Skupina Osvobození práce (1883-1903)
Skupina Osvobození práce propagovala v Rusku marxismus; přeložila do ruštiny, vydala v zahraničí a rozšiřovala v Rusku Marxovy a Engelsovy práce Manifest Komunistické strany, Námezdní práce a kapitál, Vývoj socialismu od utopie k vědě a jiné. Plechanov a jeho skupina zasadili těžkou ránu narodnictví. G. V. Plechanov podrobil ve svých pracích Socialismus a politický boj (1883), Naše neshody (1885) aj. marxistické kritice reakční narodnické teorie (o nekapitalistické vývojové cestě Ruska, popírání pokrokové úlohy proletariátu v revolučním hnutí, subjektivně idealistický názor narodniků na úlohu osobnosti v dějinách atd.). Dva návrhy programu ruských sociálních demokratů (z roku 1883 a 1885), které napsal Plechanov a vydala skupina Osvobození práce, znamenaly významný pokrok v přípravách k založení sociálně demokratické strany v Rusku. Zvlášť velký význam pro rozšíření marxistických názorů měla Plechanovova (Beltovova) práce O vývoji monistického názoru na dějiny (1895) aj. Skupina vydala a rozšířila v Rusku čtyři sešity sborníku Social-Demokrat a rovněž edici populárních brožur pro dělníky.
Avšak skupina Osvobození práce se dopouštěla i závažných chyb: nedovedla se zbavit zbytků narodnické ideologie, přeceňovala úlohu liberální buržoazie a podceňovala revolučnost rolnictva. Tyto chyby se staly zárodkem budoucích menševických názorů Plechanova a jiných členů skupiny.
Lenin napsal, že „skupina Osvobození práce založila sociální demokracii jen teoreticky a udělala první krok směrem k dělnickému hnutí“ (Spisy 20, Praha 1959, s. 283).
Skupina navázala spojení s mezinárodním dělnickým hnutím a od prvního kongresu II. internaci-onály v roce 1889 v Paříži zastupovala ruskou sociální demokracii na dalších jejích kongresech.
Na II. sjezdu SDDSR v srpnu 1903 oznámila skupina Osvobození práce, že zastavuje svou činnost.
V. I. Zasuličová (dle porálu
Skupina OSVOBOZENÍ PRÁCE (1883-1903) dle portálu marxists.org:
Skupina Osvobození práce — první ruská marxistická skupina,
kterou založil roku 1883 v Ženevě G. V. Plechanov. Kromě Plechanova byli
členy skupiny P. B. Axelrod, L. G. Dejč, V. I. Zasuličová a V. N.
Ignatov.
Marxist.org, CzWiki viz zde: https://czwiki.cz/Lexikon/V%C4%9Bra_Zasuli%C4%8Dov%C3%A1)
P. B. Axelrod (vl. jm. Joselevič Boruch Pinchus) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Axelrod
L. G. Dejč (Leo Deutsch) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Grigorjevi%C4%8D_Dej%C4%8D
Osvobození práce bylo první ruskou marxistickou organizací, založenou roku 1883 v Ženevě z iniciativy bývalých aktivních narodniků2 – černopěredělců3 – P. B. Axelroda4 (který se stal de facto hlavním ideologem skupiny), L. G. Dejče (Leo Deutsch)5, V. I. Plechanova6. V roce 1884 Leo Dejč (kvůli svému zatčení) a Ignatov (kvůli úmrtí) z aktivit ve skupině Osvobození práce vypadli, v roce 1888 byl přijat S. M. Ingerman7, jenž ve formaci Osvobození práce aktivně fungoval až do svého přestěhování do Ameriky v roce 1891.
