Empiriomonismus
Empiriomonismus
je
idealistický filozofický směr jakož i stejnojmenný název práce
A. A. Bogdano-va1-
trilogie
vytvořené
v letech 1904-1907, přičemž se jedná o variantu empiriokriticismu2 neboli machismu, podávajícího svérázný monistický výklad pojmu empiriokriticismus.
Alexandr Alexandrovič Bogdanov (1873-1928), hlavní práce:
❶ Krátký kurz ekonomické vědy
❷ Z psychologie společnosti
❸ Empiriomonismus
❹ «Rudá hvězda» (utopický román)
❺ Filozofie živé zkušenosti
❻ Inženýr Menni, sci-fi, 1913 (česky vydalo jako druhou samostatnou část románu «Rudá hvězda» nakladatelství R. Reiman roku 1921). Před bolševickou revolucí napsal Bogdanov dva ro-mány, které se odehrávají na Marsu obydleném vyspělou civilizací: Rudá hvězda (1908) a Inženýr Menny (1913), jehož děj historicky předchází ději Rudé hvězdy. Román Inženýr Menny popisuje třídní boj Marťanů, který připravil cestu k sociální utopii popsané v románu Rudá hvězda jeho hlavním hrdinou a vypravěčem, Leonidem, návštěvníkem ze Země. Bogdanov v obou románech koncentroval své vědecké teorie a názory na uspořádání společnosti, které rozvíjel v řadě odbor-ných knih i esejí.
«Empiriomonismus» jako idealistický filozofický směr, je variantou «empiriokriticismu» - machismu3), podávající svérázný monistický výklad pojmu
«ZKUŠENOST». Hlavním představitelem «empiriomonismu» byl A. A. Bogdanov.
«EMPIRIOMONISMUS» (z řeckého ἐμπειρία - zkušenost a μόνος - jediný) je filozofický koncept,
Nehledě k vývoji svých filozofických názorů zůstal Bogdanov až do konce svého života marxistou. Byl jedním z prvních, kdo se pokusil vybudovat model filozofie marxismu, který by směřoval proti jeho izolaci od obecného směru vývoje filozofické kultury.
Recezenzi Bogdanovova utopického románu Rudá Hvězda nazvanou Bolševik z Rudé planety z pera Josefa Mlejnka viz:
https://www.ustrcr.cz
/wp-content /uploads/2009/12/SI_s12-37.pdf
Empiriomonismus je založen na třech hlavních oporách:
❶ První je NAIVNÍ REALISMUS, tj. přesvědčení praktického člověka, že věci jsou přesně takovými, jak je člověk vnímá smysly, nikoli něčím skrytým pod skořápkou jevů.
❷ Druhou je UZNÁNÍ FAKTU, že „PŘÍRODA“, tj. nižší, anorganické a nejjednodušší organické kombinace JE geneticky PRIMÁRNÍ a vyšší organické kombinace, asociativní, a zejména ty, jež tvoří „ZKUŠENOST“, jsou geneticky SEKUNDÁRNÍ. Právě proto PODLE BOGDANOVA PATŘÍ EMPIROMONISMUS DO STEJNÉ ŘADY JAKO „MATERIALISTICKÉ“ SYSTÉMY: EMPIROMONISMUS JE tedy IDEOLOGIÍ „PRODUKTIVNÍCH SIL“ TECHNIC-KÉHO POKROKU.
❸ Třetí – to je poznání, že věci vždy tíhnou k jednotě, k monismu, proto filozofie není nic jiného než touha organizovat společně zkušenosti, rozdrobené a roztříštěné silou specializace.
Výchozím bodem empiriomonismu jsou pojmy „zkušenost“ a „organizace“, které se později ukázaly jako ústřední v Bogdanovově «tektologii»4. Zkušeností Bogdanov chápe věci i vjemy, protože oba tvoří materiál pro poznání, jehož hlavním úkolem ve vztahu ke stávajícímu systému zkušeností (zde Bogdanov následuje R. Avenaria5 a E. Macha) je bedlivě v něm navigovat s co nejmenšími obtížemi a s co největší úplností i přesností, a zároveň usilovat o prakticky vhodnou orientaci a realizaci ekonomické podstaty poznání. Toho je možné dosáhnout rozložením systému zkušeností na jeho jednotlivé části a vyjasněním jejich vzájemného propojení, jakož i pomocí kritiky zkuše-ností odstraněním „model“ každodenního poznání, jako jsou „idoly“ F. Bacona6. Poznání musí na-konec představovat svět zkušenosti, jaký ve skutečnosti je, jak je dán lidem v jejich pozorováních a jak se objevuje v jejich kriticky ověřených vyjádřeních a výrocích; musí se rozložit na jednoduché části, na „prvky“ a zrealizovat mezi nimi účinné spojení. Jakkoli sám ovlivněn empiriokriticismem, Bogdanov s touto teorií v řadě zásadních bodů nesouhlasí. Podle jeho názoru Mach ani Avenarius vůbec nevysvětlili, proč v jediné hmotné zkušenosti, skládající se ze smyslových elementů, existují mentální a fyzické řady prvků, které jsou navzájem nezrealizovatelné. Empiriomonismus, snažící se tohoto dualismu zbavit, zkoumá souvislost mezi prvky zkušenosti, a to jednak geneticky, analy-zujíce původ „fyzického“ a „mentálního“, zadruhé pak z hlediska jejich organizovanosti. Na rozdíl od Davida Humea7 a Machistů považoval Bogdanov kauzální vztah za nedílnou součást vědecké-ho a filozofického poznání.
