Marx, Karl Heinrich, uváděn také jako Karel Marx (1818-1883) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníků (IES), Academia Praha 1981

Marx, Karl Heinrich dříve uváděn také jako Karel Marx¹ (1818-1883) byl německý filosof, poli-tický, publicista kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Mezi jehonejznámější díla patří Ekonomicko-filosofické rukopisy², Manifest komunistické strany³ a nedokončený Kapitál⁴.

            Karel Marx byl zakladatelem vědeckého komunismu, tvůrcem filozofie dialektického a historického materialismu, vědecké politické ekonomie a vůdcem i učitelem mezinárodního proletariátu.

            Studoval na gymnáziu v Trevíru, na univerzitě v Bonnua a Berlíně. Roku 1841 obhájil di-sertační práci Rozdíl mezi přírodní filozofií Démokritovou a přírodní filozofií Epikurovou. V této práci je ještě filozofickým idealistou, jakkoli postupně dospívá k ateistickým závěrům.                             Filozofickým východiskem pro něho zůstává Hegel⁵, avšak mezi mladohegelovci⁶ stojí na nej-levějším křídle. V roce 1842 se stal spolupracovníkem a později redaktorem novin Rheinische Zei-tung (Rýnské noviny), listu rýnské liberální buržoazie, který se však za jeho vedení stává mluvčím revoluční demokracie. Praktická a teoretická činnost přesvědčila Marxe o klíčovém významu poli-tické ekonomie, kterou začal systematicky studovat a jež mu ozřejmila nesoulad mezi teoretickými východisky Hegelovy filozofie, jejími konzervativními a smířlivými závěry a reálnými společenský-mi poměry, volajícími po radikální změně. Zrání Marxova kritického postoje k Hegelovy uspí-šil vliv Feuerbachovy⁷ filozofie. Po zastavení Rheinische Zeitung odjel Marx se svou ženou Jen-ny von Westphalen⁸ do Paříže. Prakticky poznával dělnické hnutí, účastnil se revolučního boje, sledoval rozmach třídních bojů v evropském měřítku (povstání slezských tkalců), studoval politic-kou ekonomii, utopický socialismus a historii. Zde se uskutečnil definitivní převrat v jeho světo-vém názoru a jeho rozchod s mladohegelovci, spjatý s přechodem od revolučního demokratismu k proletářskému komunismu. V článcích Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva⁹ a K židovské otázce¹⁰, obsažených v Německo-francouzské ročence (1844)¹¹, Marx poprvé ukázal historic-kou roli proletariátu a dospěl k myšlence o nevyhnutelnosti sociální revoluce a potřebě spojit děl-nické hnutí s vědeckým světovým názorem. V téže době se seznámil s Bedřichem Engelsem¹² a spolu s ním počíná systematicky rozpracovávat nový světový názor. Zobecnění výsledků dosavad-ního vědeckého bádání, zejména vypracování materialistického pojetí dějin, jsou věnovány Mar-xovy Ekonomicko-filozofické rukopisy¹³ (1844), spisy Svatá rodina¹⁴ (1845) a Německá ide-ologie (1845-46), napsané spolu s Engel-sem, Teze o Feuerbachovy a PRVÉ DÍLO ZRALÉHO MAR-XISMU Bída filozofie¹⁵(1847). Po naléhání pruské vlády byl Marx v roce 1845 vypovězen z Paříže a usídlil se v Bruselu, kde po dvou letech – roku 1847 – Marx i Engels vstoupili do tajného německého spolku – SVAZU KOMUNISTŮ¹⁶, pro nějž z pověření sjezdu napsali MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY¹⁷ (vyšel v únoru 1848). Tento dokument je klasickou ucelenou a kla-sickou formulací materialistického pojetí dějin, kvintesencí vědeckého komunismu, teorie tříd a třídního boje, teorie a taktiky proletářské revoluce. Po vypuknutí únorové revoluce v Paříži byl Marx vypovězen z Bruselu. Vrátil se nejprve do Paříže a po březnové revoluci do Německa. V Ko-líně nad Rýnem založil Neue Rheinische Zeitung (Nové rýnské noviny), vycházející v letech 1848-49), v nichž důsledně hájil zájmy proletariátu v revoluci. Po porážce revoluce v Německu v roce 1849 byl Marx zatčen a vypovězen. Trvale se usadil v Londýně. V podmínkách emigrace žil Marx se svou početnou rodinou ve velmi nuzných poměrech a jen neustálá Engelsova materiální pomoc umožnila, aby napsal své stěžejní dílo Kapitál.¹⁸ Dramatická období revolucí 1848 i jejich vyústění podrobil Marx historické materialistické analýze ve svých Třídních bojích ve Francii¹⁹ (1850) a v Osmnáctém brumairu Ludvíka Bonaparta²⁰ (1852), kde rozvíjel základní teorie soci-alistického revolučního třídního boje i diktatury proletariátu a ukázal na nezbytnost rozbití bur-žoazního státního aparátu.

            V 50. a 60. letech XIX. století se těžiště Marxovy práce přeneslo do oblasti bádání a výz-kumu na poli politické ekonomie, neboť jenom vytvoření marxistické politické ekonomie mohlo vědecky doložit nutnost komunismu. Roku 1859 vyšel Marxův spis Ke kritice poli-tické ekonomie²¹, obsahující výklad teorie hodnoty a nauky o penězích, roku 1867 byl publi-kován první díl Kapitálu (po Marxově smrti vydal Engels druhý a třetí díl), který je nejen základ-ním spisem vědecké politické ekonomie a brilantní aplikací metody dialektického materialismu, ale především všestrannou a fundovanou kritikou celé kapitalistické společensko-ekonomické formace. Po rozpuštění Svazu komunistů byla Marxova činnost v proletářském hnutí spjata s I. internacionálou, jejím vytvořením i veškerou její činností. Rozbor zkušeností Pařížské komu-ny²² podal Generální radě Internacionály v práci Občanská válka ve Francii (1871)²³, kde ana-lyzoval činnost první proletářské státní moci a objevil státní formu diktatury proletariátu. Proti lassalovskému²⁴ oportunismu napsal roku 1875 Kritiku Gothajského programu²⁵, kde vedle myšlenky diktatury proletariátu rozvinul učení o dvou fázích komu-nistické společnosti. Po porážce Pařížské komuny se Marxova pozornost stále více upínala k Rusku, kdy Marx do-konce předpověděl, že se ruský proletariát stane předvojem revolučního hnutí v Evropě. MARXOVO DÍLO JE NEJEN NOVÝM VÝKLADEM SVĚTA, ALE PŘEDEVŠÍM NÁVODEM K JE-HO REVOLUČNÍ PŘEMĚNĚ. Až dosud nebylo žádné učení tak potvrzeno dějinnou praxí jako Marxovo. Marxismus rozvinutý v nových historických podmínkách Leninem a jeho pokračovateli, umožnil vítězství socialistické revoluce v Rusku a poté v řadě dalších zemí, stal se vědeckým základem činnosti revolučních stran proletariátu na celém světě. 

