Svěrdlov, Jakov Michailovič (1885-1919) + Jakov Svěrdlov dle ruské wikipedie

        Ruský revolucionář židovského původu, od roku 1901 člen Ruské sociálně demokratické dělnické strany [RSDDS]. Sovětský stranický a státní činitel. Narodil se v rodině židovského řemesl-níka. Člen RSDDS od roku 1901, bolševik (od roku 1903).

J. V. Stalin, Ja. M. Svěrdlov, V. I. Lenin
 

        Po vnitrostranickém schizmatu v roce 1912 se Ja. M. Sverdlov přiklonil k bolševickému křídlu. Osobně Sverdlov řídil ilegální re-voluční činnost na mnoha místech ruského impéria, během První ruské revoluce 1905-1907 pů-sobil na Urale. Jakov Michailovič byl mnohokrát vězněn a poslán do vyhnanství. Na pražské kon-ferenci 1912 byl kooptoptován do ÚV a ruského byra ÚV strany. V dubnu 1917 byl zvolen tajemní-kem ÚV RSDDS (b). Jeden z předních organizátorů říjnového převratu roku 1917 a první předseda Všeruského ústředního výkonného výboru sovětů (od 8. listopadu 1917), přičemž zároveň předse-dal komisi pro vypracování první sovětské ústavy. Během první ruské revoluce vedl práci bolševiků v Jekatěrinburgu a Permu, aktivně pracoval v moskevských a petrohradských stranických organi-zacích. Byl opakovaně zatčen a vyhoštěn. V roce 1912 byl kooptován do Ústředního výboru RSDDS(b), představen ruskému předsednictvu Ústředního výboru a stal se členem redakční rady novin «Pravda». V roce 1913 byl Sverdlov na základě udání R. Malinovského znovu zatčen a vyhoštěn do Turuchanského kraje.      

        V dubnu 1917 vedl obnovení stranické organizace na Uralu, týž měsíc byl za Ural zvolen delegátem na stranickou konferenci RSDDS (b). Člen Ústředního výboru RSDDS (b), jakož i jeho tajemník Zástupce Petrohradské dumy.

        V červnu vedl organizační výbor ústředního výboru. Podílel se na přípravě říjnového převratu. Dne 8. listopadu1917 po rezignaci L. B. Kameněva byl zvolen předsedou Všeruského ústředního výkonného vý-boru

 

V. I. Lenin, Ja. M. Svěrdlov a F. E. Dzeržinskij

Ja. M. Svěrdlov se narodil dle juliánského kalendáře 23. května (dle kalendáře gregoriánského, přijatého roku 1923, 4. června) 1885 v Nižním Novgorodu - zemřel 16. března 1919 v Moskvě dle sovětského a ruského vědce a historika A. I. Fursova na následky zásahu maticí do hlavy během projevu na mítinku Morozovovy továrny v Orlu, jakkoli se za příčinu smrti oficiál-ně uvádí španělská chřipka.

Ruský revolucionář, bolševik, sovětský stranický, politický a státní činitel. Předseda Všeruského ústředního výkonného výboru (listopad 1917 - březen 1919). Jakov Svěrdlov se narodil 23. května (4. června, nový styl) v roce 1885 v Nižním Novgorodu v židovské rodině. Podle jiných zdrojů se narodil 22. května (3. června). Při narození byl zapsán pod dvojitým křestním jménem jako Jacob-Aaron. Otec - Michail (Mojžíš / Movša / Mirajim) Izrailevič Svěrdlov (zemřel v roce 1921), rodák z Polotsku, Vitebská oblast, řemeslník-rytec, vlastnil tiskařské a tiskařské dílny. Matka - Jelizaveta Šalamounovna (zemřela v roce 1900), žena v domácnosti. Rodina měla šest dětí - dvě dcery a čtyři syny. Po smrti své manželky Michail Izrailevič Svěrdlov konvertoval k pravoslaví a podruhé se ože-nil s Marií Alexandrovnou Kor-milcevovou. V tomto manželství se narodili další dva synové - Herman a Alexander. Starší bratr - Zinovij Alexejevič Peškov (1884-1966), před křtem - Ješua-Šalamoun (Zolomon) Svěrdlov. Kmotr Maxima Gorkého¹, který ho skutečně adoptoval. Emigroval do Francie a sloužil v cizinecké legii. Po odchodu do důchodu získal hodnost generála sboru. Rytíř Řádu čestné legie. Přátelil se s Charlesem de Gaullem².