Uznával jeho nejvyšší formu jako sociálně organizovanou «pracovní kauzalitu». Podobným způsobem Bogdanov viděl hlavní úkol poznání nikoli v popisu zkoumaných objektů, jak tvrdili em-piriokritici, ale v jejich vysvětlení. Podstatnou součástí empiriomonismu je koncept sociomorfismu, který prosadil univerzální použitelnost ve vědeckých poznatcích tzv. „základní metaforou“ předsta-vující jevy vnější povahy na modelu lidských činů. V empiriomonismu je originální myšlenka sub-stituční metody, což znamená, že duševní fakt může být vždy nahrazen neznámým fyzickým nebo fyziologickým faktem a naopak, protože v konečné analýze jsou oba výsledkem naší organizační činnosti. Tato metoda byla v podstatě prototypem metody modelování. Na základě principů empi-riomonismu si Bogdanov vybudoval obraz světa jako souvislou řadu forem organizace prvků, fo-rem, rozvíjejících se v boji a interakci, bez začátku v minulosti, bez konce v budoucnosti. Svět v tomto pojetí představuje řetězec komplexů prvků, kde každý komplex má zvláštní organizaci. Po-čátkem řetězce je chaos prvků (podle Bogdanova se nazývající materialismem přírody bez člověka); pak asociativní spojení prvků - mentální nebo individuálně organizovaná zkušenost a nakonec fy-zično a něj vyplývající poznání - sociálně organizovaná zkušenost. V procesu práce se duševní stává součástí fyzického. Všechny hlavní filozofické kategorie získaly svůj vlastní speciální výklad v empirio-monismu, který byl výrazem a prostředkem sociální organizace zkušenosti a jejích forem. Lze konstatovat, že «empiriomonismus» nebyl ve filozofické literatuře patřičně doceněn, aniž by se mu dostalo náležité a jemu odpovídající hodnoty. Dokonce i filozofové duchem blízcí Bogdanovově filozofii jako např. P. S. Juškevič věřili, že «empiriomonismus» vede k panpsychismu a idealismu. Negativní postoj k empiriomo-nismu vyjádřili G. V. Plechanov v pracích «Od obrany k útoku» a «Materialismus militans» (Militantní materialismus), 1909 a V. I. Lenin v Materialismu a empiriokriticismu (1909), jakkoli kritici tvrdí, že je-jich kritika byla spíše stranicko-politické než vědecko-filozofické povahy. «Empiriomonismus» byl po dlouhou dobu hodnocen jako varianta subjektivně-idealistické filozofie, přičemž pro západní filozofy byl neznámý. V 90. letech XX. století se ukázalo, že «empiriomonismus» se vyvíjel v duchu vlastním empirismu počátku XX. století (pragmatismus, tzv. empiriokritika, logický empirismus atd.). Viz rovněž Leninovu práci Materialismus a empiriokriticismus8
Převážně z ruštiny a různých tématu se věnujících pramenů sestavil jako hold navýsost renesanční osob-nosti lékaře A. A. Bogdanova, natolik milujícího vědecké bádání, že si sám roku 1926 aplikoval krev pa-cienta trpícího malárií, což byl fatální krok, po němž následoval stejně osudný i očekávatelný výsledek.