Vznik uskupení Zrod ruského dělnického hnutí, neúspěchy hnutí narodnického si vynutily hledání nové revoluční teorie. V exilu se Plechanov a jeho spolupracovníci seznámili se zkušenostmi západoevropského dělnického hnutí a studovali teorii vědeckého socialismu. To vedlo k radikální revizi jejich vlastní revoluční praxe. V oznámení o vzniku Knihovny současného socialismu ze dne 13. září (25) 1883 vytyčila skupina Osvobození práce své hlavní cíle a úkoly: 1. překlad nejdůležitějších děl K. Marxe a B. Engelse do ruštiny, jakož i prací jejich následovníků s cílem šíření myšlenek vědeckého socialismu; 2. kritika narodnictví a rozpracování problémů ruského společenského života z pohledu teorie marxismu.
Činnost skupiny
V roce 1882 přeložil Plechanov do ruštiny Manifest komunistické strany.8 Následně skupina přeložila a publikovala práce K. Marxe a B. Engelse: Námezdní práce a kapitál (1883)9, Vývoj vědeckého socialismu (1884), Řeč o svobodě obchodu (1885), Bída filozofie10 (1886), Ludvík Feuerbach (1892)11, 18. brumaire Ludvíka Bonaparta (1894)12, Bedřich Engels, O hospodářském vývoji Ruska (1894)13. Osnova takových aktivit od 80. let do začátku let 90-tých se studovala v prvních sociálně demokratických organizacích v Rusku a hrála významnou roli při obratu revoluční mládeže k marxismu. Plechanovovy práce, jež objasnily aplikaci marxistických idejí na Rusko, měly velký význam. Ve svých dílech Socialismus a politický boj14 (1883), Naše neshody15 (1885) je uvedena podrobná kritika teorie a taktiky narodnictví16, závěr je oprávněný, že Rusko vstoupilo na cestu kapitalismu, je prokázáno, že nejdůležitější rozhodující silou nadcházející revoluce není rolnictvo, ale proletariát, předkládá se úkol vytvoření dělnické socialistické strany v Rusku. Velký význam pro založení ruské sociální demokracie měly také dva projekty programu skupiny Osvobození práce, které napsal Plechanov. První z nich (1883) obsahoval určité ústupky narodnictví. Po diskusi v kroužcích sociálních demokratů napsal Plechanov druhý - „Návrh programu ruských sociálních demokratů“ (1885). Teoretická část obsahovala hlavní prvky programu marxistické strany. Praktická - se skládala z požadavků:
1) obecně demokratická přeměna 2) opatření v zájmu dělníků; 3) opatření v zájmu rolníků
Lenin provedl podrobný rozbor druhého požadavku (viz „Návrh programu naší strany“ v knize: - rusky - Úplné sebrané spisy, 5. vydání, sv. 4, str. 211-239). Tento dokument skupiny Osvobození práce byl jediným publikovaným programem ruské sociální demokracie před programem RSDDS vypracovaným Leninem vedenou Iskrou. V roce 1895 vyšlo Plechanovovo nové dílo „O vývoji monistického pohledu na dějiny“. Kritizuje „subjektivní sociologii“ narodnictví a dokazuje nekonzistenci narodnických názorů na roli idejí, osobnosti a mas v historii. Na šíření marxismu se podíleli všichni členové skupiny. Kromě série „Knihovna současného socialismu“ vydala skupina sérii „Dělnická knihovna“ (S. Dikshtein, „Kdo čím žije?“, Předmluva G. V. Plechanova, 1885; P. Axelrod, „Dělnické hnutí a sociální demokracie“, 1884; „Projev P. A. Alexejeva u soudu“ s předmluvou G. V. Plechanova, 1889; V. Zasuličová, „Varlen před soudem nápravné policie“, 1890 a další). V roce 1888 vydala skupina Osvobození práce sborník «Social-demokrat» a v letech 1890-1892 pak literární a politický přehled „Sociální demokrat“ (4 knihy), který propagoval revoluční myšlenky marxismu, podroboval kritice narodnictví a osvětloval aktivity ruských a mezinárodních sociálních demokratů. Spolu s teoretickými a propagandistickými činnostmi vedla skupina Osvobození práce v zahraničí velkou práci, aby spojila síly ruské sociální demokracie. Na podzim roku 1888 