Likvidátorství

                                                                                              Likvidátorství (lat.): pravicově oportunistický   Kniha „Boj V. I. Lenina za internacionální jednotu   a revizionistický směr v Ruské sociálně-demo-kratické strany,1895-1921 A. S. Chalipova, Univer-  kratické straně RSDDS, zaměřený na likvidaci zitní vydavatelství, Moskva 1985                                 revoluční proletářské strany strany a popírající                                                                                       historické poslání dělnické třídy. Vznikl v době nástupu reakce po porážce revoluce 1905-07 a usiloval o to, aby odvrátil dělníky od přípravy nové revoluce: proletářská strana měla být nahrazena legální reformistickou stranou západoevropského typu. Likvidátorství vyjadřovalo prohloubení krize menševismu, jako otevřený přechod na pozice liberální buržoazie. Nositely likvidátorství byly maloburžoazní živly, které se v době vzestupu revolučně-demokratického hnutí přimkly k sociálnědemokratické straně a po své porážce ideově žalostně kapitulovaly před carismem. Bolševici svedli s likvidátory vítězný boj a menševici-likvidátoři byli na VI. Konferenci RSDDS 1912 ze strany vyloučeni. — V širším slova smyslu byly později likvidátorstvím označovány ty krajně pravicové oportunistic-ké tendence v KS, jež dospěly až k popírání nutnosti revoluční strany. Komunistická internacionála svedla s těmito tendencemi vítězný boj v období dočasné stabilizace kapitalismu ve 20. letech, KSČ v procesu bolševizace a v krizovém období koncem 60. let.

              V leninistické teorii je LIKVIDÁTORSTVÍ (rusky: Ликвидаторство) IDEOLOGICKÉ OPUŠTĚNÍ (likvidace) PROGRAMU PŘEDVOJE STRANY, buď zcela nebo zčásti, členy strany.

Likvidátorství (lat.): pravicově oportunistický a revizionistický směr v ruské sociálnědemokratické straně, zaměřený na likvidaci revoluční proletářské strany a popírající historické poslání dělnické třídy. Vznikl v době nástupu reakce po porážce revoluce 1905-07 a usiloval o to, aby odvrátil děl-níky od přípravy nové revoluce: proletářská strana měla být nahrazena legální reformistic-kou stranou západoevropského typu. Likvidátorství vyjadřovalo prohloubení krize menše-vismu, jako otevřený přechod na pozice liberální buržoazie. Nositeli likvidátorství byly malo-buržoazní živly, které se v době vzestupu revolučně-demokratického hnutí přimkly k sociálně-de-mokratické straně a po své porážce ideově žalostně kapitulovaly před carismem. Bolševici svedli s likvidátory vítězný boj a menševici-likvidátoři byli na VI. Konferenci RSDDSR 1912 ze strany vylou-čeni. — V širším slova smyslu byly později likvidátorstvím označovány ty krajně pravicové oportu-nistické tendence v KS, jež dospěly až k popírání nutnosti revoluční strany. Komunistická interna-cionála svedla s těmito tendencemi vítězný boj v období dočasné stabilizace kapitalismu ve 20. le-tech, KSČ v procesu bolševizace a v krizovém období koncem 60. let.  

            V leninistické teorii je Likvidátorství (rusky: Ликвидаторство) ideologické opuštění (likvi-dace) programu předvoje strany, buď zcela nebo zčásti, členy strany.