavní vojenské prokuratuře zmanipulovat důkazy tak, aby potvrzovaly novou verzi katyňského případu - vinu Sovětů. PROKURATURA SOVĚTSKÉ ARMÁDY VŠAK NEMOHLA VYVRÁTIT FAKT, ŽE POLÁCI BYLI POSTŘÍLENI Z NĚMECKÝCH ZBRANÍ, NĚMECKÝMI NÁBOJI! Účast příslušníků NKVD na vraždě vyvrací i prostor dislokace hromadných hrobů (pionýrský tábor, rekreační středisko, kam měli volný přístup obyvatele Smolenska). Ruce mnoha obětí byly svázány za zády papírovým motouzem, tehdy neznámým v SSSR.

Vlastní text Katyň - Kampaň zahájena Goebbelsem viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=522189

15c) Katyň - Kampaň zahájená Goebbelsem aneb Zpráva Sovětské komise šetřící nacistické zločiny na sovětském teritoriu, vedené presidentem Akad. lék. věd Burděnkem kauzu Katyň objasnila. Zvěrskou likvidaci Poláků provedly německé bezpečnostní síly tak, aby svedly vinu na NK-VD Zdroj: https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=522189 resp. Katyňský masakr spáchali němečtí nacisté aneb Goebbbels: „V katyňských hrobech byla nalezena německá munice! Nutno to utajit. Jestli by to měl nepřítel odhalit, musíme od celé záležitosti Katyň upustit.“ Zdroj: https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=422172 resp. V dubnu 2017 proběhla v Tverské oblasti severovýchodně od Moskvy prezentace ruského vydání knihy Grovera Furra, profesora University of Montclair (New Yersey, USA): „KATYŇSKÝ MASAKR: VYVRÁCENÍ OFICIÁLNÍ VERZE". Tento projekt byl realizován členy místní komunity. Monografie slavného amerického vědce odmítá akceptovanou verzi údajných hromadných poprav domnělých tisíců polských vá-lečných zajatců v dubnu až květnu 1940 rukama NKVD. Tato událost je v historii známa jako „Ka-tyňská poprava“ v lese poblíž Smolenska. Později byl tento termín používán také ve vztahu k po-pravě Poláků v Kalininu (nyní Tver), jakož i ve Vladimiru-Volyňském na západní Ukrajině. Na po-čátku 90. let minulého století vláda Michaila Gorbačova uvedla, že Stalin nechal skutečně Poláky popravit. V roce 1992 ruský prezident Boris Jelcin předal Polákům dokumenty „tzv. Paketu č. 1“ jako důkaz viny sovětského režimu. Zdálo by se, že je všechno jasné. Jen málo ruských historiků uvedlo, že tyto dokumenty byly zfalšovány a měly za cíl jediné: Totální diskreditaci KSSS, resp. VKS (b) obecně i otce národů triumfujícího nad nacistickou bestií - Generalissima míru a fenomenálního osvoboditele národů střední a jihovýchodní Evropy J. V. Stalina zvláště.

            A nyní, jako blesk z čistého nebe, se objevila zmíněná kniha profesora americké university Montclaire Grovera Furra. Slavný americký vědec svým fundovaným dílem nejenže hájí v pravdě humánní esenci sovětského režimu a především J. V. Stalina a hledaje nachází pravdu v krvavé his-torii dvacátého století.

            Chytí se vůdci naší země za nos a odváží se poukázat na realitu skutečně proběhlých událostí? Je na čase konečně jasně prohlásit: POLÁCI BYLI ZASTŘELENI NACISTY, COŽ PO-TVDIL VERDIKT SOUDU NORIMBERSKÉHO TRIBUNÁLU. Podle N. V. Starikova, autora řady historických a politologických knih, zevrubně se zabývajících problematikou daného dějinného období, jenž byl svého času předsedou ruské strany «Velká vlast» a v současnosti je členem polit-ického vedení strany «Socialistická strana Spravedlivé Rusko Za pravdu» (v čele se Zacharem Prilepinem), a hnutí «Patrioti Velké vlasti», oznámili tyto subjekty své spojení. Sám Starikov je kromě autorství dlouhé řady hodnotných prací tvůrcem fenomenální knihy Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina, kterou česky vydalo roku 2018 nakladatelství «Zakázané vzdělání» [viz https