Z rozličných encyklopedických i internetových pramenů sestavil Lukáš Sluka

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Marx, Karel dle portálu kominternet.cz: Karel Marx (1818-1883)

Zakladatel vědeckého komunismu, tvůrce dialektického a historického materialismu, kritik pů-vodního pojetí politické ekonomie, kterou přepracoval, doplnil a dodal jí společenský a širší vě-decký základ; vůdce a učitel mezinárodního proletariátu. Studoval na gymnáziu v Trevíru, na univerzitě v Bonnu a v Berlíně. V r. 1842 se stal spolupracovníkem a později redaktorem Rheini-sche Zeitung (Rýnských novin), listu rýnské liberální buržoazie, který se však za jeho vedení stává mluvčím revoluční demokracie. Po zastavení Rheinische Zeitung (1843) odjel Marx se svou ženou Jenny von Westphalen do Paříže. Prakticky poznával dělnické hnutí, účastnil se revolučního boje, sledoval rozmach třídních bojů, studoval politickou ekonomii, utopický socialismus a historii. Roku 1844 dospěl Marx poprvé k myšlence o nevyhnutelnosti sociální revoluce a potřebě spojit dělnické hnutí s vědeckým světovým názorem. V téže době se seznámil s Bedřichem Engelsem a spolu s ním začíná vědecky rozpracovávat nový světový názor.
            Na naléhání pruské vlády byl Marx r. 1845 vypovězen z Paříže a usídlil se v Bruse-lu, kde oba vstoupili roku 1847 do tajného německého Svazu komunistů, pro nějž z pověření sjezdu vypracovali Manifest komunistické strany, který vyšel v únoru 1848. Tento dokument je ucelenou a klasickou formulací materialistického pojetí dějin, základů vědeckého komunismu, teorie tříd a třídního boje, teorie a taktiky proletářské revoluce.
            Po vypuknutí únorové revoluce v Paříži byl Marx vypovězen z Bruselu. Vrátil se nejprve do Paříže a po březnové revoluci do Německa. V Kolíně nad Rýnem založil Neue Rheinische Zeitung (Nové rýnské noviny). Po porážce revoluce v Německu (1849) byl zatčen a vypovězen. Trvale se usadil v Londýně. V podmínkách emigrace žil Marx se svou početnou rodinou ve velmi nuzných poměrech a jen neustálá Engelsova materiální pomoc umožnila, aby napsal své stěžejní dílo Kapi-tál, jehož první díl vyšel v roce 1867 a po Marxově smrti vydal Engels druhý a třetí díl. Kapitál se stal nejen základním spisem vědecké politické ekonomie, ale i všestrannou kritikou celé kapitalis-tické společensko-ekonomické formace.
            Po rozpuštění Svazu komunistů byla Marxova činnost v proletářském hnutí spjata s I. inter-nacionálou, jejím vytvořením a veškerou její činností. V práci Občanská válka ve Francii (1871) ro-zebral zkušenosti Pařížské komuny a objevil státní formu diktatury proletariátu, dále rozvinutou v Kritice Gothajského programu (1875). Marxismus, rozvinutý v nových historických podmínkách Leninem a jeho pokračovateli, umožnil vítězství socialistické revoluce v Rusku a poté v řadě dal-ších zemí. Stal se vědeckým základem činnosti revolučních stran proletariátu na celém světě. Stej-ně jako byly veškeré úspěchy revolučního hnutí proletariátu spojeny s věrností marxismu, postup-ný odklon od marxismu byl příčinou úpadku světového revolučního procesu.

2 Marx, Karel, Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 dle portálu Strany demokratického socialismu viz http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/km_efr44.htm

3 „Manifest Komunistické strany“ je nejvýznamnější programový dokument vědeckého komunis-mu. „Tento nevelký spisek vydá za celé svazky: jeho duch žije a dodnes pobízí vpřed všechen or-ganisovaný a bojující proletariát civilisovaného světa“ (Lenin). „Manilst Komunistické strany“, který Marx a Engels napsali jako program Svazu komunistů, vyšel poprvé v Londýně v únoru 1848 jako brožura o 23 stranách. V březnu až červenci 1848 vycházel v demokratickém orgánu německých emigrantů „Deutsche Londoner Zeitung“ [„Německé londýnské noviny“]. Německý text pak byl té-hož roku vydán v Londýně jako třicetistránková brožura, v níž byly opraveny některé tiskové chyby prvního vydání a upravena interpunkce. Tento text pak brali Marx a Engels za základ dalších auto-risovaných vydání. Roku 1848 byl „Manifest“ přeložen i do mnoha evropských jazyků (do francouz-štiny, polštiny, italštiny, dánštiny, vlámštiny a švédštiny). Jména autorů „Manifestu“ se ve vydáních z roku 1848 neuváděla; poprvé byla uvedena v tisku roku 1850, při uve-řejnění prvního anglického překladu v chartistickém orgánu „Red Republican“ [„Rudý republikán“], v předmluvě redaktora tohoto listu George Juliana Harneye.

            Roku 1872 vyšlo nové německé vydání „Manifestu“ s menšími autorskými úpravami a s Mar-xovou a Engelsovou předmluvou. Toto vydání, stejně jako další německá vydání z roku 1883 a 1890, vyšlo pod názvem „Komunistický manifest“.

            První ruské vydání „Manifestu Komunistické strany“ vyšlo roku 1869 v Ženevě v překladu Bakunina, který na několika místech text zkomolil. Nedostatky prvního vydání byly odstraněny ve vydání, jež vyšlo v Ženevě roku 1882 v Plechanovově překladu. Zásluhou Plechanovova překladu začaly se ideje „Manifestu“ šířit v celém Rusku. Marx a Engels, kteří pokládali propagaci marxismu v Rusku za velice důležitou, napsali k tomuto vydání zvláštní předmluvu.

