Legální marxismus (dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku)
Legální marxismus, ideově politický směr části ruské liberální buržoazie na konci 19. a na počátku 20. století, který využíval v kritice narodnické1 sociologie některé prvky marxismu. Legální marxismus byl odrazem marxismu v buržoazní literatuře, obhajoval kapitalismus, marxismus zbavoval jeho revolučního jádra. P. B. Struve2, N. A. Berďajev3 a jiní legální marxisté dočasně spolupracovali s dělnickým hnutím. Lenin odhalil protimarxistickou podstatu legálního marxismu, zastávajícího objektivismus v teorii a kantovské pozice ve filozofii. Lze říci, že jakkoli legální marxismus bylo ruské marxistické hnutí založené na konkrétní interpretaci marxistické teorie, jehož zastánci působili v socialistických kruzích v letech 1894 až 1901, je možné jej definovat jako «IDEOVĚ-POLITICKÝ SMĚR LIBERÁLNÍHO SMÝŠLENÍ, který vznikl v Rusku na konci 19. století. Čelními teoretiky skupiny legálních marxistů byli Petr Struve, Nikolaj Berďajev, filosof, ekonom a pravoslavný teolog Sergej Bulgakov4, jehož zaujalo Marxovo učení, avšak svou pouť „od marxismu k idealismu“ završil jako jeden z vůdců ruského idealismu.
„Legální marxismus“ zastoupený Petrem Berngardovičem Struvem (1870-1944), Sergejem Nikolajevičem Bulgakovem (1871-1944), Nikolajem Alexandrovičem Berďajevem (1874-1948), Michailem Ivanovičem Tugan-Baranovským5 (1865-1919) a dalšími.
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1 Narodnictví bylo společenské hnutí v Rusku 60. a 70. let XIX. století. Ideově spojovalo prvky agrární demokracie s rolnickým utopickým socialismem, naději, že bude možné vynechat kapitalistickou cestu vývoje. Narodnictví dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Narodnictv%C3%AD
2 Struve, Petr Bernardovič (1870–1944), ruský filozof, historik, ekonom, veřejný činitel a novinář, roku 1898 autor Manifestu ruské sociálnědemokratické strany pracujících ku příležitosti jejího založení dle české wikipedie viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pjotr_Berngardovi%C4%8D_Struve
3 Berďajev, Nikolaj Alexandrovič (1874-1948), ruský náboženský filozof, od roku 1922 v emigraci, hlavně v Paříži. Vyšel z tzv. legálního marxismu, po roku 1905 příslušník filozofické i politické reakce, jenž propadl náboženské mystice. Berďajev spatřoval východisko v tzv. Novém křesťanství spojeném s existencionalismem a antimarxisticky a protisovětsky vyhroceném. Lze konstatovat, že jakkoli se N. A. Berďajev na rozdíl od P. B. Struveho kladně vyjádřil k uznání sovětské moci, s ohledem na svůj až nerusky vypjatý indiuviduialismus se necítil mezi krajany příliš dobře. N. A. Berďajev dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikolaj_Ber%C4%8Fajev
4 Bulgakov, Sergej Nikolajevič (1871–1944) ruský filosof, ekonom, politik, pravoslavný teolog, jenž promoval roku 1894 na právnické fakultě. Jakkoli S. N. Bulgakova zaujalo během studií učení Karla Marxe, po bližším seznámení s jeho dílem se přiklonil k filosofii V. S. Solovjova, vlivného ruského filosofa, publicisty, univerzitního učitele, teologa a mystika, blízkého přítele F. M. Dostojevského. Myšlenky V. S. Solovjova ovlivnily mj. československého prezidenta T. G. Masaryka. S. N. Bulgakov dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Sergej_Nikolajevi%C4%8D_Bulgakov
5 Tugan-Baranovskyij, Michail Ivanovič (1865-1919) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/1354652399093503104
Komentáře
Okomentovat