Pražská konference Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) čili VI. Všeruská konference SDDSR (18.-30. ledna 1912)
Místem konání VI. Všeruské konference byl Lidový dům v pražské Hybernské ulici.
Pražská konference1 Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) čili VI. Všeruská konference SDDSR (18. - 30. ledna 1912)
VI. sjezd RSDDS se konal ve dnech 18. až 30. ledna 1912 v Praze v tehdejším Rakousku-Uhersku, a je proto také znám jako Pražská konference.
Sjezdu se zúčastnilo 18 delegátů, s výjimkou dvou menševiků všichni bolševici. Ti zastupovali části strany činné v nejdůležitějších městech Ruské říše a redakce některých deníků dělnického hnutí. Sjezdu předsedal, V. I. Lenin který referoval o aktuálním stavu a stál za vypracováním všech usnesení shromáždění. Významný byl mimo jiné ten, který schválil vyloučení ze strany křídla „likvidátorů“2
Delegáti zvolili nový Ústřední výbor, do jehož vedení byli delgováni Lenin, Gološčokin3, Zinověv4, Malinovskij5, Ordžonikidze6, Spandarjan7 a Švarcman. ÚV ve stejném složení shromážděné na plenárním zasedání během konference také interně kooptovalo Stalina a Bělostockého.
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1 Viz článek Leopolda Vejra 100 let od pražské konference ruské sociální demokracie - 100 let od vyhnání likvidátorů ze strany z webu kominiternet.cz zde: http://kominternet.cz/subdom/teorie/2148_lenin_praha.html
2 Likvidátorství: pravicově oportunistický a revizionistický směr v Ruské sociálnědemokratické dělnické straně (RSDDS), zaměřený na likvidaci revoluční a proletářské strany a popírající historické poslání revoluční dělnické třídy. Vznikl v době nástupu reakce po porážce revolučních událostí let 1905-07 a usiloval o to, aby odvrátil dělníky od přípravy revoluce nové, přičemž měla být proletářská strana nahrazena legální reformistickou stranou západoevropského typu. Likvidátorství vyjadřovalo prohloubení krize menševismu, jeho otevřený přechod na pozice liberální buržoazie. Nositeli likvidátortví byly maloburžoazní živly, které se v době vzestupu revolučně demokratického hnutí přimkly k sociálnědemokratické straně a po porážce revoluce ideově kapitulovaly před carismem. Bolševici svedli s likvidátorstvím vítězný boj a menševici-likvidátoři byli na VI. konferenci RSDDS, tzv. Pražské v lednu 1912 ze strany vyloučeni. — V širším slova smyslu byly později jako likvidátoři nazýváni ty krajně pravicové oportunistické tendence v komunistických stranách, jež dospěly až k popírání nutnosti revoluční strany. Komunistická internacionála svedla s těmito tendencemi vítězný boj v období dočasné stabilizace kapitalismu ve 20. letech XX. století, KSČ pak v procesu bolševizace a v krizovém období koncem 60. let XX. století.
3 Gološčokin, Filipp Isajevič [vl. jm. Isaj Isaakovič] (1876-1941) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Filipp_Isajevi%C4%8D_Golo%C5%A1%C4%8Dokin
4 Zinověv, Grigorij Jevsejevič [vl. jm. Hirsch Apfelbaum, znám též jako Ovsej-Geršon Aronovič Radomyslskij] (1883-1936) viz zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3923772062830318610
5 Malinovskij, Roman Vaclavovič (1876–1918) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Roman_Malinovskij
6 Ordžonikidze, Grigorij Konstantinovič [znám také pod jménem Sergo Ordžonikidze] (1886–1937) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Grigorij_Konstantinovi%C4%8D_Ord%C5%BEonikidze
7 Spandarjan, Suren Spandarovič (1882-1916) dle ruské wikipedie viz zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8631125069284178076
Komentáře
Okomentovat