skupina založila Ruskou sociálně demokratickou unii; na konci roku 1894 byl vytvořen Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí, jehož redakce patřila do skupiny Osvobození práce. V listopadu 1898 se skupina Osvobození práce rozešla s většinou členů «Svazu» (Kričevskij, Prokopovič, Akimov, Kuskov a další), kteří se vydali cestou ekonomismu17. Osvobození práce vedlo rozhodný boj proti oportunismu a striktně se drželo linie revolučního vědeckého socialismu. Přes obrovské potíže měla skupina kontakty se sociálně demokratickými organizacemi v Rusku (Moskva, Petrohrad, Kyjev, Charkov, Vilnius, Riga, Minsk, Oděsa, Nižnij Novgorod atd.). V květnu 1895 se Lenin setkal ve Švýcarsku s Plechanovem a roku 1896 se v Ženevě společně dohodli na vydání sborníku «Работник» («Pracovník»). Petrohradský Svaz boje za osvobození dělnické třídy, založený Leninem v roce 1895, navázal úzké vztahy se skupi-nou Osvobození práce; za svého zástupce na Mezinárodní socialistický kongres (1896, Londýn) «Svaz» zvolil Plecha-nova. Vzájemná pouta se oslabila po zatčení Lenina, jeho nejbližších soudruhů a příchodu „ekonomistů“ do vedení «Svazu». Jmenovitě se jednalo o ruského sociologa, politického činitele a jednoho z prvních profesorů sociologie v Rusku K. M. Tachtareva, ruskou revolucionářku, členku Svazu boje za osvobození dělnické třídy i RSDDS, překladatelku a spisovatelku A. A. Jakubovovou a další. V listopadu 1898 skupina odmítla vydávat publikace zahraničního svazu ruských sociálních demokratů, protože v něm začali převládat oportunisté a v květnu 1900 se s ním nakonec rozešla a založila nezávislé nakladatelství Social-Demokrat. Skupina Osvobození práce udržovala kontakty se sociálně demokratickými stranami a organizacemi Německa, Francie, Anglie, Polska, Bulharska, Švýcarska, Rakouska a Maďarska. Skupina měla kontakty s významnými osobnostmi socialistického hnutí na Západě: E. B. Avelingem, přírodovědcem a propagátorem Darwinovy evoluční teorie, ateismu a socialismu, vědcem a autorem mnoha knih i brožur, především však zakládajícím členem Socialistické ligy a Nezávislé dělnické strany. Aveling byl dlouholetým partnerem nejmladší dcery Karla Marxe Eleanor. Mezi další členy skupiny Osvobození práce patřili bulharský politický činitel, teoretik a pedagog D. Blagojev čili D. B. Nikol-Djadotov, položivší základy šíření marxismu v Bulharsku a zakladatel Bulharské sociálně demokratické dělnické strany a Komunistické strany Bulharska. Dále pak italský filozof a marxistický teoretik, učitel Antonia Gramsciho18 a překladatel Komunistického manifestu19 do italštiny Antonio Labriola20, zakladatel a v letech 1892–1913 třetí předseda Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) August Bebel21, německý socialista a jeden z hlavních zakladatelů SPD Wilhelm Liebknecht22 Skupina Osvobození práce dle prvního svazku knihy V. I. Lenin, vybrané spisy v pěti svazcích, byla první ruská bylaprvní ruskou marxistickou skupinou, kterou založil v roce 1883 ve Švýcarsku G. V. Plechanov. Kromě Plechanova byli členy skupiny P. B. Axelrod, L. G. Dejč, V. I. Zasuličová a V. N. Ignatov. Skupina "Osvobození práce" propagovala marxismus v Rusku, přeložila do ruštiny, vydala v zahraničí a rozši-řovala v Rusku Marxovy a Engelsovy práce Manifest Komunistické strany a Námezdní práce a kapitál, Vývoj socia-lismu od utopie k vědě aj. a popularizovala marxismus ve svých publikacích. Skupina „Osvobození práce“ zasadila těžkou ránu narodnictví, které bylo hlavní ideologickou překážkou při šíření marxismu a rozvíjení sociálnědemokratického hnutí v Rusku. Ve svých spisech Socialismus a politický boj (1883), Naše neshody (1885) aj. kritizoval Plechanov z marxistických