Bratr - Veniamin Michajlovič Svěrdlov (1887-1938), zastřelen verdiktem Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR (VKVS) jako „trockista“.

Bratr - Lev Michajlovič Svěrdlov (1893-1914). Sestry - Sophia (1882-1951) a Sarah (1890-1964). Neteř Ida Averbachová byla provdána za Heinricha Jagodu. Jedním z blízkých dětských přátel Jakova Svěrdlova byl Vladimir Michajlovič Zagorskij (skutečné jméno - Wolf Michelevič Lubotsky, 1883-1919), revolucionář, vůdce strany, tajemník Moskevského výboru RKS (b). Častým hostem v rodině Svěrdlových byl spisovatel Maxim Gorkij, který v té době žil v Niž-ním Novgorodu. Vystudoval čtyři třídy mužského gymnázia v Nižním Novgorodu. Studoval pilně a rozhodnutím pedagogické rady byl převeden do páté třídy, avšak smrt jeho matky, jež zemřela během letních prázdnin roku 1900, a zhoršení finanční situace rodiny donutily otce, aby odhlásil všechny tři své syny z gymnázia a začali pracovat. V témže roce se stal lékárnickým učněm. Již v mládí se zapojil do ilegální práce v Nižním Novgorodu. V roce 1901 vstoupil Ruské sociálnědemokratické dělnické strany (RSDDS)³. 