            Po Marxově smrti vyšlo několik vydání „Manifestu“, přehlédnutých Engelsem: roku 1883 ně-mecké vydání s Engelsovou předmluvou; roku 1888 anglické vydání v překladu Samuela Moora, které Engels zredigoval a opatřil předmluvou a poznámkami; roku 1890 německé vydání s novou Engelsovon předmluvou. K tomuto vydání napsal Engels rovněž několik poznámek. Roku 1885 byl v listu „Socialiste“ uveřejněn francouzský překlad „Manifestu“, pořízený Marxovou dcerou Laurou Lafarguovou a přehlédnutý Engelsem. Engels napsal rovněž předmluvu k polskému vydání „Mani-festu“ z roku 1892 a k italskému vydání z roku 1893.

            Stručně lze konstatovat, že Manifest Komunistické strany, jehož autory jsou Karl Marx a Bedřich Engels, byl sepsán na popud mezinárodní dělnické organizace, Svazu komunistů, který si tímto kladl za cíl představit širší veřejnosti jak svůj teoretický, tak i praktický program. Poprvé byl publikován v němčině dne 21. února 1848, česky pak v letech 1918, 1962, 1988.

„Manifest Komunistické strany“ dle české verze portálu marxist.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm#1

4 Marx, Karel, Kapitál, Kapitál s podtitulem Kritika politické ekonomie je hlavní dílo německého filozofa Karla Marxe. První díl autor vydal roku 1867, další dva díly posmrtně zeditoval a vydal Marxův spolupracovník a přítel Friedrich Engels v letech 1885 a 1894. Původní datum publikování: 14. září 1867

Česky vydáno: 1953-1956, 1978-1980, 1986–1989

Datum vydání: 1. díl 1867; 2. díl 1885; 3. díl 1894

Jazyk originálu: Němčina

Korpus ekonomicko-hospodářského díla Kapitál, kritika politické ekonomie, díl první, kniha první, Výrobní proces kapitálu dle české mutace portálu marxist.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1867/kapital/Kapital1.pdf

5 Hegel, Georg Wilhelm Friedrich (1770-1831) byl filosof, představitel německého idealismu. He-gelovým hlavním přínosem je objev dějinnosti: svět není neměnné, stálé uspořádání, ný-brž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá cestu sám k sobě. V lidstvu se us-kutečňuje svoboda a rozum vesmíru tím, že roste lidské uvědomění a schopnost přetvářet svět. G. W. F. Hegel dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Wilhelm_Friedrich_Hegel

6 Mladohegelovci: stoupenci tzv hegelovské levice, radikálního křídla hegelovské filozofické školy, kteří na rozdíl od pravicových starohegelovců navazovali na dialektickou metodu, ale kritizo-vali konzervativní hegelovský systém. Filozofickým způsobem vyjadřovali liberální a buržoaz-ně-demokratické snahy v předbřeznovém Německu, ostře kritizovali existující tristní poměry tkvící v křesťanském náboženství obecně a pruské státní mašinerii zvláště. Zatímco D. S. Strauss (1808-1874) rozvíjel spinozovské prvky Hegelovy filozofie a kritizoval biblická dogmata, Bauer vyhrocoval proti náboženskému subjektivnímu idealismu fichtovské momenty sebeuvědo-mění, Max Stirner byl hlasatelem anarchismu. Byl to teprve Ludvík FEUERBACH, kdo PROLO-MIL IDEALISTICKÝ RÁMEC STAROHEGELOVSKÉ ŠKOLY MATERIALISTICKOU KRITIKOU NÁBOŽENSTVÍ A IDEALISTICKÉ FILOZOFIE. Na kritice idejí mladohegelovců rozvinuli Marx a Engels základy historického materialismu ve spisech SVATÁ RODINA a NĚMECKÁ IDEOLOGIE.

7a) Feuerbach, Ludvík [Ludwig] Andreas (1804-1872) antropolog, filozof, vysokoškolský učitel, spi-sovatel a teolog, absolvent univerzity v Heidelbrgu a univerzit Humboldtovy a Erlangensko-norim-bergské. V mládí se stal mladohegelovcem, zabýval se filozofií náboženství, etikou, gnozeologií a filozofickou antropologií. Proslul jako symbol německé materialistické filozofie, jíž se stal nesto-rem. Na univerzitě v Berlíně se dostal pod Hegelův vliv a stal se Mladohegelovcem, ačkoliv sám se k delšímu rozhovoru se svým předchůdcem dostal pouze jednou. Kromě filozofie se Feuerbach za-býval také církevními dějinami, matematikou a fyzikou. Od Hegelovy idealistické filozofie se však postupně a vůčihledně vzdaloval. Získal titul doktora filozofie a stal se tam soukromým docentem, ovšem po vydání spisu Myšlenky o smrti a nesmrtelnosti [Gedanken über Tod und Unsterblichkeit] roku 1830 se musel s akademickou dráhou rozloučit. V té době napsal své sestře: „Zapáchám oškli-vým volnomyšlenkářstvím, ateismem, ba dokonce jsem snad ztělesněný antikrist…“. Ludvík Feuerbach dle české verze wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludwig_Feuerbach

7b) Engels, Bedřich Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie, 1886 dle české verze portálu marxist.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1886/ludfeu/index.htm

7c) Engels, Bedřich Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie, nakladatelství Karla Boreckého, Praha 10, 1932

8 von Westphalen, Jenny Johanna Bertha Julie či Jenny Marxová (1814-1881), německá divadelní kritička a politická aktivistka, od roku 1843 do své smrti manželka filozofa Karla Marxe dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Jenny_von_Westphalen

9 Marx, Karel, Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva dle české sekce marxistického internetového archivu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/121843.htm

10 Marx, Karel, K židovské otázce dle české sekce marxistického internetového archivu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/101843.htm

