Tektologie Bogdanova

 

Tektologie čili «všeobecná organizační věda» je vědecká disciplína vyvinutá ekonomem, lékařem a zaklatelem románového žánru sci-fi v Rusku  A. A. Bogdanovem¹ ve 20. letech XX. století, v níž publikoval podstatně rozšířený projekt své stejno-jmenné práce (čítající tři svazky). Dílo, lze říci re-nesančního a všestranného autora však zůstalo své době nepochopeno, přičemž jeho současníky buď neuznáno či opomenuto.

                V souladu se základními předpoklady «tektologi-e» mohou dva nebo více prvků zahrnutých do jednoho pro-cesu se speciální organizací (organizovaností) překonat úči-nnost fungování stejných prvků samostatně, nebo mohou ustupovat dílčí práci a vzájemnému ovlivňování (což Bog-dadanov považuje za „neutrální“ typ interakce).

       

             «Tektologie» se věnuje zvážení, analýze a teorii or-

ganizačního faktoru, kdy se správným použitím zvyšuje ú-

činnost prvků obsažených v celku. 

 

 

Klíčové ideje «Tektologie»

 

        Ve třídílné práci A. A. Bogdanov navrhl vysvětlit

procesy vývoje přírody a společnosti na základě 

principu  rovnováhy, převzatého z přírodních věd. 

Všechny rozvíjející se objekty přírody a společnosti

jsou podle Bogdanova integrálními formacemi nebo systémy, skládajícími se z 

mnoha prvků.

        BOGDANOV POVAŽOVAL ROVNOVÁŽNÝ STAV SYSTÉMU NIKOLI ZA JEDNOU PRO-

VŽDY DANÝ, ALE CHÁPAL JEJ JAKO DYNAMICKOU A POHYBLIVOU ROVNOVÁHU PŮ-

SOBÍCÍ VLASTNÍ NEUSTÁLOU INTERAKCÍ PROGRESIVNĚ SE ROZVÍJEJÍCÍHO SYSTÉ-

MU S PROSTŘEDÍM, ČASEM VEDE K SYSTÉMOVÉ NEROVNOVÁZE, DISBALANCI I NE-

STABILITĚ (KRIZI) A VRCHOLÍ STRUKTURÁLNÍM PŘIZPŮSOBENÍM, DIALEKTICKY 

ÚSTÍCÍM V NOVOU STABILITU A ROVNOVÁHU, VE VYŠŠÍ FÁZI SVÉHO DALŠÍHO ROZ-

VOJE.

            „Zákon rovnováhy“ formulovaný Le Chatelierem pro fyzikální a chemické objekty má podle 

Bogdanova univerzální charakter a je „výrazem strukturální stability“ vyvíjejících se systémů jakékoli 

úrovně organizace hmoty. Jejich struktura se objevuje jako  výsledek boje a interakce protikladů 

(vícesměrných prvků) a „pohyblivé rovnováhy“ jako celku - jako trvalé přizpůsobování (neu)stále

se měnícímu vnějšímu prostředí skrze nevyhnutelné strukturální změny a nahrazování jedné 

rovnováhy a stabilního stavu druhým.²

        Charakteristickým rysem Bogdanovovy teorie rovnováhy je tvrzení, že protiklady se 

musí  vyrovnávat, vyrovnávat se navzájem, a pouze takovým způsobem může být dosa-

ženo stabilního stavu systému.

        Při vývoji systémů fungují současně dvě opačné tendence: 

                                    

                                     1. Zvýšená stabilita díky integračním procesům, snaha o rovnováhu;  

                                     2. Pokles stability způsobený vznikem „systémových rozporů“.  

        Tyto rozpory mohou na určité úrovni svého vývoje vést ke krizi. Bogdanov píše, že zkušeností z případů tohoto druhu je bezpočet a jsou hlavním materiálem pro Goetheho poetický vzorec:

                                                                  

                          „Přiměřené se stalo absurdním,

                           A dobro změnilo se ve zlo...“

        „Dříve či později se systémové rozpory prohloubí natolik, že převáží nad organizačním spojením (systému); pak zákonitě musí přijít krize, vedoucí buď k jeho transformaci, nebo k rozpadu, zhroucení.“

        „Ze systémových rozporů vyplývá organizační úkol, o to naléhavější, čím urputnější je rozvoj jejich kontradikcí, úlohy je řešit nebo eliminovat.“ Život o tom rozhoduje buď negativním způsobem - samotný systém je zničen, například organismus umírá, nebo způsobem pozitivním - transformací systému a osvobozením od rozporů.“

        Uspořádanější, logická a ucelená čili „harmoničtější“ kombinace systémových prvků obsahuje méně „rozporů“. To znamená vyšší organizaci.³

 

Reakce současníků 

         Tektologie A. A. Bogdanova zůstala nepochopena a neuznaná jeho současníky, zejména V. I. Le-ninem v souvislosti s řadou ideologických odlišností (Bogdanov přijal některé ze Spencerových⁴

pozitivistických záměrů).     

            Tento stav již velmi pregnantně vyjádřil sovětský botanik arménského původu A. L. Tachtadžjan⁵: 

                  V sovětském Rusku se Bogdanovova tektologie setkala

                   s nepřátelstvím marxistických filozofů a byla obvykle 

                   vnímána jako projekce empiriomonismu.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1 Jušmanov, V. V., Rovnovážná teorie Bogdanova a Bucharina, systémový přístup a teorie samoorganizace systémů (nepřístupné spojení) - rusky - Archivováno 8. července 2013. 

2 Bogdanov A. A., Eseje o organizační vědě (nepřístupný odkaz). Archivováno 27. září 2011.

3 rusky Bogdanov, А. А. . Archivováno 27 сентября 2011 года.

4 Spencer, Herbert (1820-1903) byl klasický britský sociolog a filosof, který v sociologii zastával

 tzv. „organicistický proud“ zdůrazňující evidentní podobnost rysů lidské společnosti a biolo-

gického organismu. Herbert Spencer dle wikipedie viz https://cs.wikipedia.org /wiki/Herbert

_Spencer

 5  Tachtadžjan, Armen Leonovič (1910–2009) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org

/wiki/Armen_Tachtad%C5%BEjan