            Po rozkolu na II. sjezdu RSDDS⁴ v roce 1903 se stal bolševikem a profesionálním revolucionářem, vedl kampaň v Kostromě, Kazani, Jekatěrinburgu a stal se vůdcem Jekatěrinburského a Uralského výboru RSDDS. V roce 1901 byl zatčen za účast na protestní demonstraci proti vyhnání Maxima Gorkého z Nižního Novgorodu. V září 1905 byl poslán na Ural jako zástupce ústředního výboru. Zorganizoval skupinu zkušených pod-zemních bojovníků. Mezi nimi byli N. N. Baturin (učitel dělnické univerzity), N. E. Vilonov (Michail Zavodskoy), S. A. Čerepanov, Maria Aveide, Kamagancev (Kuzma), F. F. Syromolotov (velitel bojové čety), A. E. Minkin (Mark) a řada dalších. V roce 1905 organizoval revoluční masové demonstrace v Jekatěrinburgu a studoval praxi vojenských záležitostí s válečníky Kuzmy Kadomceva, který velel bojovým oddílům bolševiků na Uralu, přivedl Kadomcevovu civilní gardu do revolučního Petrohradu, kde organizovali bojové oddíly dělníků, které pomáhaly rozšíření Svěrdlovy slávy jako umného, dovedného a praktického vůdce mas. V říjnu 1905 vytvořil a vedl Jekatěrinburský sovět dělnických zástupců. Od roku 1906 se Svěrdlov nacházel v Permu, kde stála na Uralu největší továrna na děla Motovilicha. Byl opakovaně za-týkán a nakonec odsouzen k vězení a vyhnanství, kde se naplno ponořil do sebevzdělávání. Od 10. června 1906 do září 1909 byl Svěrdlov uvězněn v Uralu - v nápravném vězeňském oddělení Perm a v nápravném vězeňském oddělení Nižněturinsk v Nikolajevu. Dne 19. prosince 1909 byl Svěrdlov v Moskvě za pomoci agenta zatčen znovu, když prováděl audit místní okres-ní organizace RSDDS (b). Dne 31. března 1910 byl na 3 roky vyhoštěn do Narymské oblasti, odkud po necelých 4 měsících uprchl do Petrohradu, a po dobu Stalinovy účasti na setkání v Krakově, byl redaktorem novin Pravda. Navázal aktivní korespondenci s Leni-nem a byl kooptován do ruského byra ústředního výboru RSDDS. Dne 5. května 1911 byl opětně odsouzen k vyhnanství do Narymské oblasti Tomské gubernie, nyní na 4 roky. Právě v Narymu roku 1912 Jakov Michajlovič setkal se Stalinem, který uprchl z vyhnanství v srpnu. V prosinci téhož roku se Svěrdlovovi podařilo z Narymu uprchnout rovněž. V lednu 1912 byl na VI. Všeruské konfe-renci RSDDS (bolševiků) v Praze zvolen členem ústředního výboru a členem ruského byra Ústřed-ního výboru RSDDS (bolševiků). Od počátku roku 1912 byla z jeho iniciativy ve vyhnanství Narym vytvořena tajná spiklenecká organizace, jež se zvláště zabývala organizováním útěků bolševiků, od-pykávajících si své tresty. Předsedou „Úřadu úniků“ byl jmenován Boris Krajevskij. V únoru 1913 byl spolu se Stalinem chycen agentem tajné policie Malinovským a vyhoštěn do Turuchanu. Jako trestanci strávili společně nějaký čas na severu Jenisejské gubernie (vesnice Kureika) ve stejném domě. Dne 1. října 1913 byla na zasedání ústředního výboru pod vedením Lenina projednána otázka organizování útěku Svěrdlova a Stalina z vyhnanství, avšak ve finále nebyla realizována. V Turuchansku (1913-1917) napsal Svěrdlov práce popisující situaci odsozených ve výkonu trestu: Carský exil na deset let (1906-1916) a Turuchanské povstání. Po únorové revoluci, když se v březnu 1917 navrátil z vyhnanství, byl Svěrdlov vyslán ústředním výborem neprodleně do Jekatěrinburgu, aby zde organizoval práci Uralské oblastní konference strany. Jeho úkolem bylo připravit se na pro-letářské povstání na Uralu - v případě, že by to v Petrohradě neprobíhalo zdárně. Byl delegátem VII. (dubnové) konference RSDDS (24. dubna 1917). Zde se poprvé osobně setkal s Leninem a za-čal pro něj provádět různé aktuální záležitosti a úkoly. Pod vlivem Lenina byl Svěrdlov zvolen čle-nem ústředního výboru a vedl tehdy organizovaný sekretariát ústředního výboru RSDDS (hlavní výkonný orgán ústředního výboru, který provádí rozhodnutí vůdců strany). Poté, co se stal hlav-ním organizátorem práce na podpoře tvorby kádrů na klíčových pozicích, zfunkčnil Svěrdlov jejich vzájemnou kominikaci včetně organizační interakce mezi stranickými strukturami. Mnozí z dělní-ků, které nominoval a které znal osobně, se stali vůdci strany. Svěrdlov osobně dohlížel na záleži-tosti továrních a závodních výborů, posílal jim zkušené manažery a instruk-tory, tutéž pomoc pos-kytoval i výborům oblastních úrovní. Během masových demonstrací ve dnech 3. - 4. července, or-ganizovaných bolševiky Bleichmanem, S. G. Roshalem a F. F. Raskolnikovem (v rozporu s Lenino-vým varováním, aby tito nepodléhali provokacím), byl Svěrdlov hlavním řečníkem Ústředního vý-boru bolševiků a obdržel od politických oponentů přezdívku „černý ďábel bolševiků“ (barvou jeho kožené bundy, v níž často vystupoval a promlouval k demonstrantům a která se pak se stala bol-ševickou módou, byl černá). Když byli bolševici všudypřítomnou propagandou prohlášeni za ně-mecké špiony, Svěrdlov osobně pomohl Leninovi a zorganizoval jeho úkryt v ilegalitě, Ukryl ho poblíž stanice Razliv u Šesťorecka, zatímco on sám zůstal v Petrohradě, aby zorganizoval převzetí moci bolševiky. V budoucnu udržoval komunikaci mezi ústředním výborem a Leninem, všemi možnými způsoby bránil jeho ukvapeným pokusům o návrat k legální činnosti a dodával mu obec-né informace o vývoji situace v Petrohradě. Později Svěrdlov organizoval přechod Lenina ještě dále - do Finska. Zatímco Lenin psal své stěžejní dílo Stát a revoluce, v němž Vladimír Iljič definoval principy struktury proletářského státu,, rozvinul Svěrdlov v chatrči poblíž Razlivu energetickou