pozic narodnické teorie o nekapitalis-tickém vývoji Ruska, subjektivně idealistický názor narodniků na úlohu osobnosti v dějinách, popírání pokrokové úlohy proletariátu v revolučním hnutí aj. Dva návrhy programu ruských sociálních demokratů (z let 1883 a 1885), které napsal Plechanov a vydala skupina Osvobození práce, byly významným krokem v přípravě a vyt-voření sociálnědemokratické strany v Rusku. Zvlášť velký význam pro rozšíření marxistických názorů, pro zdůvod-nění a obhajobu dialektického a historického materialismu měla kniha G. V. Plechanova (N. Běltova) O vývoji monistického názoru na dějiny (1895), která „vychovala celou generaci ruských marxistů“ (V. I. Lenin (V. I. Lenin, Spisy, sv. 16, čes. vyd., 1958, str. 277). Skupina vydala a rozšířila v Rusku čtyři čísla sborníku Social-Demokrat a serii populárních brožur pro dělníky. Engels vítal založení skupiny „Osvobození práce“, „která přijímá otevřeně a bezvýhradně Marxovy velké ekonomické a historické teorie“ (K. Marx – B. Engels, Vybrané dopisy, čes. Vyd. 1952, str. 349). Plechanov a Zasuličová byli osobními přáteli Engelse a mnoho let si s ním dopisovali. Skupina navázala spojení s mezinárodním dělnickým hnutím a od prvního kongresu II. internacionály v roce 1889 v Paříži po celou dobu své existence zastupovala ruskou sociální demokracii na všech kongresech Internacionály. Avšak skupina „Osvobození práce“ měla i závažné chyby: měla i závažné chyby: přeceňovala úlohu liberální buržoazie a podceňovala revolučnost rolnictva jakožto zálohy proletářské revoluce. Tyto chyby byly zárodkem budoucích menševických názorů Plechanova a jiných členů skupiny. Lenin napsal, že „skupina Osvobození práce založila sociální demokracii jen teoreticky a učinila první krok k dělnickému hnutí“ (Spisy, sv. 20, čes. vyd., 1959 , str. 283). V roce 1894 byl z podnětu skupiny založen Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí. V roce 1900 členové skupiny Osvobození práce a jejich přívrženci vystoupili ze Svazu a založili revoluční organizaci Sociální de-mokrat. Členové skupiny Plechanov, Axelrod a Zasuličová byli redaktory časopisů Jiskra a Zarja. Na II. sjezdu SDD-SR v srpnu 1903 prohlásila skupina Osvobození práce, že zastavuje svou činnost. „Oznámení o opětném vydávání publikací skupiny «Osvobození práce», které napsal v prosinci 1899 Axelrod, bylo uveřejněno začátkem roku 1900 jako leták a ve „Vádemékum pro redakci časopisu «Rabočeje dělo». Program publicistické činnosti skupiny «Osvobození práce», vyložený v „Oznámení“, byl realizován teprve poté, když začala vycházet Zarja a Jiskra. Skupina Osvobození práce dle prvního svazku knihy V. I. Lenin, vybrané spisy v pěti svazcích, byla první ruská bylaprvní ruskou marxistickou skupinou, kterou založil v roce 1883 ve Švýcarsku G. V. Plechanov. Kromě Ple-chanova byli členy skupiny P. B. Axelrod, L. G. Dejč, V. I. Zasuličová a V. N. Ignatov. Skupina "Osvobození práce" propagovala marxismus v Rusku, přeložila do ruštiny, vydala v zahraničí a rozši-řovala v Rusku Marxovy a Engelsovy práce Manifest Komunistické strany a Námezdní práce a kapitál, Vývoj socialis-mu od utopie k vědě aj. a popularizovala marxismus ve svých publikacích. Skupina „Osvobození práce“ zasadila těžkou ránu narodnictví, které bylo hlavní ideologickou překážkou při šíření marxismu a rozvíjení sociálnědemokratického hnutí v Rusku. Ve svých spisech Socialismus a politický boj (1883), Naše neshody (1885) aj. kritizoval Plechanov z marxistických pozic narodnické teorie o nekapita-listickém vývoji Ruska, subjektivně idealistický názor narodniků na úlohu osobnosti v dějinách, popírání pokrokové úlohy proletariátu v revolučním hnutí aj. Dva návrhy programu ruských