11 Německo-francouzské ročenky viz Marxovy dopisy Rugovi z března, května a září 1843 poprvé otištěné v časopise „Deutsch-Franösische Jahrbücher“ 1844. ‚„Deutsch-Franösische Jahrbücher“ [„Německo-francouzské ročenky“] vycházely německy v Paříži za redakce Karla Marxe a Arnolda Ruga. Vyšlo jen první dvojčíslo v únoru 1844. Byla tu uveřejněna díla Karla Marxe: „K židovské otázce“ a „Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva“ a rovněž díla B. Engelse: „Nástin kritiky politické ekonomie“ a „Situace Anglie. Carlyle, Thomas, Minulost a přítomnost, v těchto pracích se ukazuje Marxův a Engelsův definitivní přechod k materialismu a komunismu. Hlavní příčinou, proč časopis přestal vycházet, byly zásadní neshody mezi Marxem a buržoazním radikálem Rugem. Marxovy Dopisy z „Deutsch-Francösische Jahrbücher"“viz https://www.marxist

s.org/cestina/marx-engels/1843/091843.htm#1

12a) Engels, Bedřich [Friedrich] (1820-1895) německý politický filozof a ekonom, spoluzakladatel marxismu, vůdčí osobnost první i druhé internacionály. Byl osobním přítelem Karla Marxe a jeho spolupracovníkem na prakticky všech významných dílech z oblasti filozofie, ekonomie a teorie ko-munismu. B. Engels dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Engels

12b) V. I. Lenin, Bedřich Engels, nekrolog napsaný na podzim roku 1895. Byl vytištěn v č. 1/2 sborníku Rabotnik, který začal vycházet v březnu 1896 a jehož text dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1895/engels.htm#3a

13 Marx, Karel, Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844, které vznikaly v době pařížské emi-grace patrně v dubnu až srpnu roku 1844, patří mezi první Marxovy práce, jež bývají hodnoceny jako materialistické a komunistické. Bedřich Engels se ve spise K dějinám Svazu komunistů zmiňuje o tom, že na jaře 1845 „měl Marx svou materialistickou teorii dějin v hlavních rysech již úplně vy-pracovanou...“ Marxovy Ekonomicko-filozofické rukopisy (1844) dle portálu Strany demokratického socialismu viz http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/km_efr44.htm

14 Marx, Karel a Engels, Bedřich, Svatá rodina aneb Kritika kritické Kritiky - Proti Brunovi Bauerovi a spol. - první společné dílo Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Tato práce, napsaná v záři až listopadu 1844, vyšla v únoru 1845 ve Frankfurtu nad Mohanem.

„Svatá rodina“ je posměšná přezdívka bratří Bauerů a jejich stoupenců sdružených kolem listu „Allgemeine Literatur-Zeitung“ [„Všeobecné literární noviny“]. Ve své polemice proti Bauerům a jiným mladohegelovcům (čili levým hegelovcům) Marx a Engels zároveň kritisují i idealistickou filosofii Hegelovu.

Mezi Marxem a mladohegelovci došlo k hlubokým názorovým neshodám již v létě 1842, když byl v Berlíně založen kroužek tzv. „svobodných“. Když se Marx v říjnu 1842 stal redaktorem listu „Rhei-nische Zeitung“ [„Porýnské noviny“], z nímž spolupracovali i někteří berlínští mladohegelovci, pos-tavil se proti tomu, aby byly v listu uveřejňovány bezobsažné a domýšlivé články, jaké psal kroužek „svobodných“, odtržený od skutečného života a utápějící se v abstraktních filozofických sporech. Za dva roky, které uplynuly od Marxova rozchodu se „svobodnými“, se theoretické a politické neshody mezi Marxem a Engelsem na jedné straně a mladohegelovci na druhé straně prohloubily a staly nesmiřitelnými. Způsobil to nejen Marxův a Engelsův přechod od idealismu k materialismu a od revolučního demokratismu ke komunismu, ale i vývoj, kterým za tuto dobu prošli bratří Bauerové a jejich stoupenci. V listu „Allgemeine Literatur-Zeitung“ se Bauer a jeho skupina zřekli „radikalis-mu z roku 1842“ a „Rheinische Zeitung“ jako jeho nejvýraznějšího představitele, sklouzli k nejne-chutnějšímu, vulgárnímu subjektivnímu idealismu, k propagování „theorie“, podle níž jen vyvolené osobnosti, nositelé „ducha“, „čisté kritiky“ jsou tvůrci dějin, a masa, lid je v dějinném procesu jen jakýmsi pasivním materiálem, jen pouhou přítěží.

Marx a Engels se rozhodli věnovat svou první společnou práci odhalení těchto škodlivých, reakč-ních myšlenek a obraně svých nových, materialistických a komunistických názorů.

Za Engelsova desetidenního pobytu v Paříži vypracovali Marx a Engels plán knihy, kterou původně nazvali „Kritika kritické kritiky. Proti Brunovi Baurovi a spol.“, rozdělili si její kapitoly a napsali „Předmluvu“. Engels napsal své kapitoly ještě před odjezdem z Paříže. Marx, jemuž připadl úkol vypracovat větší část knihy, pracoval na ní do konce listopadu 1844; značně při tom rozšířil zamýš-lený rozsah knihy, využil pro své kapitoly části ekonomicko-filosofických rukopisů, na nichž praco-val na jaře a v létě 1844, dále svých studií z dějin francouzské buržoasní revoluce z konce XVIII. století a mnoha svých výpisků a konspektů. Když byla kniha v tisku, doplnil Marx titul slovy: „Svatá rodina“. V obsahu knihy bylo uvedeno, které kapitoly napsal Marx a které Engels (viz obsah). Protože rozsah knihy při nevelkém formátu přesahoval dvacet tiskových archů, uchránilo ji to pod-le předpisů, které tehdy platily v řadě německých států, před předběžnou cen-surou. Marx, Karel a Engels, Bedřich, Svatá rodina aneb Kritika kritické Kritiky - Proti Brunovi Bauerovi a spol. (Dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1844/indx111844.html#1

15 Bída filosofie, Odpověď na „Filosofii bídy“ pana Proudhona je jedno z nejdůležitějších teoretických děl marxismu, hlavní práce Karla Marxe namířená proti ideologovi maloměšťáctví P. J. Proudhonovi. Proudhonovy názory vážně brzdily rozšiřování myšlenek vědeckého komunismu mezi dělníky, a proto se Marx koncem prosince 1846, když přečetl Proudhonovu knihu „Systém ekonomických rozporů aneb Filosofie bídy“, vyšlou nedlouho předtím, rozhodl podrobit tyto názo-ry kritice a zároveň osvětlit z hlediska vědeckého materialismu některé teoretické a taktické otázky revolučního proletářského hnutí. V dopise ruskému publicistovi P. V. Anněnkovovi z 28. prosince 1846 vyslovil Marx mnoho závažných myšlenek, na nichž později založil svou knihu proti Proud-honovi. Jak vysvítá z Engelsova dopisu Marxovi z 15. ledna 1847, pracoval Marx na této odpovědi Proudhonovi již v lednu 1847. Začátkem dubna 1847 byla práce vcelku dokončena a dána do tisku. Dne 15. června 1847 k ní Marx napsal stručnou předmluvu.