://knihy.heureka.cz/kdo-prinutil-hitlera-prepadnout-stalina-nikolaj-viktorovic-starikov/#specifika

ce]. Pokud jde o politickou stranu zkráceně nazvanou Za pravdu, pak její nejviditelnější a význam-né osobnosti Zachar Prilepin, Nikolaj Starikov a novinář Sergej Michejev budou zahrnuti do fede-rálního seznamu pro volby do Státní dumy v roce 2021, uvedl na pondělní tiskové konferenci v TA-SS Nikolaj Novičkov, tajemník ústředního výboru strany. a mj. autora knihy N. V. Starikova z jeho textu Поляков в Катынском лесу расстреляли Hемцы (Poláky v Katyňském lese postříleli Něm-ci) + video v ruštině zde: https://lukasluka1917.blogspot.com/2019/11/blog-post.html Viz také řeč Gro-vera Furra v norském Oslu z roku 2011 nazvaná Grover Furr hovoří o své knize Chruščov lhal, v níž profesor uvedl: „Verze nacistické propagandy, že Sověti postříleli 14.000 nebo 22.000 pols-kých válečných zajatců v Katyni v roce 1940 byla vážně zpochybněna!“, což mj. podřeknu-tím doložil i nacistický minist propagandy a strůjce katyňské lži Josef Goebbels svým pod-řeknutím: V katyňských hrobech byla nalezena německá munice! Nutno to utajit. Jestli by to měl nepřítel odhalit, musíme od celé záležitosti Katyň upustit.“ (Viz zde: https://lukasslu

ka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=422172).

        Členka vedení Komunistické strany Velké Británie (ML), dnes se nazývající The Communist, Ella Rule vypracovala v červenci 2002 referát, který byl k dispozici v češtině na webových stránkách Svazu mladých komunistů Československa, než tyto byly z rozhodnutí mocných zrušeny. Ve svém příspěvku mj. napsala: „Skutečností zůstává, že mrtvoly byly povražděny nacisty německými střelami, přičemž kulky byly ještě v orgánech, když byly tyto exhumovány. Byl to Goebbels, který zosnoval kampaň s cílem s svalit vinu za katyňká jatka na Sověty, aby tak způsobil rozkol nejen mezi Sovětským svazem a Polskem, ale především mezi státy antihitlerovské koalice. V marné snaze spasit uchvástanou hitlerovskou tisíciletou Třetí říši, jež trvala pouhých 12 let, po krachu její strategie při katastrofáním výprasku u Stalingradu, kterou Goebbels nazval „Thermopylami na Volze“ [Bitva u Thermopyl byla ozbrojeným střetnutím mezi spojenými jed-notkami části řeckých městských států a vojsky perského krále králů Xerxa I. Proběhla v srpnu ne-bo září 480 př. n. l. a Řekové v ní podlehli perské přesile] si do svého deníku dne 8. května 1943 za-psal: „Bohužel byla v katyňských hrobech nalezena německá munice ... Je nanejvýš důleži-té, aby tato skutečnost zůstala přísně tajná. Pokud by ji měl nepřítel odhalit, musíme od celé záležitosti Katyň upustit.“

15c) kniha Furr, Grover, Záhada masakry v Katyni: Katyň - lož, ktorá sa stala históriou, Torden, 2021 (The Mystery of the Katyn Massacre: The Evidence, The Solution), 2018

Katyň – lož, ktorá sa stala históriou. Dnes, masový hrob Katyň je propagandistickou zbraňou poľského zriadenia v boji za politické dividendy. Využíva rôzne metódy, vrátane falšovania, klamstiev, dvojitých štandardov, ako napríklad film Katyň. Kniha popisuje co sa v skutočnosti udialo, ako a najmä kto zastrelil Poliakov v roku 1940 v obci Katyň.