sociálních demokratů (z let 1883 a 1885), které napsal Plechanov a vydala skupina Osvobození práce, byly významným krokem v přípravě a vytvoření sociálnědemokratické strany v Rusku. Zvlášť velký význam pro rozšíření marxistických názorů, pro zdů-vodnění a obhajobu dialektického a historického materialismu měla kniha G. V. Plechanova (N. Běltova) O vývoji monistického názoru na dějiny (1895), která „vychovala celou generaci ruských marxistů“ (V. I. Lenin (V. I. Lenin, Spisy, sv. 16, čes. vyd., 1958, str. 277). Skupina vydala a rozšířila v Rusku čtyři čísla sborníku Social-Demokrat a serii populárních brožur pro dělníky. Engels vítal založení skupiny „Osvobození práce“, „která přijímá otevřeně a bezvýhradně Marxovy velké ekonomické a historické teorie“ (K. Marx – B. Engels, Vybrané dopisy, čes. Vyd. 1952, str. 349). Plechanov a Za-suličová byli osobními přáteli Engelse a mnoho let si s ním dopisovali. Skupina navázala spojení s mezinárodním dělnickým hnutím a od prvního kongresu II. internacionály v roce 1889 v Paříži po celou dobu své existence zastupovala ruskou sociální demokracii na všech kongresech Internacionály. Avšak skupina „Osvo-bození práce“ měla i závažné chyby: měla i závažné chyby: přeceňovala úlohu liberální buržoazie a podceňovala revolučnost rolnictva jakožto zálohy proletářské revoluce. Tyto chyby byly zárodkem budoucích menševických názorů Plechanova a jiných členů skupiny. Lenin napsal, že „skupina Osvobození práce založila sociální demokracii jen teoreticky a učinila první krok k dělnickému hnutí“ (Spisy, sv. 20, čes. vyd., 1959 , str. 283). V roce 1894 byl z podnětu skupiny založen Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí. V roce 1900 členové skupiny Osvobození práce a jejich přívrženci vystoupili ze Svazu a založili revoluční organizaci Sociální demokrat. Členové skupiny Plechanov, Axelrod a Zasuličová byli redaktory časopisů Jiskra a Zarja. Na II. sjezdu SDDSR v srpnu 1903 prohlásila skupina Osvobození práce, že zastavuje svou činnost. „Oznámení o opětném vydávání publikací skupiny «Osvobození práce», které napsal v prosinci 1899 Axelrod, bylo uveřejněno začátkem roku 1900 jako leták a ve „Vádemékum pro redakci časopisu «Rabočeje dělo». Program publicistické činnosti skupiny «Osvobození práce», vyložený v „Oznámení“, byl realizován teprve poté, když začala vycházet Zarja23 a Jiskra24. Zpracoval Lukáš Sluka
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918) byl ruský politik, marxistický filozof a menševik. V roce 1882 roce pře-ložil do ruštiny Marxův Manifest komunistické strany, vydal knihu o francouzských materialistech 18. století a mate-rialistické teorii dějin a poprvé zformuloval Marxovy a Engelsovy myšlenky tak, aby byly použitelné v Rusku. Roku 1883 založil v Ženevě klub Osvobození práce, k níž postupně přistoupili i ruská a marxistická spisovatelka a menše-vička Věra Zasuličová (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_Zasuli%C4%8Dov%C3%A1), ruský filozof, histo-rik, ekonom, veřejný činitel a novinář, Pjotr Bernardovič Struve, jenž Asistoval při setkáních marxistů a narodniků, kde se seznámil se svým budoucím oponentem Vladimirem Uljanovem (pozdějším V. I. Leninem). Napsal Manifest ruské sociálnědemokratické strany pracujících ku příležitosti jejího založení v roce 1898. Krátce před rozpadem této strany na bolševiky a menševiky ji P. B. Struve opustil a přešel do Konstituční demokratické strany – tzv. Kadeti – jíž byl také spoluzakladatelem), propagující liberální metody. Tuto stranu reprezentoval v předrevoluční ruské Dumě. Po Říjnovém převratu resp. revoluci publikoval P. B. Struve různé významné články o příčinách revoluce a přidal se k bě-logvardějcům. Ve