Kniha vyšla v Bruselu a v Paříži začátkem července 1847. Za Marxova života nebyla už znovu vydá-na. Roku 1885 vyšlo první německé vydání tohoto díla. Engels překlad zredigoval a napsal k ně-meckému vydání zvláštní předmluvu a několik poznámek. Při redigování německého překladu po-užil oprav, které Marx provedl ve výtisku francouzského vydání z roku 1847, darovaném 1. ledna 1876 Natalje Utinové, ženě člena ruské sekce I. internacionály N. I. Utina. Roku 1886 vydala ruská marxistická skupina „Osvobození práce“ první ruské vydání „Bídy filosofie“ v překladu Věry Zasu-ličové. Druhé německé vydání „Bídy filosofie“ vyšlo roku 1892. Engels k němu napsal krátkou před-mluvu týkající se oprav některých nepřesností v textu. Roku 1896, po Engelsově smrti, vyšlo druhé francouzské vydání této knihy, které připravila dotisku Marxova dcera Laura Lafarguová; byly v něm rovněž provedeny opravy vyznačené Marxem na okrajích výtisku darovaného N. Utinové.

16 Viz Engelsova práce „Zásady komunismu“, což byl návrh programu „Svazu komunistů“. O tom, zda má být program sestaven ve formě katechismu (v podobě otázek a odpovědí), se jednalo už před prvním sjezdem, na němž byl reorganisován Svaz spravedlivých a přejmenován na Svaz komunistů (červen 1847). V září 1847 rozeslal londýnský ústřední výbor Svazu komunistů (Schap-per, Bauer, Moll) návrh „Komunistického katechismu“ krajům a obcím Svazu. Tento dokument, na němž byl patrný vliv utopického socialismu, Marxe a Engelse neuspokojoval, stejně jako „opravený“ návrh, který vypracoval v Paříži „pravý“ socialista Moses Hess. 22. října na zasedání krajského vý-boru Svazu komunistů v Paříži Engels Hessův návrh ostře kritizoval a dosáhl toho, že byl zamítnut. Engels byl pak pověřen vypracováním nového návrhu. Jsou to „Zásady komunismu“, které krátce poté napsal.

Engels považoval „Zásady komunismu“ jen za předběžný nástin programu a v dopise Marxovi z 23.-24. listopadu 1847 vyslovil názor, že by bylo účelné vypracovat program v podobě „Komu-nistického manifestu“ a upustit od zastaralé formy katechismu. Druhý sjezd Svazu komunistů (29. listopadt až 8. prosince 1847), na kterém Marx a Engels hájili stanovisko, že program pro-letářské strany má být vypracován na vědeckém základě, uložil Marxovi a Engelsovi, aby vypracovali prog-ram v podobě manifestu. V „Manifestu Komunistické strany“ použili zakladatelé marxismu mnoha thesí formulovaných už v „Zásadách komunismu“.

Návrh programu Svazu komunistů z pera Bedřicha Engelse v jeho práci Zásady komunismu dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1847/111847.html#3a

17a) Manifest Komunistické strany je nejvýznamnější programový dokument vědeckého komu-nismu. „Tento nevelký spisek vydá za celé svazky: jeho duch žije a dodnes pobízí vpřed všechen organisovaný a bojující proletariát civilizovaného světa“ (Lenin). „Manilst Komunistické strany“, který Marx a Engels napsali jako program Svazu komunistů, vyšel poprvé v Londýně v únoru 1848 jako brožura o 23 stranách. V březnu až červenci 1848 vycházel v demokratickém orgánu němec-kých emigrantů „Deutsche Londoner Zeitung“ [„Německé londýnské noviny“]. Německý text pak byl téhož roku vydán v Londýně jako třicetistránková brožura, v níž byly opraveny některé tiskové chyby prvního vydání a upravena interpunkce. Tento text pak brali Marx a Engels za základ dalších autorisovaných vydání. Roku 1848 byl „Manifest“ přeložen i do mnoha evrops-kých jazyků (do francouzštiny, polštiny, italštiny, dánštiny, vlámštiny a švédštiny). Jména autorů „Manifestu“ se ve vydáních z roku 1848 neuváděla; poprvé byla uvedena v tisku roku 1850, při uveřejnění prvního an-glického překladu v chartistickém orgánu „Red Republican“ [„Rudý republikán“], v předmluvě re-daktora tohoto listu George Juliana Harneye.

Roku 1872 vyšlo nové německé vydání „Manifestu“ s menšími autorskými úpravami a s Marxo-vou a Engelsovou předmluvou. Toto vydání, stejně jako další německá vydání z roku 1883 a 1890, vyšlo pod názvem „Komunistický manifest“.

První ruské vydání „Manifestu Komunistické strany“ vyšlo roku 1869 v Ženevě v překladu Baku-nina, který na několika místech text zkomolil. Nedostatky prvního vydání byly odstraněny ve vy-dání, jež vyšlo v Ženevě roku 1882 v Plechanovově překladu. Zásluhou Plechanovova překladu za-čaly se ideje „Manifestu“ šířit v celém Rusku. Marx a Engels, kteří pokládali propagaci marxismu v Rusku za velice důležitou, napsali k tomuto vydání zvláštní předmluvu.

Po Marxově smrti vyšlo několik vydání „Manifestu“, přehlédnutých Engelsem: roku 1883 německé vydání s Engelsovou předmluvou; roku 1888 anglické vydání v překladu Samuela Moora, které En-gels zredigoval a opatřil předmluvou a poznámkami; roku 1890 německé vydání s novou Engelso-vou předmluvou. K tomuto vydání napsal Engels rovněž několik poznámek. Roku 1885 byl v listu „Socialiste“ uveřejněn francouzský překlad „Manifestu“, pořízený Marxovou dcerou Laurou Lafar-gueovou a přehlédnutý Engelsem. Engels napsal rovněž předmluvu k polskému vydání „Manifestu“ z roku 1892 a k italskému vydání z roku 1893.