 Stát a revoluce - září 1917 - Vladimír Iljič Lenin

energickou činnost k realizaci Lenových myšlenek. Po přípravě a vedení 6. sjezdu RSDDS posílil svou pozici člena Ústředního výboru RSDDS a vedoucího sekretariátu (organizačního byra) ÚV RSDDS. Nacházel se v centru událostí, soustřeďoval informace bolševických agitátorů poslaných do pole, brilantně organizoval kádry a osmysloval účelnost pohybu mas. Na historickém zasedá-ní Ústředního výboru dne 10. října 1917, který rozhodl o ozbrojeném uchopení moci, byl Svěrdlov předsedou a byl jmenován členem Vojenského revolučního centra, vytvořeného k vedení povstání. V této funkci se ujal výběru členů Petrohradského vojensko-revolučního výboru, jehož bývalí členové byli převážně vysláni s cílem vést povstání v guberniích. K posílení efektivity Vojenského revolučního centra (VRC) byl jeho počet jeho členstva navýšen o I. Flerovského F. Go-loščhekina, P. Bykova, V. Galkina i další bolševiky, kteří mu byli známi. Kromě toho se ještě Svěrdl-ov rozhodl poslat 51 komisařů VRC do petrohradské posádky. Od září 1917 do ledna 1918 žil Jakov Michailovič Sverdlov v činžovním domě na Voskresenském prospektu, 17, byt č. 46. Dne 8. listopadu byl Svěrdlov na návrh Lenina, jako hlavní personální důstojník, jmenován před-sedou Všeruského ústředního výkonného výboru sovětů dělnických a vojenských zás-tupců, přičemž v této funkci nahradil L. B. Kameněva. V této funkci Svěrdlov vykonal nejkom-plikovanější úkoly a měl lví podíl na vytvoření orgánů sovětské moci „v centru i v potřebných loka-litách“. Lev Trockij ve své knize Portréty revolucionářů tvrdil, že „Svěrdlov se snažil dát prezidiu po-litický význam a kvůli tomu se dostal do dokonce třenic s Radou lidových komisařů a částečně s politbyrem“. Jménem Všeruského ústředního výkonného výboru zahájil první schůzi Ústavodár-ného shromáždění a dne 5. ledna 1918 vy-hlásil „Deklaraci práv pracujícího a vykořisťovaného li-du“, na jejímž základě bylo Rusko prohlášeno republikou sovětů dělnických, vojenských a rolnic-kých zástupců. Dne 13. ledna dosáhl Svěrdlov sjednocení sovětů rolnických zástupců se sověty děl-nických a vojenských zástupců a stal se předsedou Všeruského ústředního výkonného výboru. V únoru a březnu 1918 se stal členem byra Revolučního obranného výboru Petrohradu. Svěrdlov vě-noval značnou pozor-nost formování proletářských kádrů vlády země a organizoval pro ně školu instruktorů a agitátorů ve Všeruském ústředním výkonném výboru, která byla v roce 1919 přemě-něna na komunistickou univerzitu pojmenovanou po Ja. M. Svěrdlovovi a roku 1939 v posledku pak na Vyšší stranickou školu pod ústředním výborem. Rozpuštění Ústavodárného shromáždění: Demonstrace v Petrohradě 5. ledna 1918 na podporu rozpuštěného Ústavodárného shromáždění byla rozehnána Rudými gardami. Střelba se ozývala na rohu Něvského a Literiinského prospektu i v oblasti ulice Kirochnaja. Hlavní dav čítající až 600 osob byl rozehnán, ale další skupiny demons-trantů dosáhly Tauridského paláce a byly odraženy až po příchodu dalších jednotek. Rozptýlení demonstrace bylo vedeno zvláštním velitelstvím v čele s V. I. Leninem, Ja. M. Svěrdlovem, N. I. Podvoiským, M. S. Urickým a V. D. Bonč-Brujevičem. Podle různých odhadů