vládě Petra Wrangela a Antona Děnikina byl ministrem zahraničních věcí. Následující tři desetiletí žil v emigraci v Paříži, jeho synové získali významné posty v Ruské pravoslavné církvi v zahraničí. Plechanovova kniha O vývoji materialistického názoru na dějiny mohla vyjít roku 1895 v Rusku a vzbudila pozornost mladých revolucioná-řů. Podle slov V. I. Lenina pomohla vychovat celou první generaci ruských marxistů". V češtině vyšla kniha pod náz-vem Materialistický názor na dějiny v nakladatelství Československé sociální demokracie roku 1946. G. V. Plechanov dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Plechanov 2 Narodnictví viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Narodnictv%C3%AD 3 Čjornyj pěreděl resp. Černé znovurozdělení 1879-82 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2797014682562206935 4 Axelrod, Pavel Borisovič [vl. jm. Boruch, Pinchus Joselevič] (1850-1928) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Axelrod 5 Dejč, Lev Grigorjevič (1855–1941), znám také jako Leo Deutsch dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Grigorjevi%C4%8D_Dej%C4%8D 6 Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918), byl ruský politik, marxistický filozof a menševik. V roce 1876 vstoupil do organizace „Půda a svoboda“ (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFda_a_svoboda a roku 1883 založil v Že-nevě klub „Osvobození práce“, k němuž se postupně připojili i Věra Ivanovna Zasuličová (1849–1919) - ruská marxis-tická spisovatelka a revolucionářka (viz )https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_Zasuli%C4%8Dov%C3%A1, P. B. Struve (1870–1944) – ruský filozof, historik, ekonom, veřejný činitel a novinář (viz https://cs.wikipedia.o/wiki/Pjotr_Berngardovi%C4%8D_Struve), Vladimír Uljanov (Lenin). Práce G. V. Plechanova, O vývoji materialistické-ho názoru na dějiny byla publikována roku 1895 v Rusku a vzbudila pozornost mladých revolucionářů. Podle Lenina právě tato kniha „pomohla vychovat celou první generaci ruských marxistů“. V češtině vydalo tuto Plechanovovu kni-hu roku 1946 Propagační oddělení Československé sociálnědemokratické strany. Stručné curriculum vitea G. V. Ple-chanova dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Plechanov 7 Ingerman, Sergej Israil Michailovič (1868-1943) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2885814438548862988 8 Karel Marx a Bedřich Engels, Manifest Komunistické strany dle české mutace portálu marxist.org viz: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm 9 Marx, Karel, Námezdní práce a kapitál viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1849/041849b.html 10 Marx, Karel, Bída filozofie viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1847/051847/051847.html 11 Engels, Bedřich, Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie, 1886 viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1886/ludfeu/index.htm 12 Marx, Karel, Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta viz https://www.marxists.org/cestina/marx- engels/1852/18_brumaire/index.htm 13 Viz B. Engels O hospodářském vývoji Ruska dle Bedřich Engels o Rusku, do ruštiny přeložila V. I. Zasuličová, Ženeva 1894 14 Plechanov, G. V., Socializmus a politický boj: Naše nezhody, SVPL - Slovenské vydavateľstvo politickej literatúry, 1959 15 Kniha G, V. Plechanova Naše neshody, kterou napsal v létě 1884 a byla vydána počátkem roku 1885 jako třetí číslo Knihovny současného socialismu, byla po brožuře Socialismus a politický boj druhou významnou teoretickou prezentací skupiny Osvobození práce. Význam tohoto Plechanovova spisu vysoce ocenil Engels v dopise V. I. Zasuličové ze dne 23. dubna 1885 (viz Korespondence K. Marxe a B. Engelse s ruskými politickými osobnostmi, 1951, s. 308–311). 