Spočiatku Robert Furr nemal pochybnosti o oficiálnej verzii Katynskej tragédie, avšak neskôr, keď študoval dôkazovú časť týchto obvinení, prišiel k závažným nezrovnalostiam. Nesedeli nábojnice z nemeckých zbraní, ani spôsob zväzovania väzňov, ktorý je charakteristický pre nemeckú stranu, ale aj mnoho ďalších detailov. Pustil sa teda do dôkladnej analýzy dôkazov. Vedel, že ak chce urobiť platný historický výskum, musí identifikovať, lokalizovať, získať, študovať a vyvodiť logické závery z primárnych zdrojov. Nie z ich reprodukcie.

V apríli 1943 nemecké úrady tvrdili, že našli telá viac ako 4 000 poľských vojnových zajatcov pochovaných v obci Katyň pri Smolensku, na západe Sovietskeho zväzu. Oficiálna verzia hovorí, že poľských zajatcov zavraždili Sovieti. Neoficiálna, že to boli Nemci.

Grover Furr nebol na nikoho strane, vedecké správy prechádzal s objektivitou. Kto teda stojí za vraždami niekoľkých tisíc poľských zajatcov?

Nikdy sa nebojte spochybniť a nastaviť zrkadlo ortodoxným faktom v danej oblasti, bez ohľadu na to, aké neotrasiteľné a nenapadnuteľné sa zdajú byť, ak si to primárny zdroj dôkazov vyžaduje.
D. W. Robertson, ml.
profesor Grovera Furra na Princeton University

Počet stran: 288
Jazyk vydání: slovenský

16 Časopis «Lechaim» (Лехаим) je stěžejním listem Federace židovských komunit (FJC) ve Spole-čenství nezávislých států (SNS) a zároveň i židovskou organizací zabývající se obnovou židovského života, kultury a náboženství v SNS, republikách bývalého Sovětského svazu. FJC byla založena dne 1. srpna 1997 za sponzorství Nadace Ohra Avnera (OAF).

17 Pavlov, Dmitrij Grigorjevič (1897-1941) byl sovětský generál, který během počáteční invaze do Sovětského svazu v červnu 1941 (operace Barbarossa) velel sovětskému Západnímu frontu. Poté, co jeho síly během několika prvních dnů německého útoku utrpěly těžké porážky, byl odvolán z vele-ní, zatčen, obviněn z neschopnosti a popraven. Gen. D. G. Pavlov dle české wikipedie viz https://cs.

wikipedia.org/wiki/Dmitrij_Grigorjevi%C4%8D_Pavlov

18 Ryčagov, Pavel Vasiljecič (1911-1941) https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180174842

9706/4023441948716735479

 

19 Timošenko, Semjon Konstantinovič (1895-1970) sovětský voják, maršál SSSR (od 1940) a dvoj-násobný Hrdina Sovětského svazu, dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Semjon_K

onstantinovi%C4%8D_Timo%C5%A1enko

20 Šapošnikov, Boris Michajlovič (1882-1945) byl sovětský voják, maršál Sovětského svazu (1940), vojenský pedagog (profesor 1935), významný sovětský vojenský teoretik, náčelník generálního štábu Rudé armády v letech 1928–1931, 1937–1940 a 1941–1942. B. M. Šapošniovov dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Boris_Michajlovi%C4%8D_%C5%A0apo%C5%A1nikov

21 Bajkalsko-amurská magistrála (BAM) je označení pro soustavu železničních tratí v Rusku, na východní Sibiři a Dálném východě. Se svými 4287 km patří mezi nejdelší trati světa. BAM dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Bajkalsko-amursk%C3%A1_magistr%C3%A1la

22 Cato Institute dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Cato_Institute