nemohl být počet obětí vyšší 50 lidí. Zároveň se demonstrace zúčastnil značný počet dělníků. Demonstrace byla doprovázena bojovníky z řad Eserů⁵, kteří nekladli Rudým gar-dám vážný odpor. Svěrdlov byl předsedou komise pro rozvoj první ústavy RSFSR. Ústava při-pravená pod jeho vedením deklaro-vala diktaturu proletariátu v Rusku, prohlásila socialismus ve formě republiky sovětů na základě svobodného svazu svobodných národů jako federaci so-větských národních republik (tj. moci sově-tů na principech národní autonomie). Jakov Svěrd-lov a Vladimír Lenin na schůzi Všeruského ús-tředního výkonného výboru 20. května 1918 Svěrdlov poprvé vyhlásili politiku rozdělení vesnice na dva válčící tábory chudých a kulaků. Svěrdlov byl autorem směrnice organizačního byra Ústřední-ho výboru Komunistické strany Ruska (bolševiků) resp. Ruské komunistické strany (bolševiků)⁶ z 24. ledna 1919, která pře-depisovala zavedení tvrdých opatření při potlačování kozáckých povstání proti sovětské moci na Donu. Během povstání levých eserů v létě 1918 bylo zatčení Sverdlova jed-ním z hlavních cílů povstalců, v reakci na což Svěrdlov a Lenin nařídili zatčení vedení levých eserů, kteří byli ve Velkém divadle na zasedání VI. sjezdu sovětů. Poprava královské rodiny: V roce 1917, po únorové revoluci, abdikaci a domácím vězení, byl bývalý ruský car Mikuláš II. a jeho rodina roz-hodnutím prozatímní vlády vyhoštěni do Tobolska a následně bolševiky převezena do Jekatěrin-burgu.⁷ Na začátku července 1918 odjel uralský vojenský komisař Filip Gološčekin do Moskvy, aby rozhodl o budoucím osudu královské rodiny. Mnoho moderních historiků uznává schválení popravy Mikuláše II. bolševickým vedením v osobě Lenina a Svěrdlova jako prokázaný fakt. Fakt carovraždy uznává i ruský historik Andrej Fursov, jakkoli je toho názoru, že samo zabití proběhlo, jindy, jinde i jinak. V souladu s tímto rozhodnutím přijal Uralský sovět zástupců děl-níků, rolníků a vojáků na svém zasedání dne 12. července usnesení o odstranění členů carské rodi-ny a ve dnech 16. - 17. července 1918 byla carská rodina zastře-lena. Báňský inženýr, informatik, autor a provozovatel specializovaného informačního systému v oblasti evidence nemovitostí a sou-visejících agend (daně, katastr), dříve výzkumný pracovník v oblasti havarijního chování jaderné-ho paliva a autor překladů z ruštiny a angličtiny Juraj Václavík alias Jiří Šifrin zpochybňuje ve své knize Bůh Synergie možnost vraždy všech členů carské rodiny, odkazuje na skroné rozměry dané místnosti. Autor publikace o J. V. Stalinovi. Lev Trockij ve svých pamětech poukazuje na účast Ja. M. Svěrdlova na popravě carské rodiny. Po pokusu o atentát na Lenina 30. srpna 1918 podepsal Svěrdlov dne 2. září výzvu Všeruského ústředního výkonného výboru „o přeměně sovětské repu-bliky v jediný vojenský tábor“, doplněnou 5. září „Dekretem o rudém teroru“ vydaným Radou lido-vých komisařů, který vyhlásil masový rudý teror proti všem nepřátelům revoluce. Zatímco Lenin byl léčen, Svěrdlov kategoricky odmítl zvolení prozatímního výkonného předsedy Rady lidových komisařů a osobně vykonával jeho funkce, pracoval v Leninově kanceláři a podepisoval dokumenty pro něj a také pořádal zasedání Rady lidových komisařů.