16 Narodnictví (rus. народничество) bylo společenské hnutí v Rusku 60. a 70. let XIX. století. Narodnictví dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Narodnictv%C3%AD 17 Ekonomismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3453953146873599650 18 Gramsci, Antonio (1891–1937) byl italský politik, publicista, marxistický filosof a spolu s Amadeem Bordigou zakladatel Komunistické strany Itálie. Antonio Gramsci dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Antonio_Gramsci 19 Karel Marx a Bedřich Engels, Manifest Komunistické strany dle české sekce Marxistického internetového archivu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm 20 Labriola, Antonio (1843–1904) italský filozof a marxistický teoretik, učitel Antonia Gramsciho. Kromě Marxe byl ovlivněn Hegelem a učením Johanna Friedricha Herbarta. Silně ovlivnil vývoj italského socialismu, přeložil mj. Komunistický manifest do italštiny. Antonio Labriola dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Antonio_Labriola 21 Bebel, August (1840–1913) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/August_Bebel 22 Liebknecht, Wilhelm (1826-1900) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Liebknecht 23 Zarja — marxistický časopis pro vědu a politiku; vydávala jej legálně v letech 1901-1902 ve Stuttgartu redakce Jiskry. Celkem vyšla čtyři čísla (tři sešity): číslo 1 v dubnu 1901 (de facto 23. března podle nového kalendáře), číslo 2-3 v prosinci 1901, číslo 4 v srpnu 1902. 24 Jiskra a) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/770271205350323959 b) první celoruský ilegální marxistický list; založil jej v roce 1900 Lenin. Sehrál rozhodující úlohu při založení revoluční marxistické strany dělnické třídy v Rusku. Protože kvůli policejnímu pronásledování nemohl revoluční list vycházet v Rusku, promyslel Lenin už v sibiřském vyhnanství do všech podrobností vydávání takového listu v zahraničí. Po návratu z vyhnanství v lednu 1900 přikročil okamžitě k realizaci svého plánu. V únoru 1900 jednal v Petrohradě s V. I. Zasuličovou, která se vrátila ilegálně ze zahraničí, o účasti skupiny Osvobození práce při vydávání celoruského marxistického listu. Koncem března—začátkem dubna 1900 proběhla takzvaná pskovská porada za účasti V. I. Lenina, L. Martova, A. N. Potresova, S. I. Radčenka a legálních marxistů (P. B. Struveho, M. I. Tugana-Baranovského), na níž účastníci projednali Leninův návrh prohlášení redakce o programu a úkolech listu Jiskra a časopisu pro vědu a politiku Zarja. V první polovině roku 1900 objel Lenin řadu ruských měst (Moskvu, Petrohrad, Rigu, Smolensk, Nižnij Novgorod, Ufu, Samaru, Syzraň), navázal spojení se sociálně demokratickými skupinami a jednotlivci a dohodl se s nimi o podpoře vznikající Jiskry. Ihned po Leninově příjezdu do Švýcarska v srpnu 1900 se Lenin a Potresov sešli s členy skupiny Osvobození práce a jednali o programu a úkolech listu i časopisu, o eventuálních spolupracovnících, o složení redakce a jejím sídle. Jednání málem skončilo rozchodem, avšak nakonec se podařilo dosáhnout dohody ve všech sporných otázkách. První číslo leninské Jiskry vyšlo v prosinci 1900 v Lipsku, další čísla vycházela v Mnichově, od dubna 1902 v Londýně a od jara 1903 v Ženevě. Při zakládání listu (zřízení tajné tiskárny, získání ruského písma atd.) významně pomáhali němečtí sociální demokraté K. Zetkinová, A. Braun aj., polský revolucionář J. Marchlewski, který tehdy žil v Mnichově, a H. Quelch, jeden z vedoucích pracovníků anglické sociálně demokratické federace. Členy
redakce Jiskry byli V. I. Lenin, G. V. Plechanov, L. Martov, P. B.
