Ljadov (vl. jm. Mendelštam), Martin Nikolajevič (1872–1947) (skutečným příjmením Mandelstam)

nar. 12. srpna (24.) 1872, Moskva - 6. ledna 1947, Moskva - sovětský stranický vůdce, historik a revolucionář. M. N. Ljadov byl ruský bolševický revoluční aktivista a historik.

M. N. Ljadov (vlastním jménem Mandelstam), pseudonymy strany Rusalka, Martyn, Grigorij, Semjonovič, Saratověc, Lidin.

M. N. Ljadov přišel na svět v rodině vědce, lékaře a gynekologa, zakladatele a ředitele zdravotnických a porodních škol v Mogiljovu.

Ljadov se zpočátku pohyboval od roku 1891 v narodnickém hnutí v Moskvě v roce 1891. V roce 1893 se podílel na založení Moskevského odborového svazu pracujících a roku 1893 stál u zrodu Moskevského dělnického svazu. Roku 1895 uspořádal oslavu 1. máje ve Vešňjakach poblíž Moskvy. Po svém zatčení v roce 1895 byl o dvě léta později vyhoštěn do Věr-chojansku. Roku 1902 vstoupil do saratovovského výboru Ruské sociálně demokratické děl-nické strany (RSDDS)¹. Následujícího roku, na jaře 1903 však emigroval, jakkoli se se stihl zúčastnil II. sjezdu Ruské sociálnědemokratické dělnické strany (RSDDS)², připojil se k redakci leninské Jiskry³ a zakotvil ve frakci

                                                                                                                                      M. N. Ljadov. jak se začala                                                                                                                                    skládat VKS (bolševiků)                                                                                                                                           Vydavateltví komunistické                                                                                                                 literatury, 1926

Vperjodistů⁴- bolševiků⁵. Byl členem berlínského kroužku Jiskrov-ců. 

V roce 1881 nastoupil na 2. moskevské gymnazium. Za hrubé chování k inspektorovi byl vyloučen z 3. ročníku. Byl poslán do Mitavy ke svému strýci, kde studoval na německé střední škole. V roce 1890 vstoupil jako dobrovolník do 114. Novotoržského pluku, v srpnu 1891 byl převelen do zálohy jako poddůstojník a vrátil se do Moskvy.

V roce 1893 se podílel na vytvoření Moskevského dělnického svazu. V červenci 1895 byl zatčen, dva roky strávil ve vězení a poté byl v roce 1897 na pět let vyhoštěn do Jakutské ob-lasti. Ve vyhnanství ve Věrchojansku zůstal až do února 1902.

            Po návratu z exilu žil v Saratově, kde pracoval ve statistické kanceláři gubernského zemstva a byl členem saratovského výboru RSDDS. V únoru 1903 odešel do zahraničí. Byl členem berlín-ského kroužku Jiskrovců. Účastnil se II. sjezdu RSDDS, kde byl na straně bolševiků. Zúčastnil se bolšvické konference v Ženevě, byl zvolen členem Byra výborů většiny. Tímto způsobem dorazil nelegálně do Ruska a dne 9. ledna 1905 dorazil do Petrohradu.

            Podílel se na přípravě III. sjezdu RSDDS, jehož byl jeho delegátem, poté navštěvoval zahra-niční a ruské stranické organizace v zahraničí se sjezdovými zprávami.

            V srpnu 1905 byl Ljadov zatčen v Baku a unikl z vězení. Po příjezdu do Moskvy v říjnu 1905 vstoupil do moskevského výboru. V prosinci 1905 se stal členem výkonného výboru hlavního města pro vedení ozbrojeného povstání v Moskvě. V lednu 1906 jako agent ústředního výboru cestoval po Uralu a Sibiři. Delegát IV. sjezdu RSDDS ve Stockholmu, po němž pracoval ve petrohradském sově-tu. Na začátku sveaborského povstání byl M. N. Ljadov z rozhodnutí Ústředního výboru pověřen jeho velením, avšak dorazil v době likvidace povstání. Nějakou dobu pracoval ve finské vojenské organizaci a účastnil se konference vojenských organizací v Tampere. Vedl volební kampaň do 2. dumy a reprezentoval na londýnském kongresu uralskou stranickou organizaci, odkud získal man-dát delegáta pro V. sjezd RSDDS v Londýně.

            V letech 1908-1909 Ljadov pracoval v regionální organizaci Centrální průmyslové oblasti. Byl členem Moskevského regionálního úřadu společně se Stanislavem Volským (Andrej Vladimi-rovič Sokolov) a V. M. Šuljatikovem“, tuto oblast zastupoval na Pařížské konferenci v lednu 1909. Na jaře roku 1909 se podílel na organizování stranické školy na Capri, vyučoval v ní a vstoupil do skupiny «Vperjod». Podílel se na organizaci školy v Bologni.

            V roce 1911 se vrátil do Ruska a legálně odešel pracovat do Baku. Pracoval v Radě Kongresu ropných průmyslníků, v kanceláři bratrů Nobelových. Byl tajemníkem redakční rady časopisu „Oil Business“.