Vlastní text Manifestu Komunistické strany dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm#1a

17b) Manifest Komunistickej strany audio ve slovenštině slyš zde https://www.youtube.com/watch?v=ZNuuKkhvLy8&t=524s

18a) Kapitál, Kritika politické ekonomie, díl první, Výrobní proces kapitálu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1867/kapital/Kapital1.pdf

18b) Karel Marx Kapitál, Kritika politické ekonomie, díl druhý, kniha druhá, Proces oběhu kapitálu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/index.htm

18c) Karel Marx Kapitál, Kritika politické ekonomie, díl třetí, kniha třetí, Celkový proces kapitalistické výroby viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1894/kapital3/index.htm

19 Marx, Karel, Třídní boje ve Francii 1848-1850, Marxovo dílo „Třídní boje ve Francii 1848-1850“ je vlastně série článků, napsaných pro časopis „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“ [Nové rýnské noviny, Politicko-ekonomická revue], kde vycházely pod společným titulem „1848 až 1849“. Tato práce podává materialistický výklad celého jednoho období francouzských dějin a obsahuje nejdůležitější teze revoluční taktiky proletariátu. Původně byla práce rozvržena do čtyř článků : „Červnová porážka roku 1848“, „13. červen 1849“, „Následky 13. června na konti-nentě“ a „Současná situace v Anglii“. V číslech 1, 2 a 3 časopisu byly pak otištěny tři články: „Červ-nová porážka roku 1848“, „13. červen 1849“ a „Následky 13. června 1849“. Vliv červnových událostí roku 1849 na kontinent a situace v Anglii byly vyloženy v jiných rubrikách časopisu, zejména v me-zinárodních přehledech, které psal Marx společně s Engelsem. Roku 1895 vyšly „Třídní boje ve Francii“ v Berlíně jako samostatné dílo s úvodem Bedřicha Engelse. Toto vydání doplnil Engels čtvrtou kapitolou, která obsahuje části „Třetího mezinárodního přehledu“, věnované událostem ve Francii. Tuto kapitolu nazval Engels „Zrušení všeobecného hlasovacího práva roku 1850“; 13. února 1895 napsal Richardu Fischerovi, že tato čtvrtá kapitola „bude opravdovým zakončením celé práce, bez které by brožura měla charakter fragmentu“. Tehdy byly změněny názvy prvních tří kapitol: I. „Od února do června 1848“, II. „Od června 1848 do 13. června 1849“, III. „Od 13. června 1849 do 10. března 1850“. Zde ve Spisech jsou názvy tří prvních kapitol uvedeny podle textu časopisu, název čtvrté kapitoly podle vydání z roku 1895. Kompletní Marxova práce Marx, Karel, Třídní boje ve Francii 1848-1850 viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1850/011850.html#67a

20 Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta - je jedno z nejdůležitějších marxistických děl. Jsou tu na základě rozboru revolučních událostí v letech 1848 až 1851 ve Francii rozvedeny základní poučky historického materialismu, teorie třídního boje a proletářské revoluce, učení o diktatuře proletariátu. Marx tu poprvé vyslovil tezi, že vítězný proletariát musí rozbít buržoazní státní stroj. Marx psal tuto knihu v době, kdy byly ještě v živé paměti události období od prosince 1851 do března 1852. Když Marx psal „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“, neustále si své názory na události ve Francii ověřoval s Engelsem. Jako pramenů používal vedle tisku a oficiálních materiálů také soukromých zpráv z Paříže. „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“ měl původně vyjít jako série článků v týdeníku „Die Revolution“ „Revoluce“], který se chystal vydat v USA Marxův a En-gelsův přítel, člen Svazu komunistů Josef Weydemeyer. Weydemeyerovi se však podařilo vydat jen dvě čísla časopisu (v lednu 1852), načež musel vydávání pro finanční potíže zastavit. Marxovy články došly příliš pozdě, takže nebyly v těchto číslech uveřejněny. Marx Weydemeyerovi navrhl, aby jeho práci vydal jako brožuru; vyšla v květnu 1852 jako první (a jediný) sešit „neperiodického časopisu“ „Revolution“. Weydemeyer ji nazval „Osmnáctý brumaire Ludvíka Napoleona“ (místo Bonaparta). Větší část nákladu tohoto prvního vydání nemohl Weydemeyer, který byl v hmotné tísni, u majitele tiskárny zaplatit, a proto se do Evropy dostal jen nepatrný počet výtisků. Pokusy vydat knihu znovu v Německu nebo v Anglii (anglicky) se nezdařily. Druhé vydání vyšlo teprve roku 1869. Pro toto vydání Marx text znovu přehlédl. V předmluvě k vydání z roku 1869 charakte-rizoval Marx redakci, kterou na textu provedl, takto: „Přepracováním by tento spis ztratil své zvláš-tní zabarvení. Proto jsem opravil jen tiskové chyby a vyškrtal narážky, které jsou dnes už nesrozu-mitelné.“ Text třetího vydání, které vyšlo roku 1885 za Engelsovy redakce, odpovídá textu vydání z roku 1869. Francouzský překlad „Osmnáctého brumairu Ludvíka Bonaparta“ byl poprvé uveřejněn v orgánu Francouzské dělnické strany, v listu „Le Socialiste“ [„Socialista“] v lednu až listopadu 1891; téhož roku vyšla práce knižně v Lille. Rusky byla kniha vydána poprvé roku 1894 v Ženevě; později vyšla rusky ještě mnohokrát, četná vydání připravil Institut marxismu-leninismu při ÚV KSSS. Česky vyšlo dílo poprvé roku 1933, v novém překladu roku 1946. Zde ve Spisech je dílo přeloženo podle textu německého vydání z roku 1869. (Pozn. ze Spisy, sv. 8). Kompletní korpus Marxovy práce Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta dle české sekce marxistického internetového archivu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1852/18_brumaire/index.htm#1

21 Marx, Karel, Ke kritice politické ekonomie, v této siřeji pojaté kritice kapitalismu sehrála Mar-xova politická ekonomie klíčovou roli, neboť Marx vycházel z přesvědčení, že výrobní podmínky a poměry určují směr vývoje společenského systému. Základní zákony dialektiky vedou k nahlížení na svět, jako soustavu, ve které není nic věčné, vše je ve vývoji. Marxova práce Ke kritice politické ekonomie je plně fundované vynikající dílo, které vzniklo v srpnu 1858 až lednu 1859 a po zásluze vešlo do zlatého fondu marxismu jako hospodářsko-ekonomického učení, přičemž tato práce dod-nes reprezentuje důležitou etapou ve vývoji marxistické politické ekonomie. Napsání této knihy předcházela patnáctiletá, mnohostranné vědecko-badatelské úsilí autora. Během těchto patnácti let Marx prostudoval rozsáhlou literaturu o společenských a ekonomických otázkách a vypracoval základy svého ekonomického učení.