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
Literatura: 1. Bogdanov, A. A., Empiriomonism: Filozofické stati, sv. 1. M., 1904 resp. 1906
2. Tamtéž, Filozofie živé zkušenosti. Populární eseje: materialismus, empirio- kriticismus, dialektický materialismus, empiriomonismus, věda o budoucnosti,
3. Juškevič, P. S. Materialismus a kritický realismus. vyd. str. - M., 1923;
4. Červená vesnička. Zkušenosti z kolektivní analýzy tvůrčího dědictví Alexandra Bogdanova, „Bulletin Ruské akademie věd“, 1994, v. 64, č. 8, str. 738-752;
5. Sadovský V. N., Empiriomonismus A. A. Bogdanova: Zapomenutá kapitola ve filozofii vědy. - „VF“, 1995, č. 8, str. 50-62. V. N. Sadovskij, A. P. Poljakov
Z ruštiny přeložil Lukáš Sluka
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1a) Bogdanov, Alexander Alexandrovič [vl. jm. Malinovskij](1873-1928) viz https://www.blogger
.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7045455713958537483
1b) Bogdanov, Alexander Alexandrovič [vl. jm. Malinovskij](1873-1928) dle české wikipedie viz h
ttps://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Alexandrovi%C4%8D_Bogdanov
2a) Empiriokriticismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Empiriokriticismus
2b) Empiriokriticismus resp. machismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801
748429706/6220280179014027393
3a) Mach, Ernst (1838-1916) česko-německý teoretický fyzik, filozof, děkan a později i rektor ně-mecké Karlo-Ferdinandovy univerzity pocházející z Moravy, experimentální fyzik dle české wikipe-die viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Mach
3b) Mach,
Ernst (1838–1916)
dle Encykloppedického ilustrovaného slovníku: Ernst Mach, rakouský fyzik a filozof a profesor univerzit v Praze a Vídni. Spoluzakladatel «empiriokriticismu» čili «machis-mu». Jeho jménem byla nazvána řada fyzikálních veličin a pojmů. Ve filozofii byl subjektivním ide-alistou, chápající svět jako „komplex počitků“, úkol vědy zužuje na jejich popis. Ovlivnil novopozi-tivismus. Ostreou a všestrannou kritiku Machových filozofických názorů podal V. I. Lenin v díle Materialismus a empiriokriticismus [Materialismus a empiriokriticismus: kritické poznámky k jedné re-akcni filosofii deset otázek referentovi k otázce dialektiky.
Leninův Materialismus a empiriokriticismus je esenciálním marxistickým dílem, v němž Lenin odhaluje idealismus empiriokritiků Avenaria a Macha a jejich ruských stoupenců, postupně odpadajících od marxistické teorie, Bogdanova, Bazarova, Juškeviče, Lunačarského a Valentinova. Lenin ukazuje, že „třídní úloha empiriokriticismu se plně redukuje na přisluhování fideistům v jejich boji proti mate-rialismu vůbec a proti historickému materialismu zvlášť“. Leninova kniha je zároveň obranou teore-tických základů marxismu - dialektického materialismu a historického materialismu - a materialistickým shrnutím a zhodnocením všeho důležitého a podstatného, co přinesla věda, a především přírodověda, za celé historické období od Engelsovy smrti. [Podle DějinVKS(b)].
4 Tektologie neboli „obecná organizační věda“ je vědecká disciplína vyvinutá ekonomem A. A. Bog-danovem ve 20. letech XX. století, kterou vydal podstatně rozšířený projekt ve stejnojmenné práci (ve třech svazcích) viz Tektologie Bogdanova zde https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550
1801748429706/7107908908804113028
5 Avenarius, Richard Heinrich Ludwig (1843–1896), německo-švýcarský filozof, zakladatel a jeden z předních představitelů empiriokriticismu. Působil jako profesor na Univerzitě v Curychu. dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Avenarius
6a) Francis Bacon vyjmenovává následující čtyři «Idoly»:
1) Idol lidského rodu (idola tribus)
2) Idol jeskyně (idola specus)8a) V. I. Lenin, Materialismus a empiriokriticismus, jedna z nejvýznamnějších Leninových filozo-fických prací vznikla po porážce první ruské revoluce jako odpověď na snahy části stranické inteli-gence revidovat filosofii dialektického a historického materialismu. Lenin ve svém díle rozpracoval marxistickou teorii poznání, dále prohloubil a zdůvodnil princip stranickosti ve filosofii a podal důslednou marxistickou kritiku soudobé buržoazní filosofie. Práce měla velký význam pro další ideologický vývoj bolševické strany a pro prohloubení jejích teoretických základů. Leninův svazek Materialismus a empiriokriticismus byl sepsán po porážce první ruské revoluce roku 1905 a knižně vyšel v ruštině o dva roky později (1907), v češtině pak naposledy spatřil světlo světa v překladu Ludvíka Svobody roku 1975 v nakladatelství Svoboda.
8b) Leninův Materialismus a empiriokriticismus vydalo nakladatelství Dílo přátel umění a knihy v roce 1945.
8c) Linhart, Karel, Některé filozoficko-sociální a metodologické aspekty kritiky machismu v Leninově Materialismu a empiriokriticismu, text uveřejněný jako kapitola Sborníku prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity viz https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/111139/G_Sociolo
gica_24-1980-1_8.pdf?sequence=1
8d) Materialismus a empirická kritika - Materialism and Empiriocriticism viz https://cs.wikiqube.ne
t/wiki/Materialism_and_Empirio-criticism
Komentáře
Okomentovat