            Po únorové revoluci v roce 1917 - místopředseda rady v Baku, redaktor bakinských novin Izvestija, připojil se k menševikům. Po okupaci Baku turecko-ázerbájdžánskými jednotkami byl zatčen a uvězněn. Před kapitulací Baku Britům a bělogvardějcům byl Ljadov s posledním sledem tureckých vojsk převezen do Gruzie, kde během let 1918-1920 žil a pracoval v menševické Gruzii (Gruzínská demokratická republika⁶).

            Po nastolení sovětské moci v Zakavkazsku odešel do Moskvy. Byl znovu aktivní v řadách bolševické strany. Pracoval ve společnosti Glavtop, poté jako ředitel představenstva ropného prů-myslu.

            V letech 1923-1929 byl rektorem Komunistické univerzity Ja. M Sverdlova⁷. V roce 1929 byl vedoucím Glavnauki, roku 1930 vedoucím archivů Říjnové revoluce. Člen vědeckých rad Leninova institutu a Istpartu. Delegát XII. - XV. sjezdu RKS(b)⁸ / VKS(b). V letech 1927-1930 byl členem Ústřední kontrolní komise KSSS (b). Kandidát na člena ústředního výkonného výboru a ústřední-ho výkonného výboru SSSR. Roku 1932 odešel do důchodu. Ljadov byl autorem ruských prvních děl o historii dějinách VKS (b). 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Ruská sociálně demokratická dělnická strana (RSDDS) resp. Sociálnědemokratická dělnická strana Ruska (RSDDS) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A1_soci%C3%A1ln%C4%9B_demokratick%C3%A1_d%C4%9Blnick%C3%A1_strana

2a) II. sjezd Ruské sociálnědemokratické dělnické strany (RSDDS) se konal během 30. července - 23. srpna 1903. II. sjezd RSDDS kongres Ruské sociálně demokratické labouristické strany, který začal v Bruselu v Belgii a skončil v Londýně. Pravděpodobně v důsledku diplomatického tlaku ruského velvyslanectví přinutila belgická policie delegáty II. sjezdu opustit zemi. Vlastní II. sjezd Ruské sociálně-demokratické dělnické strany (RSDDS) dle Wocasova stalinského blogu resp. Wocasovy webové stránky viz https://wocasovawebovastranka.wordpress.com/2022/12/31/ii-sjezd-ruske-socialne-demokraticke-delnicke-strany-rsdds-v-bruselu-a-londyne-roku-1903/

2b) II. sjezd Ruské sociálnědemokratické dělnické strany (RSDDS) dle V. I. Lenin, Vybrané spisy 1, str. 763, Vybrané spisy čítající 5 svazků, nakladatelství Svoboda, Praha 1972 zde: https://www.blogg

er.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5611011331094993839?hl=cs 

3a) Jiskra viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/770271205350323959

3b) Leninská Jiskra poučením pro dnešek dle portálu kominternet.cz viz http://kominternet.c z/s

ubdom/teorie/990_lenin_jiskra.html

4 Vperjod viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/36074006718992269

06

5 Bolševismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/87212719222995

83744

6 Gruzínská demokratická republika (GDR) byla prvním novodobým nezávislým státem na území Gruzie, který existoval v roce 1918 po zhroucení carského Ruska. Svou kolabující samostatnou exis-tenci se GDR pokoušela prodlužovat během občanské války v Rusku a zanikla po útoku Rudé ar-mády v roce 1921. Gruzínská demokratická republika dle české wikipedie viz https://cs.wikipedi

a.org/wiki/Gruz%C3%ADnsk%C3%A1_demokratick%C3%A1_republika

7a) Komunistická univerzita Ja. M. Svěrdlova viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501

80748429706/8896417599163095780

7b) Svěrdlov, Jakov Michailovič resp. Moisejevič (1885-1919) dle portálu kominternet.cz: Ruský rev-olucionář, člen ruské sociální demokracie, pozdější komunistické strany, od r. 1901. Řídil ilegální revoluční činnost na mnoha místech Ruska, za revoluce v l. 1905-1907 působil na Urale.                             Mnohokrát byl vězněn a po-slán do vyhnanství na Sibiř. Na pražské konferenci v r. 1912 byl v nepřítomnosti kooptován do ÚV a ruského byra ÚV strany, od dubna 1917 byl tajemníkem ÚV Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Byl jedním z předních organizátorů Velké říjnové socialistické revoluce a od 8. listopadu 1917 prvním předsedou Všeruského ústředního výkonného výboru sovětů, zároveň byl předsedou komise pro vypracování první sovětské ústavy.
            V r. 1919 měl oficiálně podlehnout epidemii španělské chřipky, kterýžto názor roz-poruje ruský historik a učenec A. I. Fursov, prohlašuje, že Svěrdlov zemřel po zásahu mati-cí do hlavy během svého projevu na shromáždění občanů. Zemřel krátce před VIII. sjezdem bolševické strany, na němž uctil Lenin památku Svěrdlova jako jednoho z nejschopnějších organi-zátorů strany.

8 Ruská komunistické strana (bolševiků) [RKS(b)] resp. Komunistické strana Ruska (bolševiků) [KSR(b)], název bolševické strany v Rusku v letech 1918-1925 viz https://www.blogger.com/blog

/post/edit/2155501801748429706/1562104733551316734?hl=cs