V srpnu 1857 začal Marx třídit nashromážděný materiál a začal psát velké ekonomické dílo. První náčrt osnovy tohoto díla vypracoval v srpnu až září 1857. V dalších několika měsících svůj plán zpřesňoval a v dubnu 1858 se rozhodl, že celá práce bude mít šest knih. První kniha měla být věnována kapitálu. Výklad jednotlivých problémů kapitálu chtěl Marx uvést několika úvodními kapitolami; druhá kniha měla být věnována pozemkové rentě, třetí studiu námezdní práce, čtvrtá státu, pátá mezinárodnímu obchodu a šestá světovému trhu. První kniha měla mít čtyři oddíly; první oddíl, který Marx nazval „Kapitál všeobecně“, měl mít tři kapitoly: 1) hodnota, 2) peníze a 3) kapitál.

V srpnu 1857 až červnu 1858, kdy Marx pracoval na první knize, tj. na knize „O kapitálu“, napsal asi 50 tiskových archů. Tento rukopis vydal v letech 1939-1941 Institut marxismu-leninismu při ÚV KSSS německy pod názvem „Grundrisse der Kritik der politischen Oekonomie (Rohentwurf)“ [„Nástin kritiky politické ekonomie (Koncept)“]. V tomto rukopise, který se skládá z všeobecného úvodu, kapitoly o penězích a značně obšírnější kapitoly o kapitále, načrtl Marx výsledky svých mnohaletých ekonomických studií, mimo jiné základní teze své teorie nadhodnoty. Rukopis z let 1857-1858 je ve skutečnosti první nedokončenou variantou první části základního ekonomického díla, na jehož napsání Marx v té době pomýšlel.

Na začátku roku 1858 se Marx rozhodl vydat své dílo po částech v samostatných brožurách. Uzav-řel předběžnou smlouvu s berlínským vydavatelem Franzem Dunckerem a začal pracovat na prv-ním sešitě. V době mezi srpnem 1858 a lednem 1859 přepracoval kapitolu o penězích, napsal kapi-tolu o zboží a zredigoval konečný text. Rukopis nazvaný „Ke kritice politické ekonomie“ zaslal 26. ledna 1859 nakladateli do Berlína. Místo zamýšlených 5-6 tiskových archů se první sešit rozrostl na 12 tiskových archů a místo tří kapitol měl dvě: „Zboží“ a „Peníze čili prostý oběh“. V únoru 1859 poslal Marx nakladatelství předmluvu. V červnu 1859 byla práce „Ke kritice politické ekonomie“ vy-tištěna a vydána. Podtituly knihy „První kniha. O kapitálu“ a „První oddíl. Kapitál všeobecně“ svěd-čí o tom, že „Ke kritice politické ekonomie“ je začátek první kni-hy z plánovaných šesti knih.

Hned po prvním sešitu chtěl Marx vydat druhý Sešit o problémech kapitálu. Avšak další studium jej přimělo změnit počáteční plán celého velkého díla. Šest knih měly nahradit čtyři díly „Kapitálu“. Proto místo druhého a dalších sešitů pracoval Marx už na „Kapitálu“, do něhož zahrnul také někte-ré přepracované základní teze z knihy „Ke kritice politické ekonomie“.

Za Marxova života dílo „Ke kritice politické ekonomie“ už v dalších vydáních nevyšlo. Výjimku tvoří předmluva, kterou v poněkud zkrácené formě přetiskl 4. června 1859 německý list „Das Volk“, vycházející v Londýně. Úryvek z druhé kapitoly knihy, kritiku Grayovy utopické teorie pracovních peněz, Engels přiřadil jako doplněk k německému vydání Marxovy práce „Bída filozofie“ z roku 1885 a 1892. Rusky byla práce poprvé vydána v Moskvě roku 1896.

Základem nynějšího vydání „Ke kritice politické ekonomie“ je text prvního německého vydání, kte-ré k tisku připravil autor. Přitom bylo přihlédnuto za prvé k Marxovým opravám a poznámkám v jeho vlastním výtisku a za druhé k opravám a poznámkám ve výtisku, který autor věnoval 19. srpna 1859 Wilhelmu Wolffovi. Některé z těchto oprav a poznámek převzal Engels, když připravoval k tisku třetí díl „Kapitálu“. Některé citáty z práce „Ke kritice politické ekonomie“ zde Engels uvedl v opravené a Marxem zpřesněné redakci. Fotokopie výtisků s Marxovými opravami a poznámkami jsou v Archívu Institutu marxismu-leninismu při ÚV KSSS.

Kompletní Marxovo dílo Ke kritice politické ekonomie dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke_kritice/predmluva.htm#2

22 Zdroje textů k Pařížské komuně viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8124705025422733451

23 Občanská válka ve Francii je jedno z nejvýznamnějších děl vědeckého komunismu, v němž se na podkladě zkušeností Pařížské komuny dále rozvijejí základní teze marxistického učení o tříd-ním boji, státu, revoluci a diktatuře proletariátu. Dílo bylo napsáno jako adresa generální rady Mezinárodního dělnického sdružení a bylo určeno všem jeho členům v Evropě a ve Spojených státech.

Už od samého počátku Pařížské komuny Marx pozorně shromažďoval a studoval všechny zprávy o její činnosti: materiály z francouzského, anglického a německého tisku, informace v dopisech z Pa-říže atd. Na zasedání generální rady 18. dubna 1871 Marx navrhl, aby byla vydána adresa ke všem členům Internacionály o „všeobecné tendenci boje“ ve Francii; generální rada pověřila Marxe vy-pracováním této adresy. S prací na ní začal Marx po 18. dubnu a pokračoval celý květen. Nejdříve napsal jako přípravu k tomuto dílu První a Druhý náčrt k „Občanské válce ve Francii“ (viz tento svazek, str. {541-660} a poznámku). Potom přešel ke zpracování definitivního textu adresy. 30. kvě-na 1871, dva dny poté, kdy v Paříži padla poslední barikáda, schválila generální rada jednomyslně text adresy, který Marx přednesl.

