Menševismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku Československé akademie věd, Academia 1981

 

Menševismus¹ (menšinářství)

Pavel Axelrod, Julij Martov a Alexandr Martynov ve Stockholmu 16. května 1917

Menševismus je oportunistický směr v Ruské sociálnědemokratické dělnické straně (RSDDSR)², který se zformoval na jejím II. sjezdu³ roku 1903 a posléze vytvořil samostatnou stranu. Roztržka mezi revolučním a oportunistickým křídlem SDDSR začala sporem o Leninovu koncepci revoluční dělnické strany, uplatněnou ve stanovách SDDSR. Jelikož při volbách do stranických orgánů zůstali oportunisté v menšině (rus. menšinstvo), byli nazváni menševiky (odtud též termín menševismus). Menševismus navazoval na dřívější oportunistické směry v ruském sociálnědemokratickém hnutí - legální marxismus⁴ a ekonomismus⁵. Postupně se menševismus stával zásadním oponentem bol-ševismu ve všech základních otázkách revolučního boje dělnické třídy: odmítal diktaturu proletari-átu, ozbrojené povstání, přerůstání buržoazně-demokratické revoluce v revoluci socialistickou, podceňoval revoluční úlohu rolnictva v buržoazně-demokratické revoluci apod. Hlavními předsta-viteli menševismu byli Martov⁶, Axelrod⁷, Zasuličová⁸, Potresov⁹ a Dan¹⁰. Na pozice menše-vismu přešel též Plechanov.¹¹ Po porážce revoluce 1905 až 1907 se menševici rozštěpili na skupinu menševiků-likvidátorů, požadující likvidaci ilegální a revoluční proletářské strany, a malou skupinu menševiků-straníků, vystupujících naopak proti této likvidaci. Na Pražské konferenci sociálněde-mokratické strany Ruska (SDDSR) v lednu 1912 byli menševici-likvidátoři¹² ze strany vyloučeni a od té doby vystupovali jako samostatná strana, používající rovněž názvu SDDSR. Za I. světové vál-ky zaujala většina menševiků stanovisko sociálšovinismu (požadavek „obrany vlasti“), menší část se postavila proti válce (tzv. menševici-internacionalisté).

Po únorové revoluci 1917 představovali menševici druhou nejsilnější stranu v sovětech (po eserech¹³), podporovali Prozatímní vládu, do do níž v létě 1917 vstoupili, takže v důsledku své evidentně oportunní politiky pochopitelně postupně ztráceli pozice doslova ve všech vrstvách obyvatelstva. Po říjnovém převratu zaujali menševici k diktatuře proletariátu po výtce nepřátelský postoj, mnozí dokonce přešli na stranu kontrarevoluce, ačkoli někteří z menšinářů se proti kontra-revoluci i intervenci postavili a navzdory opozičnímu stanovisku vůči bolševikům se sověty spolu-pracovali. Sami totiž měli až do roku 1920 v sovětech nemalé zastoupení. V pozdějších letech sovět-ské moci přestal menševismus jako politický směr existovat, tudíž se část menševiků odebrala do emigrace, kde po jistou dobu ještě působila.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Menševici dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Men%C5%A1evici

2 Ruská sociálnědemokratická dělnická strana resp. Sociálnědemokratická dělnická strana Ruska (SDDSR) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A1_soci%C3%A1ln%C4

%9B_demokratick%C3%A1_d%C4%9Blnick%C3%A1_strana 

3a) II. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) v Bruselu a Londýně roku 1903 dle Wocasova stalinského blogu viz https://wocasovawebovastranka.wordpress.com/2022/12/31/ii-sjezd-ruske-socialne-demokraticke-delnicke-strany-rsdds-v-bruselu-a-londyne-roku-1903/

3b) II. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) v Bruselu a Londýně roku 1903 dle V. I. Lenin, Vybrané spisy 1, str. 763, Vybrané spisy v 5 svazcích, nakladatelství Svoboda, Praha 1972 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5611011331094993839?hl=cs

4 Legální marxismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5258569842991476941

5 Ekonomismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3453953146873599650

6 Martov, Julij Osipovič [vl. jm. Cederbaum] (1873–1923)byl ruský politik a žurnalista, vůdce frakce menševiků v rámci Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS). Ju. O. Martov dle české wikipedie viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julij_Osipovi%C4%8D_Martov

7 Axelrod, Pavel Borisovič [vl. jm. Boruch, Pinčus Joselevič] (1850-1928) byl ruský politik, podni-katel a menševický revolucionář. P. B. Axelrod dle české wikipedie viz: https://cs.wikipedia.orgwi

ki/Pavel_Axelrod

8 Zasuličová, Věra Ivanovna (1849–1919) byla ruská marxistická spisovatelka a revolucionářka dle české wikipedie viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_Zasuli%C4%8Dov%C3%A1

9 Potresov, Alexandr Nikolajevič (1869-1934) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4514789015565675446

10 Dan, Fjodor Iljič [vl. jm. Gurvič] (1871–1947) byl ruský politik a člen strany menševiků. F. I. Dan dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fjodor_Dan

11 Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918) byl ruský politik, marxistický filozof a menševik dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Plechanov

12 Likvidátorství (lat.): pravicově oportunistický a revizionistický směr v ruské sociálnědemokratické straně, zaměřený na likvidaci revoluční proletářské strany a popírající historické poslání dělnické třídy. Vznikl v době nástupu reakce po porážce revoluce 1905-07 a usiloval o to, aby odvrátil dělníky od přípravy nové revoluce: proletářská strana měla být nahrazena legální reformistickou stranou západoevropského typu. Likvidátorství vyjadřovalo prohloubení krize menševismu, jako otevřený přechod na pozice liberální buržoazie. Nositeli likvidátorství byly maloburžoazní živly, které se v době vzestupu revolučně-demokratického hnutí přimkly k sociálnědemokratické straně a po své porážce ideově žalostně kapitulovaly před carismem. Bolševici svedli s likvidátory vítězný boj a menševici-likvidátoři byli na VI. Konferenci SDDSR 1912 ze strany vyloučeni. — V širším slova smyslu byly později likvi-dátorstvím označovány ty krajně pravicové oportunistické tendence v KS, jež dospěly až k popí-rání nutnosti revoluční strany. Komunistická internacionála svedla s těmito tendencemi vítězný boj v období dočasné stabilizace kapitalismu ve 20. letech, KSČ v procesu bolševizace a v krizovém období koncem 60. let.

13a) Eseři [rus. ze zkratky SR, tj. socialisté-revolucionáři] viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/757554530183094881

13b) Eseři, Strana socialistů revolucionářů (zkráceně: eseři) byla předrevoluční politická strana v Rusku existující v letech 1901 až 1918. Její zaměření bylo agrárně (rolnicky) sociální, vycházející z myšlenek tzv. narodnictví. Lze konstatovat, že strana Eserů, jíž předsedal ruský revolucionář, poli-tik, spisovatel, žurnalista a filozof Viktor Michailovič Černov (1873-1952), existovala od roku 1903 do roku 194-0. Samotní Socialisté revolucionáři dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Strana_socialist%C5%AF-revolucion%C3%A1%C5%99%C5%AF