Kromě toho se zabýval mezinárodními aktivitami: připravoval I. sjezd Komunistické internacioná-ly, podílel se na organizaci prvních sjezdů (leden-únor 1919) Sovětů Běloruska, Lotyšska a Litvy, byl také účastníkem III. KS (b) Ukrajiny a III. celoukrajinského sjezdu sovětů.

 

Smrt

 
Náhrobek Jakova Michailoviče Svěrdlova poblíž kremelské zdi

Podle oficiální verze onemoc-něl španělskou chřipkou při návratu do Moskvy z Charkova (z Charkova odešel 6. března 1919). Do Moskvy dorazil 8. března. To, že je „těžce ne-mocný“, bylo oznámeno 9. března. Dne 18. března 1919 byl pohřben u kremelské zdi. Od 2. března do 19. března se v Moskvě konal První kon-gres Kominterny, na jehož přípravě se Svěrdlov podílel. Účastníci kon-gresu uctili památku Svěrdlova.

Sovětský a ruský advokát, spi-sovatel A. I. Vaksberg s odkazem na zdroj v Ruském státním archivu so-ciálně-politických dějin (RGASPI) napsal: „Přesná příčina jeho smrti není známa. Zároveň se rozšířila zjevně nepodložená fáma, že ve městě Orel byl smrtelně zbit dělníky pro svůj židovský původ, ale tato skutečnost byla údajně zamlčena, aby „nehanobila revoluci“ a ještě více nepodněcovala. antisemitské vášně. Podobné informace zmínil bývalý generálmajor Samostatného četnického sboru, zaměstnanec Moskvy a šéf kyjevského bezpečnostního oddělení A. I. Spiridovič. Historik Ju. G. Felštinskij dokonce přišel s hypotézou, že Svěrdlov mohl být otráven na pokyn Lenina⁸.

  

Zemřel jsi na svém místě jako věrný voják proletářské revoluce 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1a) Gorkij, Maxim (vl. jm. Peškov, Alexej Maximovič (1868–1936) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku, Academia 1981 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555018017484297

06/5411124739841350599?hl=cs

1b) Gorkij, Maxim (vl. jm. Peškov, Alexej Maximovič (1868–1936) dle české wikipedie viz https://

cs.wikipedia.org/wiki/Maxim_Gorkij

2a) de Gaulle, Charles de (1890-1970) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku viz https://w

ww.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5386821471508532701?hl=cs

3 Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (RSDDS) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia

.org/wiki/Rusk%C3%A1_soci%C3%A1ln%C4%9B_demokratick%C3%A1_d%C4%9Blnick%C3%A1_strana

4a) II. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) v Bruselu a Londýně roku 1903 dle Wocasova stalinského blogu viz https://wocasovawebovastranka.wordpress.com/2022/12/31/ii-sjezd-ruske-socialne-demokraticke-delnicke-strany-rsdds-v-bruselu-a-londyne-roku-1903/

4b) II. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) v Bruselu a Londýně roku 1903 dle V. I. Lenin, Vybrané spisy 1, str. 763, Vybrané spisy v 5 svazcích, nakladatelství Svoboda, Praha 1972 viz https:

//www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5611011331094993839?hl=cs

5 Eseři ESEŘI [rus. ze zkratky SR (Es-er), tj. socialisté-revolucionáři], maloburžoazní politická stra-na v Rusku, jež se opírala především o rolnictvo. Socialisté-revolucionáři vznikli jako strana roku 1902 sloučením různých skupin tzv. „narodniků“. Eseři viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/757554530183094881?hl=cs

6 Komunistická strana Ruska (bolševiků) [KSR(b)] resp. Ruská komunistická strana (bolševiků) [RKS(b)] viz Ruská komunistické strana (bolševiků) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/1562104733551316734?hl=cs

7 Všem, kteří se zajímají o zavraždění členů carské rodiny v čele carem Mikulášem II. Alexandrovičem, civilním jménem Nikolajem Romanovem, jeho manželkou Němkou, původně princeznou hesenskou Victorií Alix Helenou Louisou Beatricí von Hessen und bei Rhein a nejbližším služebnictvem lze mj. doporučit knihu Jiřího Šifrína Bůh synergie, kterou vydalo nakladatelství JKP developer roku 2019 a a jejíž text si lze stáhnout, přečíst i prostudovat dle stránek webových stránek Střípky ze světa zde: http://www.stripkyzesveta.cz/cz/knihovna/2927/jiri-sifrin-buh-synergie

8 Viz rusky Felštinskij, Ju. G., Tajemství smrti Lenina, Otázky historie: žurnál. - 1999. - № 1. - str. 34-64. Archivováno 9. května 2023