„Občanská válka ve Francii“ vyšla nejprve anglicky v Londýně asi 13. června 1871. Brožura o 35 stranách byla vydána nákladem 1000 výtisků. Protože první vydání bylo velmi rychle rozebráno, byla brožura vydána brzy podruhé nákladem 2000 výtisků, které byly za zlevněnou cenu rozšířeny mezi dělníky. V tomto znění Marx zkorigoval jednotlivé tiskové chyby z prvního vydání; rov-něž oddíl „Přílohy“ byl rozšířen o druhý dokument. Z podpisů členů generální rady byla vynechána jména tradeunionistů Lucrafta a Odgera, kteří vyslovili v buržoazním tisku svůj nesouhlas s adresou a vystoupili z generální rady, a doplněna byla jména nových členů generální rady. V srpnu 1871 vyšlo třetí anglické vydání „Občanské války“, v němž Marx rovněž odstranil některé nepřesnosti z předchozích vydání.

V letech 1871-1872 byla „Občanská válka ve Francii“ přeložena do francouzštiny, němčiny, ruštiny, italštiny, španělštiny a holandštiny a vyšla v Evropě a v Americe v různých listech, časopisech i jako samostatná brožura.

Do němčiny přeložil adresu Engels; byla uveřejňována v listu „Volksstaat“ (v číslech 52-61 z 28. června a 1., 5., 8., 12., 15., 19., 22., 26. a 29. července 1871); ve zkráceném znění ji otiskl „Der Vorbote“ (srpen-říjen 1871); mimoto vyšel text z „Volksstaatu“ samostatně v Lipsku jako separát.

Při překladu provedl Engels některé malé změny. Separát z roku 1871 se dochoval ve dvou podo-bách, které se od sebe nepatrně liší. Roku 1876 bylo k pátému výročí Pařížské komuny vydáno nové německé vydání „Občanské války“.

V roce 1891 Engels tento překlad znovu zredigoval pro německé jubilejní vydání k 20. výročí Pa-řížské komuny. K tomuto znění napsal úvod, v němž vyzdvihl historický význam zkušeností Pa-řížské komuny a význam Marxova zobecnění těchto zkušeností v „Občanské válce ve Francii“. Připojil rovněž některé závěry o činnosti blanquistů a proudhonovců, kteří ke Komuně patřili. Do tohoto vydání zahrnul Engels i dvě Adresy generální rady o prusko-francouzské válce, které napsal Marx. Obě adresy byly i v dalších vydáních v různých jazycích uveřejňovány většinou zároveň s „Občanskou válkou ve Francii“.

Francouzsky byla „Občanská válka ve Francii“ poprvé uveřejňována v „LʼInternationale“ v Bru-selu od července do září 1871. Roku 1872 vyšla tato adresa jako brožura ve francouzském překladu redi-govaném Marxem; v korekturách, které mu byly zaslány, provedl Marx četné změny a mnoho míst nově přeložil.

Roku 1871 vyšlo v Curychu první vydání „Občanské války ve Francii“ v ruštině. Sloužilo jako pod-klad pro řadu tištěných i hektografovaných vydání. Roku 1905 vyšla adresa rusky za redakce V. I. Lenina; za základ k překladu bylo vzato německé vydání z roku 1891. Lenin překlad „Občanské války ve Francii“ zredigoval a upravil z hlediska přesné ekonomické a politické terminologie, od-stranil četná zkreslení a nepřesnosti z vydání před rokem 1905 a doplnil místa, která carská cenzu-ra škrtla. Četné změny provedl Lenin zejména při redakci překladu třetí kapitoly. Později přeložil do ruštiny znovu mnohá místa z německých vydání z let 1876 a 1891, která citoval ve svém díle „Stát a revoluce“ a v řadě jiných prací.

Česky vyšla poprvé v Praze roku 1920 pod názvem Karel Marx, „Občanská válka ve Francii. Adresa generální rady Mezinárodního Sdružení Dělnického a obě adresy o německo-francouzské válce. S úvodem B. Engelsa“. Přeložil J. Skalák. Vydalo Nakladatelství Tiskového výboru Československé soc. dem. strany dělnické (R. Rejman). Druhý český překlad pořídil Ladislav Štoll pro české vydání K. Marx-B. Engels, Vybrané spisy ve dvou svazcích, Praha 1950 (2. vyd. 1954, 3. vyd. 1958.)

Český překlad pro tento svazek Spisů byl upraven podle 3. anglického vydání a v poznámkách pod čarou se upozorňuje na podstatné odchylky v textu německého vydání z roku 1871, 1876 a 1891.

24 Lassallismus a Ferdinand Lassall viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6102011754876522661

25 Kritika Gothajského programu „Kritika gothajského programu“ (Marx ji nazval „Poznámky k programu německé dělnické strany“) je jedním z nejdůležitějších příspěvků k rozvíjení základních programových otázek vědeckého komunismu. Spis je vzorem nesmířitelného boje proti oportuniz-mu. Jako Engels ve svém dopise Bebelovi , tak i Marx ve svých „Poznámkách“ zásadně, kriticky hodnotí návrh programu budoucí sloučené sociálně demokratické strany Německa.

Marxovu kritiku návrhu programu uveřejnil Engels poprvé roku 1891, přestože si to oportunističtí členové vedení strany nepřáli. „Poznámky“ i průvodní dopis Wilhelmu Brackovi vyšly v týdeníku německé sociální demokracie „Die Neue Zeit“ [„Nová doba“], čís. 18, 9. ročník, 1. sv., Stuttgart 1890-1891, s Engelsovou předmluvou (viz Marx-Engels, Spisy, sv. 22).

Z Engelsova dopisu Karlu Kautskému z 23. února 1891 vidíme, že Engels musel některé zvlášť ostré polemické formulace oslabit.

Český překlad je pořízen podle německého textu původního Marxova rukopisu tohoto dokumentu. Odchylky ve vydání z roku 1891 jsou zaznamenány v poznámkách označených písmeny. Místa, která Engels roku 1891 vynechal a nahradil tečkami, jsou v lomených závorkách ˂ ˃. Rukopisný originál daroval Institutu marxismu-leninismu při ÚV KSSS na podzim roku 1960 Marxův pravnuk Marcel Charles Longuet.