Radek (skutečné příjmení Sobelson), Karl Bernardovič (1885-1939)

 



Radek (skutečné příjmení Sobelson), Karl Bernardovič (1885-1939) byl sovětský komunis-tický politik židovského původu. Narodil se v Lvově, tehdy nesoucím název Lemberg, toho času náležícímu Rakousko-Uherské monarchii, jenž je dnes součástí Ukrajiny. Narodil se v židovské rodině jako Karol Sobelsohn. Příjmení „Radek“ si zvolil dle své oblíbené postavy z knihy «Syzyfowe prace od Stefana Żeromského. V roce 1904 se připojil k Sociálně demokratické straně Polska a ro-ku 1905 se účastnil revoluce ve Varšavě.

            V roce 1907 se přesunul do Německa, připojil se k Sociálně demokratické straně Německa (SPD) a pracoval v redakcích různých stranických novin do té doby, než byl za nejasných okolností v roce 1913 vyhnán. Po propuknutí První světové války se přesunul do Švýcarska, kde se poprvé setkal s Leninem. V roce 1917 po vypuknutí říjnového převratu odcestoval do Petrohradu a stal se aktivním bolševickým činitelem. Byl jedním z pasažérů „zapečetěného vlaku“, v němž cestoval i Lenin a jiní ruští politici z vyhnanství. Spolu s Bucharinem podporoval německou revoluci v letech 1918-1919.

            Po Leninově smrti v lednu 1924 začal Radekův vliv upadat až nakonec ztratil své místo v Ústředním výboru VKS (b) a v roce 1927 musel své funkce opustit. V roce 1930 se opět vrátil k práci a pomáhal psát do sovětského stranického deníku Pravda, avšak během Moskevských procesů, byl obviněn ze zrady a při druhém moskevském procesu v roce 1937 byl odsouzen k deseti letům práce v racovním táboře. Při pokusu o útěk byl zastřelen.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Stať V. I. Lenina „Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)“ dle Svazku I Vybraných spisů V. I. Lenina v pěti svazcích, nakladatelství Svoboda 1972 strana 693

Obrázek
  Obraz Isaaka Brodského «Lenin ve Smolné m»                  Stať V. I. Lenina „Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)“ napsal Lenin pro Gran-atův Encyklopedický slovník, který byl tehdy v Rusku velmi populární. V předmluvě z roku 1918 , když vyšla stať jako samostatná brožura, uvedl Lenin zpaměti, že ji napsal v roce 1913 . Ve skuteč-nosti na ní začal pracovat na jaře 1914 v Poroninu, ale práci přerušil, protože musel řídit práci stra-ny a list „ Pravda “. V dopise redakci Granatova nakladatelství dne 8 . ( 21 .) července 1914 napsal: „Ke své veliké lítosti Vám musím sdělit, že mnoho zcela výjimečných a nepředvídaných okolností… mne donutilo přerušit ihned na začátku práci na stati o Marxovi a po mnoha neúspěšných poku-sech najít si čas , abych mohl v práci pokračovat, jsem dospěl k závěru, že práci do podzimu nemo-hu udělat. Velmi se vám omlouvám a pevně doufám, že se redakci Vašeho tak užitečného vydava-telství...
Další informace

Burgfriedenspolitik (dosl. Hrad mírové politiky)

Obrázek
  Karl Liebknecht byl prvním členem SPD, jenž odmítl půjčky na vedení války Burgfrieden – památná místa sociální demokracie Nepros, nezahořkni, jen odvážně argumentuj Žádný boj za svobodu a spravedlnost není nikdy špatný       německý termín, který odkazuje na politické příměří mezi ně-meckými politickými stranami během I . světové války. Odbory se zdržely stávek, Sociálně demokratická strana (SPD) hlasova-la pro válečné úvěry v Reichstagu a strany se dohodly, že nebu-dou kritizovat vládu a je jí vedení války. Císař Vilé m II. oznámil dne 1 . srpna 1914 začátek Burgfrie-denspolitik slovy: „Pokud by nyní došlo k bitvě, pak již žádné politické strany nebudou. Dnes jsme všichni němečtí bratři.“ Dne 4 . srpna císař Wilhelm II. dodal: „Už neuznávám žádné strany, uzná-vám pouze Němce. Burgfrieden měl několik příčin . Někteří věřili, že je jejich vlasteneckou povin-ností podporovat vládu ve válce, zatímco jiní se obávali vládní represe, pokud by proti ní vy...
Další informace

Svěrdlovova poslední služební cesta 16. března 1919

Obrázek
  Sv ě rdl ov ův pohř eb Zemřel jsi na svém místě jako věrný vojá k proletářské revoluce   Přesně 8 dní po svém návratu z Charkova do Moskvy zemřel předseda Všeruského ústředního vý-konného výboru Jakov Sv ě rdlov 1 . Bylo mu 33 let a předtím se podle ohlasů lidí, kteří jej znali, vyznačoval pevným zdravím. Podle oficiální verze zkrátila to muto „ohnivé mu “ revolucionář i život tehdy zuřící španělská chřip-ka. Tuto verzi smrti Jakov a Micha i lovič e vyvrátil ruský vědec, historik, sociální filozof, publicista a autor více než čtyř stovek monografií A. I. Fursov, docent na Moskevské státní univerzitě, jenž rov-něž přednášel na dvou newyorských univerzitách. Sám A. I. Fursov je toho názoru, že faktickou příčinou smrti Jakova Moisejeviče byl zásah maticí do hlavy, k němuž došlo během Svěrdlovo-va projevu na mítinku Morozovovy továrny v Orlu. J akov Svěrdlov opustil Charkov dne 6. břez-na, a když 8 . března dorazil do Moskvy, už se cítil špatně. Nazít...
Další informace