Axelrod, A. N. Potresov a V. I. Zasuličová. Tajemnicí redakce byla
zpočátku I. G. Smidovičová-Lemanová, od jara 1901 N. K. Krupská,
která vyřizovala rovněž veškerou korespondenci Jiskry se
sociálně demokratickými organizacemi v Rusku. Lenin byl fakticky
šéfredaktorem Jiskry. Psal články o všech základních otázkách
výstavby strany a třídního boje ruského proletariátu a reagoval
na nejdůležitější mezinárodní události. Jiskra
se stala podle Leninova plánu centrem, kolem něhož se sjednocovaly
všechny síly strany a kde se soustře-ďovaly a vychovávaly
stranické kádry. V mnoha ruských mčstech (v Petrohradě, Moskvě,
Samaře a jinde) vznikly sku-piny a výbory SDDSR orientované v duchu
leninské Jiskry a v lednu 1902 byla na sjezdu jiskrovců v Samaře
založena ruská organizace Jiskry. Jiskrovské organizace vznikaly a
pracovaly pod přímým vedením Leninových žáků a
spolupra-covníků N. E. Baumana, I. V. Babuškina, S. T. Guseva, M.
I. Kalinina, P. A. Krasikova, G. M. Kržižanovského, F. V.
Leng-nika, P. N. Lepešinského, I. I. Radčenka aj. Z
Leninova podnětu a za jeho přímé účasti vypracovala redakce
Jiskry návrh programu strany (byl uveřejněn v 21. čísle Jiskry)
a svolala II. sjezd SDDSR, který se konal v červenci—srpnu 1903.
Ještč před svoláním sjezdu se většina místních sociálně
demokratických organizací v Rusku připojila k Jiskře, schválila
její taktiku, program a organizační plán a uznala ji za svůj
řídící orgán. Sjezd ve zvláštním usnesení ocenil mimořádnou
úlohu Jiskry v boji za stranu a prohlásil ji za ústřední orgán
SDDSR. Na II. sjezdu byla schválena redakce ve složení Lenin,
Plechanov a Martov. Martov proti usnesení sjezdu strany odmítl list
redigovat a 46.-51. číslo Jiskry vyšlo za redakce Lenina a
Plechanova. Plechanov zanedlouho přešel na pozice menševiků a
žádal, aby do redakce Jiskry byli přijati všichni bývalí
menševičtí redaktoři, které sjezd neschválil. Lenin s tím
nemohl souhlasit a 19. října (1. listopadu) 1903 z redakce Jiskry
vystoupil. Byl kooptován do ÚV a odtud pak bojoval proti
menševickým oportunistům. 52. číslo redigoval Plechanov sám a
13. (26.) listopadu 1903 o své vůli kooptoval do redakce Jiskry
její bývalé menševické redaktory, čímž porušil usnesení
sjezdu. Od 52. čísla se Jiskra stala menševickým orgánem.
| ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Komentáře
Okomentovat